Kytice z tisíce a jedné noci

Konečně jsem na to přišel! Alfa a omega každého správného uměleckého filmu je soulož a odhalený penis!!! Takže začínám točit a sháním několik naháčů, kteří jsou ochotni do minimálně každých deset minut ukázat přirození. Pokud budou pan Dafoe a paní Gainsbourgová příliš drazí, zkusím to v gay klubu. Koneckonců: čím větší neherec, tím lépe. (17.01.2010)

Z tohoto snímku mám dosti smíšené pocity. Na jednu stranu je to zajímavé a krapet výpravné, na stranu druhou nudné, zdlouhavé a místy stupidní. Herci v tomto filmu vypadali, jako by si z toho všeho dělali jen srandu. Příběh byl takový chudý, někdy i dost předvídatelný. A jak tu říká více lídí, tak s neustálými souložemi se skvělý snímek nenatočí. (02.05.2010)

Po režisérské stránce je to fantastické, některé povídky jsou víceméně nudné a nějak více vynikají pouze odhalenými těly. Většina až na povídku o Zummurud, ta povídka je krásná. I atmoféra orientálního světa je vykreslena dokonale. Přesto když pominu "Saló aneb 120 dnů Sodomy", musím usoudit, že Pasolini neby zase takový úchyl jak jsem si původně myslel. Byl to velice inteligentní člověk a své postoje k danému tématu dělal naprosto po svém a doslova bez příkras. Tento film mě nudil a na druhé straně zaujal. S hodnocením jsem velmi na vahách. Tak dám za čtyři a hotovo. (26.08.2006)

Výrazná, tvůrčí a přitom pozoruhodně propracovaná a výrazná umělecká Passoliniho metoda, patrná již ve VEPŘINCI či ORESTOVI, stojí za asi nejzdařilejším evropským zpracováním POHÁDEK TISÍCE A JEDNÉ NOCI, jež určitě nebyly určeny - pokud vůbec - jen dětem. Kratochvilné příběhy, vyvolávající asociace spíše na DEKAMERON , jsou zaramovány vstupním příběhem nekonvenčního milostného páru, řízeného bystrým ženským mozkem, který dříve či později vyzraje na každou formu mužské brutality a je s to ji trestat třeba i způsobem, který v moderním Evropanovi vyvolává velmi rozporuplné pocity. Pestrobarevný svět vrcholného vzmachu Arabské říše je i rozmanitě založeným obrazem jeho doby. Způsob a kvalita, jakou se pro Pasoliniho filmy charakteristická kamera dokázala vyrovnat s celou škálou orientálních exteriérů i přímočarost, s jakou si režisér všímá intimních detailů pozakryté části lidského života, jsou nadčasové a nepředpojaté a zaujmou i dnes. Právem. (20.10.2007)

Posledný diel Pasoliniho trilógie života, by sa dal najlepšie popísať ako exotický, výpravný a najzaujímavejší. Sledovať osudy chlapca Núreddína, ktorý sa len tak náhodou zastavil na trhu aby sa pozrel na predaj otrokine Zumurrud, ktorá si ho vyberie spomedzi všetkých bohatých šejkov a nápadníkov, pôsobí rovnako ako rozprávky tisíc a jednej noci, čarovne a rozprávkovo. A práve v tomto jednom diely je hranica medzi rozprávkou, ľahkým erotickým filmom a drámou rozohraná naozaj perfektne. Pasolini sa tentoraz vôbec nedrží v úzadí a prináša nám to najlepšie z jeho komplexného sveta príbehov, neustále rozprávaných niekým niekomu, z čoho vznikajú príbehy vo vnútri príbehu, ktoré sú podmanivé, plné humoru a túžby a v ktorých sa dokážete nájsť. V tomto smere je Pasolini neprekonateľný a preto je jeho trilógia života dielo z ktorej ten život dýcha z každého políčka. Každý jeden kostým, pohyb kamery, strih a hlavne prenesená veta dáva význam len vo vesmíre a svete Pasoliniho filmov. Niekomu to vadí, lebo mu prídu zvrátené. Ale len veľmi málo filmov dokáže naplno odzrkadliť režisérovu dušu zo všetkými jeho túžbami a strachmi. A vtipné je že Pasolini vlastne dovoľuje divákovi pochopiť prečo to točil takto a prečo robil to čo robil. To či s tým súhlasíme je už vedľajšie, ale lyrickosť a určitú obrazová podmanivosť, odzrkadľujúca sa hlavne v neskutočnej kráse ľudskej nahoty, tak tomu nikto uprieť nemôže. A to je to čo robí z Pasoliniho jedného z najvýznamnejších Talianských režisérov. (18.10.2010)