Režie:
Jaroslav PapoušekScénář:
Jaroslav PapoušekKamera:
Jozef Ort-ŠnepHudba:
Karel MarešHrají:
Marie Motlová, Josef Šebánek, Helena Růžičková, František Husák, Josef Kolb, Josefa Pechlátová, Petr Forman, Matěj Forman, Václav Žižka, Jiří Čutka (více)Obsahy(1)
Ve filmu se setkáváme se všemi členy rodiny: s dědou a babi, jejich synem Ludvou s manželkou Heduš a dvojčaty Péťou a Máťou. Navíc poznáváme stařičké rodiče babi Homolkové, kteří žijí v jihočeské vesnici. Homolkovi se za nimi jedné neděle vypraví novým vozem, aby se rozloučili s údajně na smrt nemocným pradědečkem. (Ateliéry Bonton Zlín)
Videa (2)
Recenze (282)
Druhý film z trilogie Homolků zavede rodinu Homolků na vesnici, kam jedou všichni navštívit babičku a dědu, který (prý) umírá. Už to není jen o dialozích, ale taky o smrti, smutku, … Přibude další generace a jiné prostředí. Režisér Jaroslav Papoušek do toho chtěl tentokrát vpasovat i nějaký ten přesah. V některých záběrech a myšlenkách se to povedlo, nicméně ve většině případů mi to moc nesedělo. Celý film se rozsypal na menší části. Stejně jako v prvním film se i zde dočká divák třeskutých dialogů. Není jich ovšem tolik a občas musí přepnout do tichých záběrů naplněných jakousi nostalgií. Záběry ze soutěže norníků a myslivců jsou pak už hodně mimo. Nebo by alespoň nemusely být tak dlouhé. Film má sice jen 77 minut, přesto jsou v něm hluchá místa, což je škoda a ubírám za to jednu hvězdu dolů. ()
Důstojné pokračování perfektního prvního dílu..Scénky s novým autem a návštěvou prarodičů patří ke zlatému fondu téhle trilogie..musím vyzdvihnout jednoho z protagonistů, který zahrál ve všech dílech nejlépe, byť měl nejmenší hereckou průpravu a totiž Josef Šebánek, jeho role je nejpřesvědčivější a nejvíce přirozená.. ()
Nechápu, co se později stalo, a nikde jsem se to nedočetla, ale k nějakému zásahu shora po natočení prvních dvou dílů dojít muselo. *** První dvě části trilogie o Homolkových mě přikovaly do křesla a zmrazily mi na hodinu a půl úsměv, dech i tep a řadím je bez váhání na vrchol československé kinematografie všech žánrů a dob nejen jako plnokrevnou existenciální podobenku tragické lidské komedie v našich poměrech, ale i umělecky. *** Filmařsky nepřekonatelná na světové úrovni je pro mě např. v Ecce homo Homolka hned ona dlouhá úvodní scéna, kdy se v lese, prošpikovaném čsl. rodinami na "nedělním romantickém výletě do přírody", začne ozývat volání o pomoc a nepřestává a divákovi, jak plynou minuty a kamera přenáší z hemžení v lese víc a víc, postupně dochází, že se nikdo ze všeho toho lidu, jehož tam celou dobu pohromadě bylo jak na Václaváku, ač si navzájem decentně dopřávali iluzi intimity a samoty, nezvedá z deky, neopouští mlází a nezrychluje krok proto, aby se vydal za hlasem, ale aby utekli, nezapletli se, pročež si to osobní zbabělství vůči bližním v nouzi před blízkými i před sebou všelijak neomaleně - a neomluvitelně - obhrouble a ramenatě zakrývají, nebo naopak úplně závěrečná scéna v bytě o několik krušných hodin později, když se dvě generace manželů pustí zoufale do tance na Ódu na radost, aby si nemusely připustit hrůzu svých nikam nesměřujících životů - a v druhém díle, Hogo fogo Homolka, je to pak jednoznačně nelidsky krutá metaforická scéna soutěžního norování lišky v bednění, pak scéna hádky u stolu u podřimující staré matky a nakonec scéna koupání celé rodiny Homolkových na rybníce, kdy nevědomky zakoušejí určitou volnost, zatímco opodál leží svalený na cestě mrtvý starý pantáta. *** Třetí díl trilogie už nicméně nemá s tou dosavadní svrchovanou výpovědí o malosti a nízkosti obecně lidské a specificky československy buranské nic společného ani hloubkou, ani kumštem. Je mizerně nasnímaný i sestříhaný, jako by snad původní snímek po dokončení cenzoři zrekvírovali a v návalu vzteku hodili do stoupy a Papoušek pak musel místo toho sflikovat něco ze zbytků pozametaných ve střižně, aby to aspoň trochu dávalo hlavu a patu a drželo jakžtakž na nějaké tezi, přičemž vzniklé dílko je ve výsledku jakousi splichtěnou lacinou barevnou komedií, ani ne nijak třeskutě vtipnou, ani mrazivou. Ostatně pokles úrovně ducha díla je patrný už z názvu - předchozí satirické odkazy k existenci na dřeň odkryté v její nízkosti "ecce homo" či následně předstíraně vznešené "hogo fogo" jsou doplněny zcela triviálně se koncovkou rýmujícím slovem "tobolka", které má zřejmě znamenat peněženku, ač je to hodně násilně posunutý význam, a odkazovat na československé škudlení a přepočítávání, které také na horách Homolkovým všechno pokazí. Třetí film je však stejně banální, povrchní, doslovný a upachtěný jako sám jeho název, a pokud autoři za ty dva roky mezi druhým a třetím dílem neprodělali lobotomii či mozkovou mrtvici, dá se jedině usuzovat, že u nich na základě nějaké domluvy shora proběhla zcela autentická autorská kritická sebereflexe. Mrzí mě jen, že už nikdy nezjistíme, jak měla trojka vypadat - či skutečně vypadala - původně. Jisté je, že ten neodvážný paskvil poskládaný ze špatně sestříhaných gagů nesahá svým dvěma předchůdcům ani po kotníky. *~ () (méně) (více)
Druhý film o rodině Homolkových mě už tolik nezaujal jako první díl. Možná kvůli změně prostředí, které bylo najednou více vzdušnější, a nebylo omezeno v podstatě z velké části na jeden byt. Ani rodinné hádky na mě nefungovaly stejně jako u Ecce homo Homolka. A navíc nejsem zrovna fanouškem honů na lišku. Humorný podtón vyrovnávající kritické vyznění filmu však zůstal. ()
Není jednoduché nastavovat vlastní práci, když si to vynucují všechny okolnosti. Jaroslav Papoušek to naštěstí zvládl obstojně, byť již film Hogo fogo Homolka není tou úchvatnou společenskou satirou a balancuje pouze na jejím okraji a přibližuje se více k ironickému komediálnímu dílu. Herecké projevy jsou opět chloubou a stylovým rozpoznávacím znakem. Vyjadřovacím jazykem je ironie, sarkasmus a dotýká se i cynismu. Ve středu událostí jsou opět malichernosti všedního dne. Příběh je sice zčásti roztříštěnější, ale jeho vrcholy s přehledem dokáži uspokojit svou zábavou. Méně konfrontačně-satirické, přesto stále nadprůměrné. Všemu opět vládne děda Homolka (velmi dobrý Josef Šebánek), věčně reptající nespokojenec, který se jen neochotně podvoluje rodinnému nátlaku. Krok s ním drží jeho manželka (skvělá Marie Motlová), u které končí každý odpor neúspěchem a nevybíravým zastrašováním. Jejich syn Ludva (dobrý František Husák) se již nepokouší prosazovat svůj vlastní názor. Rozkošnou postavou je otec babi Homolkové (pozoruhodný Josef Kolb). Svérázný stařec miluje les, rošťárny a život. Pozadu nezůstává ani jeho rázná manželka (dobrá Josefa Pechlátová), která s nedůvěrou pohlíží na všechny pražské turisty bez rozdílu. Z dalších rolí: Ludvova panující manželka Heduš (příjemná Helena Růžičková), neposedná a zvídavá dvojčata Péťa (Petr Forman) a Máťa (Matěj Forman), ochotný Francek Petrlík (Jiří Čutka), vitální stařík s rozdávajícím životním optimismem (zajímavý Václav Žižka), či neomalený motorista (Jiří Hálek). Arogance i laskavost doprovázejí životy lidí společně ruku v ruce. Ve smíšených pocitech tepe život v malicherných rozepřích omezené lidskosti. Lze se divit, když se nebývale dobře přizpůsobujeme měnícím se životním podmínkám v té nejpřízemnější podobě? ()
Galerie (9)
Zajímavosti (13)
- Scéna, kdy se hajný, co neuhlídá ani tu kozu, baví s Františkem Vaněčkem, se odehrává v restauraci Na Živci nedaleko Písku. František Vaněček je skutečná postava a hrál sám sebe. Postavy v lesnických uniformách jsou z části tehdejší zaměstnanci Lesního závodu v Čížové. (hetta)
- Ve scéně v lese se objevuje záď vozu Škoda Octavia Combi z roku 1970, což byla v době natáčení filmu horká novinka, vůz se vyvážel i do valutové ciziny. (sator)
- Danu Kubálkovou mluví Hana Brejchová. Jednoho z bezejmenných nimrodů mluví František Husák. (sator)
Reklama