Nejkrásnější věk

Režisér Papoušek ve svém prvním filmu částečně využil Formanova osvědčeného ansámblu herců (tedy zejména neherců) a pustil se do velmi zábavné komedie o „sochařících“ a jejich modelech. Film postavený na vtipných civilních dialozích se rozjíždí pomalu, což je trochu škoda. Ovšem pak vše odstartuje Jakimova hláška: „Románku, utrhnu ti hlavičku!“ a už to jede. A poté, co na scénu vtrhl ofačovaný Josef Šebánek, tento nekorunovaný král českých neherců, jsem se skoro nepřestal smát a na úplném konci filmu jsem se už smíchy válel po zemi. Jedinou chybou tohoto snímku nabytého velkým množstvím vtipných hlášek a situací tak zůstává jen jeho pomalejší začátek a proto je velká škoda, že se svou popularitou nezařadil po bok známějších Formanových filmových perel či pozdější Papouškovy trilogie o rodině Homolkových, i když by si to jistě zasloužil. Takže vážení, kdo neviděl, ať to hned napraví! (25.09.2012)

Papouškovi sochaříci mi v mnohém připomínají Intimní osvětlení akorát s tím rozdílem, že zde se příběh odehrává ve městě. Stejně jako u Passera zde nenásilnou formou vystupuje několik charakterů, které působí komicky už jen tím, že jsou. K tomu pohromadě snad všechny herecké objevy Nové vlny, které vás jen napadnou, a všechno to korunuje Josef Šebánek. Tady v tom filmu chyběl snad už jen Jan Vostrčil. Sledování je stejně příjemné jako dědečkovsky uklidňující rysy pana Hanzlíka, humorné scénky vedené důchodci na chodbě nám připomenou omezenost nás samých a ve finále je nám jedno, že Jaroslav Papoušek některé prvky (dialogy a charaktery) modeloval pro žánr komedie stejně pečlivě jako sochaříci pod vedením pana profesora, na něhož neznámý hlas volá: "Pane profesore! Telefon!" (28.06.2010)

"Že si nedáte pokoj. Vždyť jsme tady všichni lidi… Penzisti. Copak penzisti nejsou lidi? Starý penzisti to budou taky lidi". Jaroslav Papoušek si s těmi neherci asi nikdy nedá pokoj... A já si opětovně uvědomil, že můj šálek kávy tedy ten jeho režijní styl vážně není a asi ani nikdy nebude. Místy je to možná i vtipné, ale celkově jako moc nevím, o čem, že ten film vlastně měl být. O tom, že "nejlepší  věk" je pojem relativní? No nevím. Spíše bych podle těch všech vybraných "figurek" stojících modelem (usínající důchodce, mladá žena na mateřské dovolené a zraněný uhlíř středních let) řekl, že žádný věk není nejlepší. Ale ono je to taky dost těžké činit nějaký závěr o nejlepším věku, když střední věk je prezentován zrovna poněkud bizardní postavou  zraněného zavalitého chlapíka (v podání Josefa Šebánka), který na povel sochaříků huláká "hurááá". Nebo když stáří je představeno věčně se handrkujícími důchodci čekajícími na chodbě sochařského ateliéru. A když už je na scéně nádherně vnadná Hana Brejchová), musí být poblíž žárlivý manžel, jemuž se tedy ani není moc co divit. Zkrátka a dobře Papoušek se vybral do filmu postavy tak bizarní, že se sice občas člověk neudrží smíchy, ale po většinou spíše kroutí hlavou. (16.08.2022)

Skvělý film, který pro mě dostane ty správný grády po příchodu Šebánka na scénu. Jeho role uhlíře Vošty, který se vypracoval na specialistu v oblasti raněných, přesto radostně řvoucích bojovníků je dokonalá... "Pane Vošta! - Uáá - To ne, víc! Co ste dělal v noci, pane Vošta? - Uáá - Pořádně pane Vošta! - Huráá - Huurááá, takhle to musíte otevřít." (21.01.2016)

Ceskoslovensky film z umeleckych atelierov maliarov a socharov. Vyborny ceskoslovensky film a zaroven dalsi dokaz toho, ze najlepsie diela v cs. kynemtagografii vznikali v neprekonatelnych 60. rokoch. Reziser normalizacnej trilogie Ecce Homo, Homolka - Homolka a Tobolka natocil fakt krasny film, ktory bude smakovat nejednemu fundovi ceskoslovenskej kinematografie. Hlavne za ucasti hercov ako Vladimir Smeral /Polnocna Omsa, Cintamani a Podvodnik/, Milady Jezkovej /Vesnicko ma strediskova/, krasnej Hany Brejchovej a vtedy este stale mladej Very Kresadlovej /Intimni osvetleni, Skrivanci na Niti/. 80 % (13.06.2015)