The Commitments

Jeden z těch lepších hudebních filmů, byť určitě ne nejlepší. Navíc ono se to má u mě se soulem tak, že bych si moc přál, aby se mi líbil (tak jako třeba jazz), ale prostě... nějak jsem do něj pořád nedorostl (a se zahanbeným výrazem diletanta se jdu vrátit k tomu špinavému rocku a ještě špinavějšímu punku :-). Ale atmosféra tehdejšího Dublinu musí okouzlit každého, přestože na ní vlastně nic moc krásného nebylo. Jenže filmy, kde se to hemží životními lůzry, pro které je hudba vším, mě nepřestanou bavit asi nikdy. O to spíš, když tu jednu z rolí hraje tehdy dvacetiletý Glen Hansard. Kromě skvělých hudebních čísel zaujal ještě zajímavý finiš a parádní přízvuk irské angličtiny. (18.09.2014)

K slavnému irskému hudebnímu filmu v režii Alana Parkera jsem se vrátil po čtyřech letech a zůstávám nadále u plného hodnocení. Svěží, v soulovém rytmu odsypávající příběh krátkého vzestupu i rozpadu hudební kapely vzniklou s poselstvím připomínky mizejícího hudebního stylu hýři nebývale civilním zpracováním. Přestože některé věci, které hudebníci mezi sebou řešili, nebyly zrovna příjemné, z filmu na mě sálala často dobrá pohoda a také dojem autenticity, jakobych tam byl nebo aspoň sledoval dokument. Mladický temperament v čele s velkým zápalem ambiciózního Jimmyho, charisma i prokletá svůdnost postaršího trumpetisty, skvěle našlapaná muzika v živém provedení, trojice nádherných vokalistek... a vedle toho film vůbec nenudí, ba zůstává stejně zajímavým i ve všech scénách mimo hudebních čísel, protože má naštěstí poutavě napsané postavy i mimo ústřední kapelu (např. Jimmyho táta) a také spoustu humoru, třeba během početných návštěv na inzerát a Jimmyho rodinou. Tak to alespoň pánové a dámy dohromady zkusili a někam se posunuli, že jo, aneb i úspěšná snaha s jasným cílem, pro radost a z lásky k hudbě se cení. [90%] (09.05.2023)

Že je to najlepší Írsky film som zistil až po filme a jedine, čo som o tomto filme vedel bolo, že je hudobný a to ma trocha znepokojovalo, lebo tato kategória mna osobne nikdy moc nelákala a ani neláka. Ale keď mi už bol film doporučený, tak ,že to prežijem a asi aj preto som bol veľmi prekvapený, ako mi film sadol. Najviac sa mi páčil ten rodinný štýl natočenia. Naozaj mi to pripadalo, akoby niektorý z mojich susedov sa rozhodol natočiť film o začínajúcej kapele. Všetko bolo tak realisticky natočené a herci to vzali tak nádherne civilne, že by som uveril, že nejaká takáto kapela aj niekedy existovala. Všetko od problémov zohnať elektroniku pre kapelu cez milostné pletky až po každodenne hašterenie sa, bolo obdivuhodne spracované. Už som dávno nevidel film, ktorý by bol tak pôsobivo reálne natočený. Bolo to naozaj natočené s veľkým fanúšikovským srdcom a takýmto  filmom zvyčajne dávam vysoké hodnotenia a tu určite výnimku robiť nebudem. Deviaty film s diskusie V. R. K. a zas je to nádherne svieži zážitok, slabú, ale 5* si rozhodne tento skvost zaslúži. (09.05.2023)

Jeden vyzerá ako The Edge a druhý ako Larry Mullen, ale U2 radi nemajú. Tretí ako Mick Hucknall, štvrtý ako z Kelly Familly a piaty ako spevák z Manic street preachers. Hrajú však soul. Ich rodinné zázemie je iba načrtnuté, prím hrá hudba a vzťahy v kapele. Čiže do značnej miery závisí na vašom hudobnom vkuse, či sa vám The Commitments budú páčiť. U mňa vedie o bod ako film z podobného prostredia ďaľšia lúzrovina Do naha. (05.10.2015)

Přestože Josepha Tylera, amerického zpěváka, rappera a textaře, vůbec neznám, drze si vypůjčím jeho citát: „Zdá se, že hudba drží všechno pohromadě. Občas dělá věci méně chaotickými. Občas dává věcem smysl.“ Ač to netušil, krásně tím shrnul děj filmu The Commitments. Na tu chvíli, kdy se partička Dubliňanů rozhodla založit svou dublin-soulovou skupinu, na tu chvíli jejich život dostal smysl a přestal být až tak chaotickým. I když je ten film špinavý až běda a rozhodně se nejedná o žádnou muzikálovou selanku, je to film, který se vám nemůže nelíbit, pokud máte jen trochu rádi hudbu, která má srdce. Andrew Strong rulez (i když tady hrál hrozného pancharta 😃). (13.05.2023)