The Prince and the Showgirl
The Prince and the Showgirl
Princ a tanečnica
The Prince and the Showgirl
Režie:
Laurence OlivierKamera:
Jack CardiffHudba:
Richard AddinsellHrají:
Marilyn Monroe, Laurence Olivier, Esmond Knight, Maxine Audley, Jean Kent, Harold Goodwin, Richard Wattis, Jeremy SpenserObsahy(1)
I pranepatrné události mohou mít dalekosáhlé důsledky - odehrají-li se v pravý čas a na pravém místě. V roce 1911 byla takovým jazýčkem na vahách evropské rovnováhy (alespoň podle tvůrců naší komedie) malá balkánská zemička jménem Carpathie, vlastnící, bůhví proč, čtvrtou nejlepší armádu v Evropě. Je nasnadě, že její odklon od jednoho bloku a příklon ke druhému by mohl křehkou evropskou rovnováhu pořádně ohrozit. Není tudíž divu, že návštěvě početné carpathské delegace, přijíždějící do Anglie na korunovaci krále Jiřího V., musí být věnována náležitá pozornost, a jejím členům musí být splněno každé přání ještě dříve, než je vysloví. A přeje-li si nejmocnější muž Carpathie, velkovévoda Karel (takto princ regent) strávit noc ve společnosti půvabné muzikálové tanečnice, není o čem přemýšlet. Má to ovšem drobný háček. Neboť tou vyhlídnutou tanečnicí je na britský vkus poněkud příliš svérázná Američanka, které se představa, že by měla posloužit k nezávaznému rozptýlení Jeho královské Jasnosti, vůbec nezamlouvá... Snímek, jehož předlohou se stala divadelní hra Terence Rattigana z roku 1953 The Sleeping Prince (česky pod názvem Jeho výsost subreta v roce 1991), svedl na plátno dvě výrazné herecké osobnosti své doby. Laurence Olivier, tehdy již svého druhu ikona britského divadla i filmu, hodlal "oživit" své herectví dotykem s mladou hvězdou, Marilyn Monroe, pro kterou byl Princ v jejích třiceti letech již pětadvacátým filmem, doufala prorazit v Evropě. Jejich osobní setkání nebylo ovšem nejšťastnější a vzájemná spolupráce byla poznamenána mnoha konflikty a nedorozuměními. Oliviera dokonce znechutila natolik, že se dalších téměř 13 let vyhýbal filmové režii. Nic z toho se však naštěstí nepřeneslo na filmové plátno. Vzniklo půvabné, nestárnoucí dílko, plné jemného humoru i ironie, jehož oba protagonisté tu dostali další příležitost prokázat celou šíři svého talentu. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (38)
Skoro mě až překvapilo, jak mě to nakonec bavilo - nevím proč jsem čekal, že to bude mnohem nudnější (a hloupější) film, a tedy jsem mu zbytečně předem křivdil. Jasně, doba vzniku je na tom znát, což se projevuje třeba na tom poněkud úmorném tempu (z filmu by šlo zcela bez následků vystříhat minimálně 20 minut, ne-li více), ta politická omáčka okolo a přehlídka uniforem je tam vyloženě otravná (nemluvě o té zcela redundantní lince s plánovaným svržením regenta - vlastně mi tam i samotná postava regentova syna přišla vesrkze zbytečná a film by mě mnohem víc bavil, kdyby se soustředil výhradně na vývoj vztahu mezi regentem a Elsie, a taky jsem nepochopil, proč musel regent pocházet z neexistující Carpathie (podobně jako mi to samé kdysi přišlo směšné u filmu Deník princezny, kde je království hlavní hrdinky pro změnu zasazeno do jakési stupidní Genovie - nechápu, proč je takový problém zasadit to do nějaké existující země). Když si ale člověk tohle všechno dokáže odmyslet, pořád zde zůstanou dobře napsané dialogy, které jsou leckdy opravdu zábavné, a především pak samozřejmě úchvatný zjev MM, která je zde vrcholně roztomilá, a hlavně kvůli ní ten film pořád stojí za vidění a nejde si ji zde nezamilovat. P.S. Jak jsem si celou dobu myslel, že to spěje ke svému předem očekávatelnému závěru, o to víc mi finální rozuzlení připravilo nečekanou facku, která mě dost rozladila musím říct - takhle to skončit nemělo. ()
One-woman show božské Marilyn. Kdykoliv přišla na plátno, tak vše okolo ní jakoby vybledlo a do středu dění se dostala dokonalá Marilyn. A scény, ve kterých byla ona, byly zkrátka a dobře dokonalé. Škoda, že film jako takový, do dokonalosti má daleko. Teda, ne zas tak moc, ale… když si odmyslíte Marilyn, dostanete průměrně vtipnou komedii o jednom stárnoucím šlechtici. Film, který nemít ji, tak by upadl v zapomnění ještě dřív, než by se vůbec dotočil. Takže - za film 50 %, za Marilyn přidám pár bodíků navíc - 70 %. ()
Nejspíše na tom má silný podíl fakt, že jsem jako první viděla My Week With Marilyn a že jsem dodatečně pátrala po předloze tohoto filmu, ale The Prince and the Showgirl mě bavilo. Sledovat Laurence Oliviera hrajícího velkovévodu je jako sledovat Kennetha Branagha hrajícího Laurence Oliviera hrajícího velkovévodu! :-) ()
The Prince and the Showgirl patří mezi ty filmy z 50. let, které mají vysloveně zajímavé zákulisí. Samozřejmě pro širší veřejnost byl jeho kontext znovu objeven až u příležitosti premiéry filmu My Week with Marilyn, který je nostalgickým zpracováním jedné romance ze studií Pinewood. Ve skutečnosti šlo o zajímavé setkání nad hrou Terence Rattigana The Sleeping Prince: An Occasional Fairy Tale z roku 1953. Hra byla napsána u příležitosti korunovace Alžběty II., odehrává se v roce 1911 a vcelku roztomilým způsobem karikuje tehdejší politiku a zároveň je skvělým londýnským bedekrem. Samozřejmě tento aspekt lépe vyzní ve filmu, na divadle mají prim jistřivé dialogy. Marilyn Monroe koupila autorská práva pro svou nově vznikající produkci a požádala Laurence Oliviera, režiséra a představitele hlavní role z prvního nastudování, aby svou roli zopakoval a režíroval i film. Tuto skutečnost ve své době poněkud zastínilo senzační manželství Monroe a Arthura Millera a do dnešních dnů zůstalo mnoho klevet. Jaký je ale výsledný film ve skutečnosti? Jeden z nejméně typických filmů pozdní kariéry Monroe, téměř mechanické překlopení divadelní rutiny, které se snaží co nejvíce vytěžit s jejího kouzla, Olivierovi pověsti a Technicoloru. ()
Princ a tanečnice je roztomilou komedií, frivolně ironickým pobavením a hříčkou z míry anglického nadhledu. Laurence Olivier si probírá klišé a obrací je celé naruby, v zájmu úspěchu se nebojí sentimentu, naivity a erotické smyslnosti. Lehce snoubí britsky aristokratickou vznešenost s americky velmocenským sebevědomím, k tomu přikládá zvuky lásky a chtíče, vášeň, diplomatickou zdvořilost, politické kočkování a špetky Freuda. Sám Laurence Olivier ostatně měl osobní zkušenost s divadelní hrou Terence Rattigana, z filmu stvořil svěží zábavu britské noblesy. Hvězdou filmového víření je Elsie Marina (příjemná Marilyn Monroe), bezstarostně romantická americká tanečnice na britském zájezdním turné. Odzbrojující naivita je ale rafinovanější než se na první pohled jeví. Hlavní mužskou postavou filmu je Charles (skvělý Laurence Olivier), princ - regent Karpatie na státnické návštěvě u příležitosti velkolepé britské korunovace. Radosti života je nutné vtěsnat do okamžiků, avšak romantika požádá o vybranější způsoby. Významnou postavou je Northbrook (dobrý Richard Wattis), příkladně dokonalý britský diplomat, přidělený k osobní potřebě prince - regenta. Důležitou postavou je Nicolas (zajímavý Jeremy Spenser), nedospělý král Karpatie a Charlesův syn. Mládí se hlásí o své právo na životní prostor. Výraznější postavou je také královna - vdova (pozoruhodná Sybil Thorndike), bláznivá Nicolasova babička a Charlesova tchýně. Stáří si může dovolit vesele prostořekou rozvernost. Z dalších rolí: hlavní herečka muzikálového představení a dávná Charlesova známost Maisie Springfield (Jean Kent), opomenutá Charlesova náhražka z nouze Lady Sunningdale (Maxine Audley), Northbrookův vedoucí z ministerstva zahraničí (David Horne), živá Elsieina kamarádka Fanny (Daphne Anderson), hromobitím proháněný majordomus velvyslanectví (Paul Hardwick), či na housle hrající komorník (Andreas Malandrinos). Princ a tanečnice je zábavnou filmovou komedií. Má britskou uhlazenost, ironicky nabouraná klišé, neposedně energickou touhu a choreografický soulad. Příjemné to pobavení. ()
Reklama