Homolka and Pocketbook
Režie:
Jaroslav PapoušekScénář:
Jaroslav PapoušekKamera:
Miroslav OndříčekHudba:
Karel MarešHrají:
Josef Šebánek, Marie Motlová, Helena Růžičková, František Husák, Petr Forman, Matěj Forman, Jiří Hrzán, Iva Janžurová, Věra Křesadlová, Eugen Jegorov (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Komedie Homolka a Tobolka je závěrem trilogie o slastech a strastech rodiny Homolků. Tentokrát se s pražskou rodinou setkáváme na zimní rekreaci v Krkonoších, kterou si sem přijeli (s předsevzetím, že na sebe budou po celou dobu hodní) za své peníze jaksepatří užít. A jak už titul nasvědčuje, peníze se jim na dovolené stanou hybnou pákou veškerého jejich počínání, o němž tvůrci vyprávějí se satirickým, až sarkastickým akcentem. (Ateliéry Bonton Zlín)
(více)Videa (2)
Recenze (301)
Každej civilizovanej člověk přece ví, že když tluče a někdo na něj zatluče, tak na něj tluče proto, aby netlouk. Tomu přece rozumí každej magor a Vám jako extramagorovi to extra říkám, ale naposledy.Závěrečný díl povedené trilogie. Známé postavy z Homolkovic familie doplňuje kulturní referent alias "to bude horor" , kterého hraje Hrzán. A bude na co koukat ! ()
Normalizace postupovala rychle, a když došlo na třetí díl homolkovské epopeje, režisér Papoušek už evidentně musel brát nemalý ohled na pokyny pánů soudruhů. Výsledkem je povinná, normalizační satira. Homolkovi jsou zredukováni na sotva víc než neslušné a chamtivé maloměšťáky, jimž se třídně uvědomělý divák právem směje. --- Už začíná ta proslulá jinotajná hra, kdy politbyro nařídí, tvůrce naoko poslouchá, politbyro ví, že je to jen naoko, diváci to vědí a potichu se chichtají, ale výsledky jsou otupující a tristní: namísto umění, kam se podíváš, už jen samé sračky. --- Třetí díl Homolků je časově i kvalitou tak někde uprostřed svahu. Cosi z původní kvality ještě dožívalo a co přišlo potom, to bylo vesměs ještě horší. ()
Homolkovic jsou stále Homolkovic, ale... to jemné tepání nešvarů měšťácké povahy hrabající si vždy na vlastním písečku již nemá žádný šmrnc. Píseň znějící na počátku i v závěru naznačuje, že napříště se nebude nastavovat zrcadlo, ale vychovávat a vodit za ručičku. Pravda, to "bavení se podle plánu", byť ne pětiletého, trefilo hřebíček na hlavičku. Organizovat spontaneitu - absurditka - je to ale málo na celovečerní film. Silné **. ()
Inspirace: budeme na sebe hodní, ale jak jde o peníze, tak neznám příbuzného - jak typické a nestárnoucí i po letech. Určitě je škoda, že Homolkovi neměli pokračování, protože zcela určitě zráli počtem pokračování a takové zrání by v roce 2007 mohlo vypadat dost dobře, třeba Homolkovi na sobotním výletě v centru Zličín... ()
Homolka a tobolka se od předchozích dvou dílů série odlišuje nejen barevným formátem ale i tím, že je mnohem více filmovější a příběhovější. Prostor také dostávají i jiné postavy. Což pomáhá udržet laťku humoru hodně vysoko. Na rozdíl od druhého dílu. Už jen ta úvodní píseň... Vždycky mě zaujme ředitel zotavovny, stejně nesympatický jako zábavný a humorný. ()
Galerie (23)
Photo © Filmové studio Barrandov / Jaromír Komárek
Zajímavosti (15)
- Helena Růžičková (Heduš) k natáčení uvedla: „Když jsme ve Špindlerově mlýně točili třetí díl, vsadila jsem se s kameramanem Miroslavem Ondříčkem o bednu šampaňského, že mě Jirka Hrzán v náručí přenese přes celý parket. Když se to dozvěděli ostatní, chtěli se do sázky zapojit. Samozřejmě všichni viděli snadný přivýdělek, mysleli si, že se mu to nemůže povést. My to ale s Jirkou měli vyzkoušené, takže mě v pohodě přenesl tam a ještě nazpátek. A šampáňo pak teklo proudem. Dokonce tak, že se pak objevilo v Rudém právu, že se herci po natáčení koupali v šampaňském. Tak to ale nebylo, my jsme se v tom nekoupali, my jsme to všechno vypili.“ (alonsanfan)
- Vedoucí zotavovny Radost je pan Stanislav Dytrich, původním povoláním číšník, který byl zaměstnancem rekreačního domu Dukla v Praze. Tam se s ním seznámila a objevila ho filmová parta Miloše Formana, Ivana Passera, Jaroslava Papouška a Miroslava Ondříčka. Před kamerou se poprvé objevil jako prodavač piva u hořícího domu ve filmu Hoří, má panenko (1967). (alonsanfan)
- „Když natáčeli v Krkonoších, paní Růžičková s panem Hrzánem museli odjíždět na divadelní představení do Prahy. Josef mě poprosil, abych mu po nich poslala něco k jídlu, dvě stovky a čistou košili,“ vzpomínala s úsměvem manželka Josefa Šebánka Marie. „Tak jsem usmažila pár kotlet a z dobré vůle přidala stokorunu navíc. Za několik hodin zazvonil telefon: 'Máňo, už mi nikdy nic neposílej! Kotlety sež… snědla Růžičková, Hrzán prochl… propil tři stovky. Ještě že mu ta moje košile byla velká.'“ (alonsanfan)
Reklama