Ecce homo Homolka

„Příště půjdu na fotbal, to si pamatuj! Nebo se zase ožeru. Nebo půjdu na fotbal a ještě se ožeru!“ :o) Ačkoliv jsem viděl tento film celý poprvé až teď, musím říct, že pár scén jsem z něj už dost dobře na základě ukázek znal. Skoro se chce mi říct, že jsem klidně mohl zůstat u těch ukázek, pravda, neodštrkl bych si další z filmových restů, ale obsahově bych možná zase o tolik nepřišel. Taky samotný film mohl trvat o půlhodinu méně, nebo o hodinu déle (však on taky Papoušek natočil o rok jakési pokračování) a taky by se možná tolik nestalo, vzhledem k tomu, že samotný děj tady jde celou dobu tak trochu odnikud nikam... Ecce homo Homolka je klasický případ československé nové vlny, jdoucí přesně podle oblíbeného hesla Věry Chytilové "film přeci nemusí mít příběh, to je úlitba divákovi, ale režisér žádný příběh nepotřebuje, pokud dokáže vystihnout pohled na problematiku..." No a v tom, co chce Papoušek rozehrát a ukázat, ten film funguje, docela se mi zamlouval i ten silně komediální nadhled v ukázce rodiny plné nedorozumění a věčných hádek, úspěšně použitý i bez toho, aby se Homolka překlopil jen do prvoplánové komedie. Jen se mi ten film, postavy i humor v něm během 80 minut už kdesi v polovině omrzeli a jak jsem se u některých scén bavil a považoval je za velmi výstižnou sondu, tak u jiných jsem se postupně neubránil neskutečně otravným pocitům a pro mě z toho „kultovní“ záležitost, ke které bych se chtěl vracet, asi vážně nevzejde. Vedle některých scenáristických perel bych si však troufal vyzdvihnout pěknou kameru a k ději až kontrastně poklidnou hudbu Karla Mareše. [65%] (05.12.2021)

Kdo by neznal rodinku Homolkových a jejich eskapády?Snímek se odehrává během jednoho dne ve kterém vidíme pražskou rodinku,kteří připomínají spíš nějaký uřvaný burany z italského venkova než civilizované lidi,kteří bydlí na pražském Žižkově.Nejprve se s nimi setkáme v lese,kde se kochají krásou přírody a baletním vystoupením Heduš,vzápětí uprchnou do svého bytu,aby se dohodli,že půjdou jako celá slušná kulturní rodina na koníčky do Chuchle.Samozřejmě to celé dopadne néé podle jejich představ,ale jako seznámení s trilogií je excelentní.Opět zde můžeme vidět jednoduchý příběh,téměř bez zápletky,který spoléhá na estrádu hereckých výkonů s nezapomenutelnými někdy až triviálními dialogy a s velkým množstvím skečů,kde občas nevíte,jestli máte soucítit s tím anebo s tou,protože se furt někdo cítí uražený,což vyústí v řadu komických scének.Hereckým výkonům není co vytknout.Mě se nejvíc líbil Josef Šebánek v roli dědy a to jeho Tě říkám,jestli...,ale samozřejmě Heduš v podání Heleny Růžičkové stojí za to.No zkrátka všichni jsou bezvadný,jak říká ještě přiopilý Ludva svým rodičům.Role dětí si zde zahráli synové Miloše Formana,Matěj a Petr.Za mě nekompromisně 100% (22.01.2021)

Skvělý film. Jen žánr komedie je silně matoucí. Tento snímek sice obsahuje řadu komických momentů (kraluje jim postava hraná Šebánkem) a hlášek, ale v jádru jde o velmi chladný, odtažitý a smutný film o lidských charakterech, soužití a rodině, která drží pohromadě víc ze setrvačnosti, než z lásky. Je mi naprosto jasné, že takto syrově to také bylo zamýšleno, ale na mne to působilo víc depresivně než komicky...Za komediální stránku dávám 3 hvězdy, za stránku sociálního dramatu a studie charakterů 5 hvězd. Celkově tedy 4 hvězdy. (20.05.2009)

Jeden z nejlepších českých filmů. Dokonale komponovaný, obrazově poctivý, citlivě zacházející s hudbou a spojující v sobě různé formy humoru a společenské kritiky. Až překvapivě novátorský, přelomový; postmodernu předznamenává svou žánrovou prostupností, provokativností (dnes sice možná krotce vyznívající, ale ve své době bezesporu intenzivní) a zejména promyšlenou aluzivností (zde bych vyzdvihl především soustavně připomínaný, variovaný a rozvíjený pašijový motiv vyzdvižený již názvem filmu; poměr malých českých človíčků k Ukřižovanému se promítá do jazyka (od bohapustého klení k promluvám k Panně Marii (scéna, kdy babička ukazuje Madoně krucifix patří k nesilnějším scénám české kinematografie) i do tělesné nápodoby: např. obraz polonahého Ludánka oplakávaného matkou). (23.03.2008)

Týmový režijní a autorský tandem Papoušek-Forman-Passer sehrál v „nové vlně 60.let“ patrně vůdčí úlohu. Dalo se logicky očekávat, že každý z nich pocítí touhu projevit své vlastní umělecké ambice. Poslední na řadě byl Jaroslav Papoušek a ten to vzal od podlahy! Stvořil perem i režií, již zcela sám rodinu Homolků, která se stala okamžitě populární a na světě tak byl další národní fenomén - prototyp české rodinky své doby a neskrývanou satirou i české mentality a povahy. Jediný skutečný neherec je Josef Šebánek, původem automechanik a později taxíkář, což ovšem vůbec nesnižuje jeho přirozený komediální talent a v tvrdé konkurenci nijak nezaostává, ale spíš vyčnívá. Na poměrně malém prostoru obyčejné neděle, vymačkal Jaroslav Papoušek z naší rodinky maximum a diváci jí přijali za svou a přijímají dodnes. (22.02.2009)