Druhý tah pěšcem

Normalizační snímek o československé kontrarozvědce a odhalování rezidentů snažící se získat odborníky pro práci v zahraničí. Na svou dobu typické téma, na který Jaroslav Dietel, opět udělal dle požadavků patřičných míst opravdový kus poctivé scenáristické práce. Filmové zpracování však bohužel nedopadlo nijak slavně. Byť Karel Heřmánek se svojí hlavní postavou Jana Prokopa, pracovníka tajných služeb, dělá seč může, ve výsledku přesto vše zůstalo marné. Podmínka aby toto filmové dílo neobsahovalo žádné imperialistické motivy byla naplněna. A tak se ohromná nezáživnost bez špetku napětí a citových výjevů stalo předností. Všichni jsou klidní, pohodoví, nikdo nekřičí, nikdo se nerozčiluje, nikdo nikam nespěchá, nikdo se s nikým nedostává do ostrého konfliktu. Napětí a nějaké akční scény? Tak to se musí někam jinam. Jediný motiv, který stojí za povšimnutí, jsou sledovačky, ale to je na tom všem setsakramentsky málo. Jako divadelní hra by to možná obstálo, jako film je hodný k zapomnění. (30.10.2014)

Nudná a nenapínává kriminálka z prostředí české kontrašpionáže. Film se vzhledem k datu svého vzniku snaží líčit hlavního "hrdinu" (Karel Heřmánek) jako spravneho otce a soudruha, který věrně slouží státnímu aparátu. V dnešní době je to přinejlepším úsměvné, ale tenkrát to byla čistá propaganda. "Herecké" výkony jsou nijaké a jediný kdo to trochu táhne je snad právě Heřmánek. Pokud se vám chce spát, nezačínejte se ani dívat - zaručeně usnete. (20.07.2011)

O ničem, nebo jsem to opět nepochápal. Jak tam pan Pavelka předvádí brilantní úvahu /21/, tak to jsem skutečně řval smíchy - jízdenka do Tábora, má vztah k Táboru... Ono to možná vcelku vyjde na nějaký závěr, děj, či akci, ale neměl jsem tu nervy na to čumět do konce. Vždyť se tam jenom plácá a pořád blbě. Děkuji, nemusím a nebudu. 171120113000/7622/7649s.u. (Nova) (23.07.2013)

Mohlo to být horší a film si klidně mohl dát mat, ale ze svízelné situace se dostal. Na téhle šachovnici se Heřmánek a spol. pohybují poměrně krkolomně a provádějí s divákem riskantní tahy, až to vyvrcholí jakousi rošádou. Filmů o kontrarozvědce v českých končinách mnoho natáčeno nebylo. Zkušený Vít Olmer postupuje ve svých tazích svědomitě za cenu ošemetných tahů, kdy si dovolí s filmem kalkulovat, i za cenu naivního vyznění. Lepší je to s jeho filmovým přístupem, kdy film má parametry filmu pro kina, dobrou kameru, hudbu a velmi pestré herecké obsazení. K výjimečnosti filmu chybí přece jen poněkud zajímavější propracování charakterů, ale napínavé to celkem bylo, takže 60% to získává v pohodě. (20.07.2012)

Podle mého názoru se v této kriminálce tluče kombinace V. Olmera a J. Dietla. Olmer byl režisérem, který se občasně snažil o jakési západní uchopení reálií československé kinematografie a tehdejšího žití obecně. Nebrání se ostrým střihům, klipovému pojetí, dnes bychom mohli říct Filip Renč své doby. Oproti tomu síla J. Dietla ležela v dialozích, postupně budované zápletce, v konfliktu a to v úplně jiném tempu. V druhém tahu pěšcem zbyla jen zápletka a pokus o konflikt. Jedno ustoupilo druhému a výsledek je spíše mdlý. Ve své době to však mohl být odvážný film, který se ohání západem a jehož hlavní postavou není bodrý předseda JZD. Škraloup v podobě milého příslušníka kontrarozvědky však pochopitelně zůstává. A jak už řekli mnozí - body za S. Bartošovou... (05.02.2018)