Věčný svit neposkvrněné mysli

Chtě nechtě musím rýpat, vrtat, kritizovat. Formální stránka filmu zastiňuje určitou banalitu a nedokonalost obsahu... Pod slupkou dokonalé vizuality (střih i kamera na výbornou!) a vypravěčského kouzlení se krčí ničím výjimečný a psychologicky pouze letmo načrtnutý milostný příběh, kterému k hvězdným výšinám schází právě hloubka a ta těžko pojmenovatelná magie, která "udělala" Coppolové klenot Ztraceno v překladu. Carrey exceluje a s naprostou suverenitou propojuje civilně niterné i exhibicionistické manýry svého herectví, Winslet je do excentrické Clementine taktéž zanořena až po konečky vlasů, ale plochost charakterů a jejich značnou proklamativnost a dvojrozměrnost zakrýt nedokáží. Věčnému svitu tak jeho exkluzivitu dodává trochu prvoplánová zápletka s vymazáváním vzpomínek, která Gondrymu umožnila rozehrát audiovizuálně strhující drama útěku před nevyhnutelným zapomněním, který se takřka celý koná v hlavě hlavní postavy. Drama konce vztahu dvou lidí, bolestné deziluze a nenávratného návratu na počátek, který zastíní vše zlé, co se odehrálo po něm. Nenudí to, zahřeje to na duši, ale po skončení filmu mi nezbylo nic víc nežli hrstka pozitivních impresí a na kostru všednosti ohlodaný milostný příběh v exkluzivním balení. Přesto mi není než pochválit lehkost s jakou Gondry a spol. pracují s emotivními odstíny... I tak ale – čekal jsem víc. (20.08.2004)

„It’s gonna be gone soon.“ Vyprávěcí strukturou nesmírně ambiciózní rozchodové drama, které stejně jako všechny ostatní filmy podle Kaufmanových scénářů dokáže intelektuálně oslovit, ale nikolik emocionálně zasáhnout. V jádru jde o ten nejtradičnější příběh rozpadu jednoho vztahu. Ona již zapomněla. On by rád zapomněl také, ale při konfrontaci se šťastnými vzpomínkami si uvědomuje, že definitivní konec ještě nechce. Alespoň ve vlastní hlavě tak provádí revizi vztahu a snaží se poučit z dřívějších chyb. Jenomže tento vnitřní proces zapomínání a rozpomínání je s neskutečnou tvůrčí invencí a s takovým množstvím vizuálních vtípků, že se napoprvé nedají pobrat, externalizován. Joelovi jeho vzpomínky doslova mizí před očima. Ve snaze uniknout před zapomněním chaoticky bloudí bludištěm vlastní mysli a společně s myšlenkovým konstruktem své přítelkyně se snaží najít útočiště (neustálým sebereflexivním upozorňováním na skutečnost, že Clementine je dívkou snů, která svou nepolevující energií mění životy druhých, je zčásti relativizován stereotyp „manic pixie dream girl“). Zní to šíleně, ale přestože film začíná koncem a je vyprávěn v několika rovinách reality paralelně (jedna běží lineárně, druhá pozpátku), nemáte problém se v něm zorientovat právě díky tomu, že se po celou dobu zakládá na známých myšlenkových vzorcích a emocionálních stavech. Věčný svit neposkvrněné mysli vypráví velmi sofistikovaně o velmi jednoduchých věcech, čímž sice maskuje jednorozměrnost postav a banalitu nesených pravd, ale stejně tak je těžké nenechat se svést příjemným myšlenkovým cvičením, k němuž nás vyzývá. 90% Zajímavé komentáře: Melies, oli.G, RAiken, cross, LarryW, derryl, Fill16 (08.04.2006)

Michel Gondry nám ve Věčném svitu ukázal odvrácenou stranu mysli. A my se tak lehce nechali svést, neboť předpokládaný začátek, tak hravě může být i koncem. To aby naše paměť tento filmový zázrak z mysli už nikdy nevymazala.. Příště si dáme třeba lekci o tom, jak si uvařit příjemný sen. Nezapomeňte si připravit cyklistickou přilbu a obraceč toku času. 10/10 (19.09.2008)

Skvělá absurdní fikce na téma Lásky a vůbec těch věcí lidských... Díky vypointovanému kongeniálnímu scénáři Charlieho Kaufmana (na němž se podílel i sám režisér) a klipovitému střihu s vizionářsky promyšlenou režií vznikla tahle lahůdka pro fajnšmekry a milovníky originálních forem moderního filmového umění (bez emocí dá se říci umění s velkým U!). Nemá smysl se zde na příliš malém prostoru pouštět do nějakých povrchních rozborů a pitvat tohle formálně vytříbené nekonvenční dílko. Pět hvězdiček s hvězdičkou a bez zráty paměti... ;-) - - - P.S. Je fakt, že stvoření, jako je tahle sladká Clementine ve fantastickém podání K.W. nelze nemilovat. Řekl bych, že je to asi hereččina nejlepší role v její dosavadní kariéře... (06.05.2006)

Asi to není nejlepší film do životního období osamělých večerů, kdy jsou vám jedinými společníky skripta, zákony, alkohol a myšlenky na lásku, která je prostě pryč. I když..:) Kaufmanovsky řekněme asi netradiční vyprávění a rekvizity jsou tu jen živnou půdou, základem pro skvělé výkony úplně všech - ovšem např. kvality Toma Wilkinsona se ukážou až skoro na konci filmu, zcela v souladu s pečlivě promyšleným scénáristickým útokem. Kate Winslet je od dob Titanicu čím dál krásnější...a hlavně líp hraje;) Na což se ovšem dost těžko myslí, když vidíte to její nadšení z módy let šedesátých a najednou hrozně moc chcete, aby se vrátila (ta šedesátá léta). A Jim Carrey svými "dětskými" scénkami jen dokazuje svoje herecké umění, stejně jako scénografové a trikaři zase to svoje. Jediný film od Michela Gondryho, který jsem viděl, a už to tak asi i zůstane - ale pochybuju, že to není jeho nejlepší kus. Tuhle nereálnou story o druhé šanci a o tom, co skutečně chceme, beru se vším všudy a dávám 90%. (13.10.2007)