Pocta Freddiemu Mercurymu

Velice důstojné rozloučení a pocta, které se v podobném formátu nikomu dalšímu nedostalo. Na stejné úrovni bych podobný hold přála minimálně dalším dvěma osobnostem, které již nejsou mezi námi. Když společně hrají Brian a Slash při Tie Your Mother Down, měla jsem sto chutí všechny okřiknou ať jsou tiše.. Při Bohemian Rhapsody, kdy se mi dojemně začaly drát na krajíček slzy, nečekaný vpád Axla Rose ve svém slušivém oblečku ve mě vyprovokoval dusivý smích, který ovšem hned přerušily mrazivé první tóny Show must go on. Během koncertu jsem měla někdy nutkání srovnávat některé výkony s Freddiem, nevydrží to však dlouho. Jednak, to docela dobře moc nejde, a taky tohle není vůbec podstatné. Krom mnou již zmiňované vložky, má koncert mnoho vemi silných momentů, často je tvoří i dechberoucí pohled do publika. (21.04.2012)

Tento koncert jednoznačně ukázal, jakou osobností Freddie Mercury byl... známé i méně známe pěvecké hvězdy, jedna po druhé dokazují Freddieho nedostižnost. Ač jejich interpretace písní nejsou špatné, Freddie byl jen jeden... ale určitě by byl pyšný, třeba právě na Seala, který se s Queeňáckou písní Who wants to live forever popral více než obstojně :) (23.04.2011)

Opus magnum to Freddie! Ty kráso dneska 30 let od koncertu a husina projíždí tělem neskutečně. Pocta, která asi byla jen jednou, ale oprávněně tomu nejrockovějšímu zpěvákovi! There's only one Freddie to je pravda. Ale písně fakt od všech byli s pokorou a v podstatě tak suprově zazpívané, že Freddie se musel z této Show tetelit blahem tam nahoře. Vidět to v té době no wow nevím co říct, takhle já nevím co říct ani teď! It's so easy, but I can't do it! (20.04.2022)

Takoví muzikantští Avengers... Akorát ten hlavní už s nimi sice nestojí na pódiu, ale stejně tam je. Těžko z toho koncertu vybrat nejlepší moment, protože Under Pressure v podání Davida Bowieho a Annie Lennox je sice přímo úchvatné, ale Elton John si s The Show Must Go On a s Bohemian Rhapsody (za přispění šíleného Axla) poradil stejně skvěle, zároveň s tím je třeba jedním dechem zmínit Sealovu verzi Who Wants To Live Forever, andělskou Lisu Stansfield (sólo v I Want To Break Free i v dokonalé These Are The Days Of Our Lives s Georgem Michaelem), Roberta Planta, který zpívá Crazy Little Thing Called Love (a strašně mu to sedí, na rozdíl od paradoxně velmi zeppelinovského Innuenda, které se mu opravdu nepovedlo a on dobře věděl, proč ho nechtěl mít na záznamech)... A to jsem málem zapomněl, že při Tie Your Mother Down spolu hrají Brian May a Slash a tak dále, a tak dále. Atmosféra je velmi silná a zvláštní, je to zároveň truchlivé i důstojně zábavné rozloučení, slzám ani úsměvu se asi neubráníte. Nejdojemnější jsou záběry na Johna Deacona, který je očividně velmi smutný, zatímco Brian May a Roger Taylor se jakžtakž drží, ale občas i oni utřou oko. Není divu. (07.08.2019)

Problém s podobnými bombastickými koncertami pre nejakú tú "noble cause", ktorá sa vždy nájde, je v špecifických britských reáliách(a nielen v nich, tento model spomínam najmä kvôli filantorpickej tradícii, ktorou si väčšina Britov utišuje trýznivé tortúry vlastného svedomia v živote neobmedzeného konzumu) v nezaväzujúcej anonymnosti výpovede jednotlivých účastníkov, podobajúcej sa skôr davovej psychóze ako presvedčenému konaniu. Jednoducho myslieť si, že zachránim svet účasťou na koncerte je mylné a zároveň tragické, lebo sme takto opojne ukojený davovým zážitkom schopný bez problémov sa vrátiť k zabehaným koľajam životov, ktoré sú v skutočnosti tým čo treba zmeniť. Nič z toho však nemení na fakte, že Queen patria ku nesmrteľným kapelám a tento koncert je peknou a výstižnou bodkou za životom jej frontmena Fredieho. Tie reči okolo toho sú viacmenej mojou chorobou z povolania:). (16.09.2008)