Tuvalu

Upřímně, byl jsem zklamán. Čekal jsem vizuálně úchvatnou, bizardní, surealistickou jízdu, plnou myšlenek k prozkoumání... A dostal jsem jen jakousi fraškovitou grotesku. Nějaké poselství či hloubka se kamsi vytratily. Jednoduché, nedotažené, avšak s líbivým vizuálem. Nic víc, nic méně. Pokud surrealismus, pak raději Paniku v městečku, která je navíc mnohem vtipnější. Pokud bizardnost, pak volím Faunův labyrint. (09.02.2010)

Krásné je to, co se líbí v prostém posouzení a z toho plyne, že se musí líbit bez jakéhokoli zájmu ...... A také je vznešené to, co se bezprostředně líbí proto, že klade odpor proti zájmu smyslů. Též zde platí, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí ...... SPOILER: a tak se také stalo ...... žili šťastně až do smrti. (06.02.2012)

(Verze: 87 minut) „Technology system profi!“ Helmer mě velmi zaujal už svými 2 krátkometrážními snímky Umývač oken a Překvapení, a tak jsem si slíbil, že od něj v budoucnu musím zkusit i něco celovečerního. Ovšem, co vyčnívá (ve smyslu funguje) při krátké stopáži, může při té delší zapadnout. U Tuvalu na to však (k mému příjemnému zjištění) nedošlo. Pravda, filmu můžete vyčítat, že je naivní, předvídatelný, občas působí skoro až dětinsky, ale zároveň je díky tomu kouzelně hravý, celkově zábavný, originální a především maximálně svůj. Jeho zvláštní svět „lázní k pohledání“ s despotickým nevidomým majitelem, knoflíkovou královnou vrátnice, nesmělým podprsenkovým fetišistou, živelnou námořnickou dívkou (která ví, jak dosáhnout svého), a mimo jiné také správně lstivým a zákeřným příbuzným-záporákem, nabízí neobyčejnou atmosféru. Tu podporuje řada opravdu nápaditých scén a detailů, ať už jde o: plavčíkovu „mužnost“, celé to budování dojmu narvaných lázní, opalování se, všemožné technologické vychytávky, přebírání rolí, zjevný odkaz na Bláznivou střelu, průběh inspekcí a také nezaměnitelnou směsici různojazyčných jednoslovných výrazů (vskutku „mezinárodní“ řeč). A konec je také moc milý, i když samozřejmě naprosto čitelný. Celkově hodnotím slušnými 4*. (17.06.2015)

Rozmlátené prostredie čo technicky vzaté dokáže stále fungovať vďaka mechanickému srdcu celých kúpeľov vo svojich útrobách neudrží viac , než Antona a jeho starého, slepého otca žijúceho zo spomienok na niekedy preplnené kúpalisko. Priestor sa otriasa v základoch pred každou možnou inšpekčnou kontrolou. Práve tá prichádza a kúpeľom s katastrofálnou statikou poriadne kopne do stoličky. Tá zalomcuje pod Antonovým otcom a ten cíti, že sa blíži fatálna životná zmena. Anton má s otcom spoločnú úchylku vo vode až na to, že Antonova nutná spoločnosť jeho chorému otcovi mu nastavuje optiku pre túžby stať sa kapitánom a vyplávať na široké more. Táto vízia sa mu čiastočne splní. Do kúpeľov zavíta dcéra kapitána a Anton sa môže v objavovaní neznáma po prvý krát realizovať. Pri všetkom si ale musí dávať pozor, aby im kúpele nespadli na hlavu a pri najbližšej kontrole musia obstáť. (20.07.2014)

Nebudem predstierať, že už po pol storočí záujmu o filmy mám taký vycibrený vkus, že bez problémov pochopím a prijmem experimentálny debut nejakého, z anonymity von sa derúceho, režiséra. Nie, priznávam, nerozumel som, nechápem, nenašiel som tam nič, čo by ma zaujalo a za to, že som film dopozeral až do konca vďačím iba vynálezu rýchloposunu. (13.04.2014)