Věčný svit neposkvrněné mysli

Osobně si myslim, že by možná filmu prospělo, kdyby tam nebylo těch posledních cca 5 minut, kdy se hlavní postavy dozvěděj, jaká je vlastně pravda. Z toho pak vyústil takovej trochu podivnej happy end. To bylo asi první, co mě napadlo, když se objevily závěrečný titulky. Jinak film je originální, zajímavej, dobře natočenej, dobře zahranej, ale celkově mě to až tak úplně nechytlo. To je asi tim, že romantický filmy (i když tohle je hodně netradiční romantickej film) zkrátka nemam moc rád, takže to vidim na ty čtyři hvězdičky. Jinak hodně lidí tady píše, že se jim to víc líbilo až na druhej pokus. Já jsem teda nějak neměl problém se v tom zorientovat hned napoprvé, takže pochybuju, že po další projekci bych hodnocení zvýšil. (06.09.2008)

Jedna prostá sci-fi myšlenka (člověku lze vymazat paměť) a hodinová pouť napříč její realizací - přesto se Věčnému svitu podařilo takto úzké téma rozvinout do impozantního fikčního světa, který dokáže popřemýšlet o vztazích, decentně přednést emoce, okořenit je humorem a hlavně působit lidsky - přeměnit obyčejné lidi na zajímavé a najít v jejich všedních situacích jiskru i nepostradatelnost pro život. Věčný svit snad ani není sci-fi, on prostřednictvím nereálného tematizuje reálné a ukazuje, jak pěkné může být... To vše rozvedené ve výborném scénáři s excelentními herci a není co řešit... 9/10 (26.08.2010)

Scenáristicky brilantní, ale emočně chladný. Když se mělo vše timingově uzavřít začínají závěrečné titulky, jenže Eternal Sunshine není láska na první pohled, a jestli o tomhle režisér Michel Gondry věděl a záblesk bílé opony na konci příběhu byla jen vstupní brána pro druhé zhlédnutí, tak tenhle promyšlený tah je na 5*, ale co když se na to nepodíváme podruhé? (05.01.2014)

Ještě před shlédnutím jsem myslel, že mi Kauffman ukradl námět a částečně i scénář. Ale potom, začal jsem se tak omlouvat Charliemu, jak jen to šlo. Protože na tenhle film je i můj scénář krátkej. Někdy jsem byl opravdu moc zmatenej co se děje, taková moje schizofrenie :o). A to znamená, že každý musí tento film shlédnout vícekrát. A nejen kvůli zmatenému Jimovi, ale aby odhalil všechny detaily, které nebyly poprvé zaregistrovány. Jen mě trošku mátla Mary (Jane) ze Spider-mana. :o) Všichni říkají: Jo Kaufman je dobrej, ale myslím že by si i titul "dobrej" zasloužil režisér tohoto snímku Michel Gondry, protože nebýt jeho, neviděli bychom perfektně osvětlené tváře kuželem světla. A co Jim Carrey a jeho gesta, kterými je nezapomenutelný (nečekejte jich plno jako v Masce nebo v Ace Venturovi). Je prostě mnoho důvodů jít na tento film a zapamatovat si ho. Ale zásadně NEMAZAT z paměti. ;o) (16.08.2004)

Když se spojí dva geniální duchové, dvě geniální entity, dvě tvůrčí složky, konkrétně postmoderně fabulační genialita scénáristy Charlieho Kaufmana a osobitě hračičkovský přístup režiséra Michela Gondryho, vznikne výjimečný film. Už žánrové vymezení je přelomové - podivně pokřivená romantika. Tenhle proud freak romantických filmů je velmi zajímavým trendem postmoderní kinematografie. Čím postmoderní premisy iniciuje Gondry? Prolínání skutečné a snové reality, různých vrstev a rovin děje, porušení linearity a obecně absolutního času, čas je tu jak v kvantové fyzice pouhým jedním z mnoha rozměrů vesmíru příběhu... Gondry mnohdy utíká napříč dějinami umění a tvaruje mnohé - místy až surreálná extempore, jindy zase estetiku videoklipů atd. Rád také cituje - tu klasická sci-fi (scény s helmou při odstraňování vzpomínek), jinde zase sitcomy o idealizované americké rodině (úžasná scéna se zmenšeným Jimem Carreym pod kuchyňským stolem). Charakteristický je pro něj pseudodokumentární styl s trochou nádechu home videa, stejně jako scéna osvětlená pouze kuželem světla coby aluze na nějaký akční film (kupříkladu o elitní zásahové jednotce atd.). Experimentální složku podporuje zase ručně snímaná kamera (často záměrně ignorující zažité velikosti záběrů) místy působící jak z manifestu Dogma 95 či často frenetický, až stroboskopický střih. Nejpřínosnější jsou samozřejmě významové roviny. Neskutečná je vpravdě interpretační mnohovrstevnost filmu - možné drama, možná komedie, možné sci-fi, ale především velké podobenství o lásce ...kupříkladu... tohle je POSTMODERNÍ film! (příznačně na to nejklasičtější téma - síla lásky všem protivenstvím světa navzdory...) Podobné filmy: Adaptace, Nauka o snech, Amélie z Montmartru, Synecdoche, New York, Pan Nikdo (19.08.2007)