Půlnoční expres

Do filmu som dával veľké očakávania, ktoré sa nie celkom naplnili vzhľadom na celkové priemerné hodnotenie na tomto portáli. Atmosféra „nespravodlivo“ uväzneného, násilné a špinavé podmienky tureckého väzenia, to všetko tu bolo skôr naznačené, než ukázané naplno. Dalo sa z toho vyťažiť viac. Viac brutality by prinieslo možno viac ľútosti nad hlavným hrdinom filmu. Keďže to ale nebolo takto vyhrotené, ostal len pocit pozorovania zúfalého človeka, ktorý sa dostal do basy pre vlastnú blbosť a hlavne kvôli drogám. Na tom nie je nič poľutovaniahodného. (18.05.2016)

Všechny filmy Alana Parkera jsou politikum, nejinak je tomu i u Půlnočního expresu. Mají-li ale jeho ostatní filmy politické opodstatnění, pak tady se Parker zřejmě dal do služeb studené války. Půlnoční expres zavání propagandou na sto honů. Nepochybuji o tom, že turecké vězení, zvlášť v 70. letech, bylo peklem na Zemi, ale natočit film o příčinách a pobytu v něm takhle tendenčně, za tím je patrný zřejmý ideologický záměr - vykreslit Turecko coby prohnilou totalitu a amerického ,,hrdinu" coby nevinou oběť. Ani jeden jediný Turek v celém filmu není normální, slušný, charakterní; relativizuje se vina, jako by pašování drogy bylo vlastně něco normálního; věci, které se běžně dějí i v amerických věznicích a existují z podstaty této instituce (viz třeba jen o dva roky mladší Brubaker), jsou připisovány charakteru turecké reality (drsný bachař zneužívající své moci, násilí, homosexualita...); navíc mne uzemnila americká arogance a nerespektování tradic a místních zvyků (řeč u odvolacího soudu; Američanka jde navštívit hlavního hrdinu do vězení, navíc v 70. letech, bez podprsenky jen v bílé průsvitné halence, u soudu zase sedí v minisukni...verbální odsuzování homosexuálních praktik mezi tureckými vězni je pak korunováno romanticky inscenovanou milostnou scénou mezi americkým a skandinávským vězněm...což je pointováno něžným! odmítnutím). Oceňuji atmosféru snímku i profesní kvality (úvodní scéna má grády), navíc sám film je legenda, etalon subžánru vězeňských dramat, ale při jeho zhlédnutí mi bylo smutno spíš z jeho podstaty, než z osudů v něm zobrazených, teprve po přesunu do ,,sekce 13" jsem začal mít pocit, že míra viny mladého arogantního Američana není adekvátní míře trestu. (24.05.2015)

Oliver Stone, v té době uznáván jako scénárista inklinující k násilnější tématice – Barbar Conan nebo Zjizvená tvář (až poté přišlo jeho ryze osobní téma Vietnamu), napsal scénář i k pravdivému příběhu Půlnoční expres. Strhující drama z tureckého vězení mu vyneslo nejen Oscara, ale i zájem velkých studií. Jeho scénář (i když místy zbytečně odtažitě) zužitkoval britský veterán Alan Parker, který do hlavní role hašišové mozaiky obsadil prakticky neznámého Brada Davise ( 1991). Díky němu zaznamenáme radikální obrat u vnímání jeho hrdiny - na konci byste udělený trest odseděli snad i za něj!! (15.04.2008)

Chytlavé drama z istanbulského kriminálu, se dvěma velmi výraznými něžnými erotickými scénami, přičemž v jedné účinkují dva muži a sprcha, ve druhé pak muž, žena a plexisklo. Z mého pohledu film trochu shazuje Stoneův scénář zejména tam, kde se očividně odchyluje od původní knížky (závěr) a tam, kde dělá z Turků bez výjimky bandu prasat (za film se jim omluvil i reálný Hayes). Směrem nahoru ho naopak táhnou výborní herci, oskarová hudba a šestihvězdičkový úvod. (26.11.2010)

Musím říct, že mi byl Billy Hayes od začátku nesmírně nesympatický. Nejen proto, že pašoval drogy, ale i jak ukřivděně se choval poté, co ho chytili a soudili. Prostředí tureckého vězení je jistě kruté a věřím, že ve filmu bylo podáno realisticky. Málem ho stálo život. Jen se stále nemohu smířit s lítostí nad osudem drogového dealera. Ano, nepašujte drogy a pokud tak činíte, nedivte se, co vás může ve vězení potkat. (26.04.2017)