Ecce homo Homolka
Ecce homo Homolka
Ecce homo Homolka
Behold Homolka
Režie:
Jaroslav PapoušekScénář:
Jaroslav PapoušekKamera:
Jozef Ort-ŠnepHudba:
Karel MarešHrají:
Josef Šebánek, Marie Motlová, František Husák, Helena Růžičková, Petr Forman, Matěj Forman, Yvonne Kodoňová, Miki Jelínek, Jiří Dědík, Růžena Pružinová (více)Obsahy(1)
Příběh filmu je vzat, podobně jako v případě všech děl tvůrčího kolektivu Forman – Papoušek – Passer, přímo ze života. Podíváme-li se totiž pozorněji kolem sebe, setkáváme se často s rodinou Homolkových. Rodinou, v níž jakoby hráli prim mužové, ale ve skutečnosti se všechno točí tak, jak o tom rozhodnou příslušnice něžného pohlaví. Film je výbornou satirou na život „malé české“, byť početné, rodiny pražského taxikáře Homolky za jedné letní neděle 1969. (Ateliéry Bonton Zlín)
(více)Videa (2)
Recenze (567)
Filmová trilogie o rodině Homolkových je rozhodně perlou a chloubou české kinematografie v režii pana J. Papouška. Nikdo však nedokáže tento snímek ohodnotit lépe než my - Češi. V zahraničí by se asi divili co je nám na tom vůbec k smíchu, ale my víme, že se smějeme tak trochu sobě. Každý ve filmu srovnává něco nebo někoho ze své vlastní rodiny a okolí. Typická pražská rodinka si vyjede na výlet do lesa a ... - neznáme to odněkud? I po letech mě fascinují neuvěřitelné herecké výkony Marie Motlové a Josefa Šebánka (nikdo by to lépe nezahrál). K filmovým manželům ztvárněným Františkem Husákem a Helenou Růžičkovou, které to ohromně sluší, není co dodat. Je to neobyčejně vtipné, svižné a plné života... ()
Generačný rozdiel sa v rámci česko/slovenskej novej vlny zameriaval viac na deti-stredoškolákov a ich rodičov. Ecce homo Homolka si za ústrednú konlfiktnú skupinku berie trojgeneráciu starých rodičov-rodičov-detí a tým pádom aj rieši iné okruhy problémov nazerané z iných uhlov. Ostáva klasické "já ti to říkal"a zvýrazňuje sa "falošné" opustenie rodičovského hniezda, keď komplet všetci bývajú v jednom byte. Šibnuté až normálne situácie sú akosi obligatórne a očakávané. // Ponúka sa porovnávať so situáciami u Ravingerovcov (Deň náš každodenný), ktoré však skrývajú svoju inscenovanú povahu a polohujú sa ako dokumentárny film. ()
Znovu, dokonce reprízu od reprízy více, mě baví tenhle hořký, ovšem stejně tak zábavný důkaz, že průměrná česká rodina a vztahy se za téměř půl století ve své podstatě nijak převratně nezměnily. Zahuštěné řadou nesmrtelných hlášek padají z filmu jedna za druhou situace nejen zábavné, ale tak typicky české, až z toho tuhne úsměv. Jejich účinek přitom posiluje nejen Papouškova režie a excelentně vykreslené charaktery, ale také herecké výkony, zejména pak Šebánka s Motlovou, kteří vytvořili vskutku nezapomenutelnou a ve své věrohodnosti úžasnou dvojku. "Ježišmarjá mámo, já bych kouřil, až bych brečel." - "Tak breč." ()
Homolkovi - tak dlouho jsem se jim svědomitě vyhýbala, protože mě sraly už pouhé ukázky z filmů... Ale zase jsem jednou hledala kulisu ke svému kulinářskému běsnění a tak se buranská rodina do extrému dovedených čecháčků dočkala, stala jsem se svědkem jejich peripetií. "Sledovala" jsem tedy spíše formou rozhlasového vysílání - nebyl čas čumět, abych si neamputovala nějaký důležitý prst při krájení zeleniny (ztráta prostředníku by byla zvláště bolestná). Takhle nepříjemný, uječený doprovod k vaření jsem už neměla zatrasraně dlouho: ženské = otrokářské strigy, chlapi = utlačovaní chudáci, bojující víceméně pasivním odporem za svá práva, vzájemně se všichni imrvére překřikují, hádají každý s každým, a do toho ultrapronikavě piští dva rádoby roztomilí smradi... no cholera, moje nervy! S Homolkama bych chtěla mít dvojdomek; moc bych se divila, kdybych ho do týdne nepodpálila i se sousedy zabarikádovanými (zvenčí) uvnitř. Ale pár světlých momentů se našlo, několik hlášek přetavilo mou grimasu utrpení na úsměv (za většinu z těchto krátkých chvilek úlevy byl odpovědný pan Šebánek). No, zkusila jsem to a bez mučení přiznávám, že tuhle hlučnou přízemní rodinku už nikdy nechci vidět - ani na TV obrazovce, natož podobný ekvivalent v reálu! 45% ()
Galerie (15)
Zajímavosti (19)
- Homolkovi jsou majiteli televizoru Tesla Lotos 4211U, jenž se vyráběl v letech 1962–1964. (sator)
- Helena Růžičková na Matěje a Petra Formanovi vzpomínala: „Byli jako dva draci. Ale jak se začalo točit, hned byli ukáznění a disciplinovaní. Pochopitelně s nimi byla spousta průšvihů. Jednou si například Máťa rozsekl čelo hned nad obočím o ústřední topení. A Péťa si o pět minut později rozbil hlavu na stejném místě, ale o úplně jinou kulisu.“ (Komiks)
- Scény na dece v lese nápadně připomínají známý obraz „V zemi peciválů“ od malíře Pietera Bruegela. (sator)
Související novinky
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Nechápu, co se později stalo, a nikde jsem se to nedočetla, ale k nějakému zásahu shora po natočení prvních dvou dílů dojít muselo. *** První dvě části trilogie o Homolkových mě přikovaly do křesla a zmrazily mi na hodinu a půl úsměv, dech i tep a řadím je bez váhání na vrchol československé kinematografie všech žánrů a dob nejen jako plnokrevnou existenciální podobenku tragické lidské komedie v našich poměrech, ale i umělecky. *** Filmařsky nepřekonatelná na světové úrovni je pro mě např. v Ecce homo Homolka hned ona dlouhá úvodní scéna, kdy se v lese, prošpikovaném čsl. rodinami na "nedělním romantickém výletě do přírody", začne ozývat volání o pomoc a nepřestává a divákovi, jak plynou minuty a kamera přenáší z hemžení v lese víc a víc, postupně dochází, že se nikdo ze všeho toho lidu, jehož tam celou dobu pohromadě bylo jak na Václaváku, ač si navzájem decentně dopřávali iluzi intimity a samoty, nezvedá z deky, neopouští mlází a nezrychluje krok proto, aby se vydal za hlasem, ale aby utekli, nezapletli se, pročež si to osobní zbabělství vůči bližním v nouzi před blízkými i před sebou všelijak neomaleně - a neomluvitelně - obhrouble a ramenatě zakrývají, nebo naopak úplně závěrečná scéna v bytě o několik krušných hodin později, když se dvě generace manželů pustí zoufale do tance na Ódu na radost, aby si nemusely připustit hrůzu svých nikam nesměřujících životů - a v druhém díle, Hogo fogo Homolka, je to pak jednoznačně nelidsky krutá metaforická scéna soutěžního norování lišky v bednění, pak scéna hádky u stolu u podřimující staré matky a nakonec scéna koupání celé rodiny Homolkových na rybníce, kdy nevědomky zakoušejí určitou volnost, zatímco opodál leží svalený na cestě mrtvý starý pantáta. *** Třetí díl trilogie už nicméně nemá s tou dosavadní svrchovanou výpovědí o malosti a nízkosti obecně lidské a specificky československy buranské nic společného ani hloubkou, ani kumštem. Je mizerně nasnímaný i sestříhaný, jako by snad původní snímek po dokončení cenzoři zrekvírovali a v návalu vzteku hodili do stoupy a Papoušek pak musel místo toho sflikovat něco ze zbytků pozametaných ve střižně, aby to aspoň trochu dávalo hlavu a patu a drželo jakžtakž na nějaké tezi, přičemž vzniklé dílko je ve výsledku jakousi splichtěnou lacinou barevnou komedií, ani ne nijak třeskutě vtipnou, ani mrazivou. Ostatně pokles úrovně ducha díla je patrný už z názvu - předchozí satirické odkazy k existenci na dřeň odkryté v její nízkosti "ecce homo" či následně předstíraně vznešené "hogo fogo" jsou doplněny zcela triviálně se koncovkou rýmujícím slovem "tobolka", které má zřejmě znamenat peněženku, ač je to hodně násilně posunutý význam, a odkazovat na československé škudlení a přepočítávání, které také na horách Homolkovým všechno pokazí. Třetí film je však stejně banální, povrchní, doslovný a upachtěný jako sám jeho název, a pokud autoři za ty dva roky mezi druhým a třetím dílem neprodělali lobotomii či mozkovou mrtvici, dá se jedině usuzovat, že u nich na základě nějaké domluvy shora proběhla zcela autentická autorská kritická sebereflexe. Mrzí mě jen, že už nikdy nezjistíme, jak měla trojka vypadat - či skutečně vypadala - původně. Jisté je, že ten neodvážný paskvil poskládaný ze špatně sestříhaných gagů nesahá svým dvěma předchůdcům ani po kotníky. *~ () (méně) (více)