Jako jed

Tak tento film je opravdu strašný. Vydržel jsem u něj pouze proto, abych si připomenul naprostou oprýskanost, zde poměrně reálně vyobrazeného, socialismu 80. let (zhovadilé pracovní schůze, bonzáctví, neuvěřitelná arogance v pracovní hiearchii, ultratrapné vtipy). Bohužel, i co se týče úrovně tehdejších běžných "filmových" kousků. Argument vyzdvihované reálnosti filmu (samozřejmě, že nikdo nebere úplatky) u mě nějak nekoresponduje s jeho slabou kvalitou. Opravdu si dovedete představit, že byste ho např. pustili nějakým zahraničním přátelům ze studií? (14.06.2008)

Komedie? Je mi z tohoto filmu strašně smutno, až tak hořké jsem to nečekal. Neříkám, najde se tam několik úsměvných scén (viz hláška na konci komentáře), ale působí to na mě spíš jako drama. Zdeněk Svěrák je i vážné roli výborný, přesto jsem jeho postavě příliš nefandil vzhledem ke stupňující se blbosti, kterou se vyznačovala. K tomu ta potěmnělá, šedá kamera, smutná hudba, postupná bezvýchodnost...tuhle tragikomickou depresi si už asi znova nedám a vidím to na lepší průměr. "Tak tu zprávu, já ji, abych tak řekl v podstatě mám, aleee vzhledem k neodkladným úkolům, které jsem teď musel řešit, prostě potřebuju to hodit na papier, na papír, takže dneska, ne, zejtra, maximálně v pondělí bych to dal překlepnout, čili koncem příštího týdne byste to mohli mít všichni na stole...možná." (29.10.2011)

Nejen ženy, ale i muži mají své dny, tvrdí jedna z reklam na značku tuzemského alkoholu. Druhá míza nemusí být být druhou mízou, i když všechny vnější znaky našeho příběhu na to ukazují, dodal by spoluscénárista tohoto filmu Jiří Just. Podrobnější pohled do rutinního manželství, které se změnilo v stále rezivější chod viditelně opotřebovaného vztahu, v němž něžný muž nejenže nenosí kalhoty, ale je navíc tísněn spíše mužskou než ženskou rázností své až přespříliš energické ženy, nejen naznačuje, ale přímo vynucuje mužův odchod jako v podstatě sebezáchovné gesto. Podobenství vztahu se stává obrazem konzumisticky se materializující společnosti a vykořeňovaného křehkého romantismu. Energická žena Krajčovičové, která jako svěží vánek nahodile vtrhne do mužova života, v sobě v mužových očích soustřeďuje to, co od ženy svých snů očekává (energičnost), i to, co by rád postrádal (bezohlednost a technokratičnost jako princip života). Schopnost podstoupit pro tento ideál úplnou proměnu svého životního stylu, dospělost, převtělená do plného vanutí stříbrného větru, alternativa, která může a chce být práva skutečnosti. Oč je to neskutečnější, o to je to reálnější. Tu záruku reality dotvářejí další klíčoví oředstavitelé hlavních rolí: Svěrák a jako vždy skvělá Švormová. I ekologistická snivost může být tmelem života. Dokonce i v naší době. Poselství druhé mízy se mění v poselství lásky a naděje, Těch nikdy není dost. (23.09.2007)

Komedie to fakt není, ačkoli se to tak v pár scénách tváří, každopádně já věděl moc dobře do čeho jdu a nic humorného jsem nečekal. A skutečně to končí ještě depresivněji, než Co je vám, doktore. Jenže i tak mě Jako jed oslovilo a zasáhlo o něco míň. Nejspíš za to může ten rozvleklý prostředek filmu a občasná chaotičnost střihu, protože jinak snad opět nemám co vyčítat. Tak aspoň že už mě tolik nepřekvapuje, že něco takového natočil Olmer, jelikož on tehdy něco fakt uměl. O to víc se divím, že to dotáhl tam, kam to dotáhl, každopádně zpátky k Jako jed. Nejvíc se mi na tom snad líbil ten scénář včetně skvělých dialogů a skvělého Svěrákova herectví, který pár na první poslech zmatených vět dokázal neskutečně dokonale a uvěřitelně podat. Vůbec všichni tu hrají skvěle, je to skvěle natočené, stopáž je dostatečná a jak už jsem psal, kromě těch výš zmíněných mínusů tomu fakt nemám co vyčítat. Silné 4* si to zaslouží určitě. (30.05.2021)

Jak sám stárnu, připadá mi tahle smutná komedie čím dál pravdivější, bezvýchodnější a hlubší, než jsem si uvědomoval v době, kdy jsem ji viděl poprvé. Mám moc rád některé scény (lavičková, rozhovor manželka-milenka, zasnění na poradě...) a připadá mi, že je to jeden z filmů, kde byla velmi věrně zachycena ubíjející šeď doby reálného kumunismu v tehdejší ČSSR. Herecké výkony postihly celou škálu - od přehrávání (Husák), přes bezvýraznost (Řehák), až ke skvělým výkonům - hlavně Kozderková a Svěrák. Tenhle film není nic roztomilého (ačkoliv slovo "chrobáčik" je zde klíčové), je to spíš panák pěkně hořkého likéru, jehož chuti se zbavujete čím dál hůř... (18.02.2009)