The Commitments

Přestože Josepha Tylera, amerického zpěváka, rappera a textaře, vůbec neznám, drze si vypůjčím jeho citát: „Zdá se, že hudba drží všechno pohromadě. Občas dělá věci méně chaotickými. Občas dává věcem smysl.“ Ač to netušil, krásně tím shrnul děj filmu The Commitments. Na tu chvíli, kdy se partička Dubliňanů rozhodla založit svou dublin-soulovou skupinu, na tu chvíli jejich život dostal smysl a přestal být až tak chaotickým. I když je ten film špinavý až běda a rozhodně se nejedná o žádnou muzikálovou selanku, je to film, který se vám nemůže nelíbit, pokud máte jen trochu rádi hudbu, která má srdce. Andrew Strong rulez (i když tady hrál hrozného pancharta 😃). (13.05.2023)

Sociálna hudobná komédia z Írska v réžii Alana Parkera. Adaptácia útlej knižočky dvoma komediálnymi autormi z BBC (za spolupráce autora knihy) dopadla v čase vzniku ako veľký hit a teraz, po skoro 20 rokoch nestráca na vtipe, láskavosti a výpovedi. A tá hudba je skvelá. Hrdinovia tak pestrí a "živí" - každý si nájde v tejto kapele svojho hrdinu, svoju spriaznenú dušu. (01.09.2010)

K slavnému irskému hudebnímu filmu v režii Alana Parkera jsem se vrátil po čtyřech letech a zůstávám nadále u plného hodnocení. Svěží, v soulovém rytmu odsypávající příběh krátkého vzestupu i rozpadu hudební kapely vzniklou s poselstvím připomínky mizejícího hudebního stylu hýři nebývale civilním zpracováním. Přestože některé věci, které hudebníci mezi sebou řešili, nebyly zrovna příjemné, z filmu na mě sálala často dobrá pohoda a také dojem autenticity, jakobych tam byl nebo aspoň sledoval dokument. Mladický temperament v čele s velkým zápalem ambiciózního Jimmyho, charisma i prokletá svůdnost postaršího trumpetisty, skvěle našlapaná muzika v živém provedení, trojice nádherných vokalistek... a vedle toho film vůbec nenudí, ba zůstává stejně zajímavým i ve všech scénách mimo hudebních čísel, protože má naštěstí poutavě napsané postavy i mimo ústřední kapelu (např. Jimmyho táta) a také spoustu humoru, třeba během početných návštěv na inzerát a Jimmyho rodinou. Tak to alespoň pánové a dámy dohromady zkusili a někam se posunuli, že jo, aneb i úspěšná snaha s jasným cílem, pro radost a z lásky k hudbě se cení. [90%] (09.05.2023)

Nejlepší irský film všech dob? URČITĚ ne! Vítěztsví zajistila Commitments zřejmě vysoká míra diváckosti, jiank si tento triumf nelze vysvětlit (zvlášť když vezmeme v potaz konkurenci: Moje levá noha, Ve jménu otce, Michael Collins). Commitments jsou postaveni na modelu "filmu o vzestupu hudební skupiny", tento model pak v jistých ohledech přetváří po svém. Silný (a typicky ostrovní) je akcent na sociální problematiku, originální je výběr hudebního žánru (soul) stejně jako ironizující humor (nekonečné neshody a konflikty mezi členy kapely... Deco: "Co mám dělat, když nezpívám?" Bernie: "Já nevím, třeba si ho hoň."). (01.02.2006)

Vzestup a pád jedné kapely, která navždy zmizela z povrchu zemského a nenechala tu nic. Co je na tom tak zajímavého? V podstatě nic, krom vtipného nadhledu a snahy pozorovat a smát se všem možným i nemožným problémům, které vznikají v poměrně početné hudební skupině. Film se nezbavuje nadhledu v žádném okamžiku to je rozhodně dobře, jen chvílemi působí obyčejně a je nudný a to nezachrání sebelepší vtip. (04.12.2007)