Šeptej

"Nepřibližuj se, fízle! Ještě jeden krok a skočim!" "Už stojím." "No ale já stejně skočim, tak běž do prdele!" Při prvním seznámení s úsporně intimním herectvím Jana Čechtického, prospěvujícího si v autě veselou písničku zatímco zběsile točí volantem na rovné silnici, jsem si říkal, že s tímhle filmem ještě bude prdel. Následné dialogové etudy mezi přehrávajícími neherci, které působí jakoby z rozhovorů někdo náhodně vystříhal některé věty, mě mátly zdali jde o (sebe)vědomou aktualizaci papouškovsko formanovské vědomé trapnosti, dědictví sklepácké karikaturnosti nebo je to prostě jen špatně napsaný a špatně zahraný studentský scénář. Nikdo nikdy nemluvil nebo se nechoval tak jako postavy zde nebo ve Vorlově Kouři, ale přesto mají oba snímky v sobě zvláštní punc syrové autenticity, kterou rozeznává spíš podvědomí než vědomí. Vědomě se nedá pomoct tomu se občas bavit nad tou vyhroceností a sebedůležitostí všech a všeho, podvědomě to ale probouzí nějaké zaseté vzpomínky na to, jak jsme si v teen letech přesně představovali, že ten pražský život vypadá. V klubu mezi oranžovými stěnami, kde všichni hulej jak na cracku, pijou džus a isostar, opuštěný holky blouděj ulicema, spí se u kámošů na bytě, všichni tak trochu umělci, věřej v ufo, na pizzu choděj do Kmotry a při noční procházce kolem Kotvy si všimnete digitálního nápisu, že ve 4. patře otevírají novou videopůjčovnu.  Z osobního pohledu má ten film zvláštní naivní nevinnost. Úplně jsem zapomněl jaký jsme byli. (01.04.2024)

Po letech jsem opet videl tento film a musim rict, ze bych nejradeji jednu hvezdicku z hodnoceni umazal, necham ji ale na trech, tak jak jsem to vnimal poprve. Pribeh je velice jednoduchy a postupne se seznamime snad se vsema posukama v Praze a mladou divkou utikajici z domova. Po tech letech si vsak myslim, ze kdyz ne vsechna, tak vetsina sily a energie z tohoto filmu jiz davno vyprchala. Vilhelmova zde predvedla velky potencial pro pristi roky a Muchow slusne predstavil sve hudebni nadani. (31.08.2007)

Je zvlastni hodnotit tento film po tolika letech (2012). Zpetne to trochu ztratilo na krase, urcite kouzlo tam stejne presto citim. Rok 1996 byl uzasnej a uzasnej mi v ten rok prisel i tenhle film. V kine jsem na nem byl dokonce dvakrat. Mozna ta muzika, mozna ty divnohlasky a divnocharaktery, mozna proto ze jsem tenkrat zrovna prichazel na chut klubovemu zivotu a tenhle film to tak trochu vyjadroval... Z filmoveho hlediska to vidim za tri hvezdy, z osobniho to citim na 4, nemuzu si pomoci... :) (14.10.2012)

Chvílemi utahané jak hlavní píseň od Colorfactory, ale stejně jako ona perfektní. Vilhelmová jako vždy pecková. Ale např. večírek se psem - jakousi obětí víru zábavy kolem mi už tak nutný nepřišel. A o tom Šeptej je, o dobrých a zbytečných pasážích. Film dvou tváří, který má své kvality a své neduhy. Můj pohled je kamsi doprostřed a tak hodnotím za 3. (10.09.2011)

Filmová alternativa poprvé. David Ondříček vypráví o Praze. O jiné planetě - což v polovině devadesátých let pro každého východňára Praha nepochybně byla. Podzimní nádech s krásnou hudbou od Color Factory a dvou mystických osob, jejichž hudbu oddaně poslouchám již dlouhá léta - EOST. Také obraz začátku klubové scény. Jednoduchý, ale velmi milý Ondříčkův film pro a s jeho kamarády...velmi mě baví. (17.09.2011)