Nahota na prodej

Ó, jak jsme se na to hrozně těšili do kina, protože to mělo cool plakát a my bažili po nějaké české akci a kozičkách. A dneska... dneska z toho zůstala už jen humorná komedie s hláškujícím Krampolem, zábavnými cikány a děsivým Fukem. Ale prdel je to skvělá, o tom žádná. Hrozně mě baví, jak Vaculíkovu přítelkyni hraje ta samá jako nedostupnou Lizetku v Tankovém praporu. přesně takhle si totiž představuji, že by jejich vztah pokračoval. (14.02.2015)

Co do kvalit filmových je to strašné, ale nějaké ty myšlenky zde jsou. Když se člověk podívá na současnou společnost, on tu nebude až takový rozdíl. Obchod s bílým masem tu funguje stejně dobře jako rasismus, a teď nemyslím jen rasismus bílých vůči Romům, ale i naopak. Obraz je strašně tmavý, opravdu to není hezké na pokoukání, ale třeba taková hudební stránka docela zaujme. Navíc je to celkem odvážné, což už se taky tolik nevidí. (14.04.2014)

Pokud bylo cokoli v tomto filmu myšleno vážně, měli by se tvůrci Nahoty na prodej uchýlit k natáčení německého sadomaso porna. Na úrovni výplachového béčka to nicméně funguje znamenitě, obzvlášť investigativní pobuda v šusťákovce Lukáš Vaculík nemá chybu a Jiří Krampol si tak moc snaží hrát na detektiva z drsné školy, až mu tu jeho křečovitou kreaci ze soucitu začnete věřit. Jako studijní materiál o době raného českého kapitalismu k nezaplacení, jako seriózní příspěvek české kinematografii na úrovni hereckého umu Jiřího Pomejeho. (13.02.2013)

Na Jonákových pařbách v kožených sedačkách pod plastovým fíkusem se tehdy sypalo to nejžlutější párníčko na rozdivočelá prsa přiblblých ofin. Není pak čemu se divit, že v takovém opojení vzniklo ideální prostředí pro to natočit film "vo tom všem co se tady děje a jaká hrůza", zkrátka být kontroverzní, radikální a tnout do živého, přesně tou formou, jak to dělají kluci na západě. Výsledek je přirozeně naprosto nekoherentní kolekce telecích scén, z nichž si zkrátka nejde vybrat tu nejlepší. Má to být Vaculík, co v tričku a slipech smaží rybí prsty? Třísková, která seřve několikrát všechny, že se jí snaží dostat do kalhotek přes nohavici vytahaných džínů, aby najednou nevysvětlitelně postkoitálně vrněla ve Vaculíkově posteli? Nebo snad nebohá oběť závěrečné přestřelky, kdy si tvůrci všimli, že když na hostině mají tolik jitrnic, tak by mohli udělat třeba scénu jak někomu lezou střeva z břicha? Nejzábavnější na tom je ta zřetelná zfetovaná netrpělivost, jak se Olmer už během natáčení jedné těší na další scénu, takže je očividně všechno odmakaný hrozně rychle, i záběry kamery jsou rychlejší než by měly být. Není jak to vyhrát, takže místo toho zahajme večírek. __________Nahota na prodej drinking game: 1 panák vodky kdykoli někdo někomu řekne "píčo", 1 panák zelený za každou aktivaci vystřelováku, 1 cosmopolitan kdykoli Třísková někomu řekne, že je "šovinist seksist pik", 1 decku ferneta, kdykoli Krampol udělá to samý, malou vodku za každou Krampolovu pěsťovku totálně vedle, 1 sklenka martini za každý kozy, pořádnou čáru perníku kdykoli se otočí v záběru Ivan Jonák. Že už jste totálně na mrdky? Tak to byla vážení jen taková šolíchanice před velkým finále - pivo brčkem, kdykoli někdo přepadne přes stůl s jídlem, drátěnku za každýho nonsensovýho mafiána, co vykoukne se samopalem z okna zámku, proložíme griotkou za každý záběr na to jak někdo střílí, ale není nám ukázáno na koho, pikslu bělidla když německý buržoust zastřelí cikána Lugerem (!!!!!!!!!!!!!!!!!) a na závěr pane Creosote ještě wafličku, tenounkou jako hostie a účet za Pomejeho sřílejícího z bazuky. Um um je mi nějak těžko. Bon appetit! (14.10.2018)

Film jsem viděl v době premiéry a pamatoval jsem si z něj vlastně jen to, že jde o mizerný film - typický příklad slátaniny natočené v okouzlení z raně kapitalistického podnikání ve filmové branži první poloviny 90. let. Po dlouhé době jsem si jej zopakoval a musím přiznat, že mě samotného má reakce na snímek překvapila. Obvykle totiž po nějaké té dekádě a novém zhlédnutí filmu hvězdičky ubírám, často i víc než jednu. Tady jsem se z předpokládaného odpadu dostal hned na tři, a to jen proto, že dát víc by bylo fackou pro opravdu dobré snímky. Už léta se zabývám myšlenkou navštívit jednou Festival otrlého diváka a zhlédnout filmy s mimořádně špatnou pověstí. Nemám k tomu ale odvahu, protože většina špatných filmů je nudná, špatná takovým tím urážlivým způsobem a jen tu a tam, obvykle náhodou, protože nic takového se nedá naplánovat, vznikne nechtěně vtipná záležitost, zkrátka guilty pleasure, kdy civíte na obrazovku či filmové plátno a na tváři se vám tetelí úsměv od ucha k uchu. Přesně to je případ Nahoty na prodej, kdy kombinace režiséra, hereckého obsazení, žánru a komerčních zájmů vedla k vytvoření prapodivné, ale o to zábavnější podívané. Obsazení Karly Trisky je bizár, který se bohužel už nikdy nikde neopakoval, Jirka Krampol se dostal k akčnímu hrdinovi mnohem později než by si to zasloužil a než by měl reálnou šanci takový part zvládnout. Účast takových zázraků charakterního herectví, jako byl Jirka Pomeje a někteří další, tomu přidává další level, stejně jako cameo rolička Ivana Jonáka. Víťa Olmer má své značně nízké limity, to všichni víme, ale přece jen to není žádný Simandl, takže tohle všechno dohromady vedlo k výsledku, kdy by si Nahota na prodej zařazení do programu Festivalu otrlého diváka oprávněně zasloužila a mohla by vyvolat slušný ohlas. Celkový dojem tentokrát raději neuvádím, protože co si budem namlouvat, tohle je specifická záležitost. (11.02.2018)