Kytice z tisíce a jedné noci

Ach Piere Paolo! Zase si z náš děláš prdel. Herci tu opět nehrají, jen přeříkávají role. Vypadají debilně a nevzhledně jako v Canterburských povídkách. Když má někdo ve scénáři pláč, pláče jako by spíš blinkal a ještě se u toho nudil. Ninetto Davoli, tvůj těžký favorit tu zase hraje dementa. Proces jeho kastrace je opravdu důkladný, arabky nezapomenou na dezinfekci. Kéž by si to osvojili i v tuniských nemocnicích. Jinak má film nesmírně zajímavou atmosféru a obávám se spíše toho, že Pier Paolo byl génius než netalentovaný student režie. Opuštěná orientální města jako by tvořila páteř těchto neobyčejných příběhů a všudypřítomná erotika jakoby byla spíš symbolem, než účelem. Jestli chtěl být Paolo neobyčejným tvůrcem, tak se mu to teda povedlo a moc let na to neměl! (09.04.2007)

Fu, pod fantasy-dobrodružným príbehom som si predstavoval teda niečo úplne iného. Bezobsažná erotika a nahota sa tu stretávajú s naivitou hlavných predstaviteľov, ktorých ztvárnili toporní neherci, a exotickou zmesou kultúr arabského a iného sveta. Toporná réžia s otrasnou rozkývanou kamerou a údesné dialógy. Keď si k tomu pridáme večne rehotajúcich sa hercov pri akejkolvek činnosti (ani neviem, či ten rehot bol v scenári alebo to bolo režisérovi úplne fuk), dostávame približný obraz tohoto absurdného diela. Hodnotenie: 10% (14.03.2014)

V různých místech, v poušti, v bohatých městech a palácích, exotického barvitého Orientu, se odehrává tento milostný příběh mladíka Núreddína a jeho černé otrokyně Zumurrud. Násilně odtrženi, prožívají oba řadu dobrodružství, stále se hledají a přitom poznávají příběhy jiných. V posledním filmu své Trilogie života se Pasolini zabývá opět erotikou jako základním kamenem lidské přirozenosti. Tentokrát ukazuje spíše něžnou fyzičnost lásky, zasazenou navíc do nádherných exteriérů arabského světa Afriky i Asie. Film "Kytice z Tisíce a jedné noci" je všeobecně ovažován, za jedno z Pasoliniho nejkvalitnějších děl, na MFF v Cannes roku 1974 si totiž dokonce odnesl Velkou cenu poroty. "Kytice z Tisíce a jedné noci" završuje Trilogii života - a symbolicky i život a tvorbu Pasoliniho. V roce 1975, kdy natočil kontroverzní hnusárnu "Saló aneb 120 dní Sodomy", předčasně umírá - násilnou smrtí. Asi to nejlepší od Pasolliniho co jsem zatím viděl. Za 3*. (25.08.2006)

Z tohoto snímku mám dosti smíšené pocity. Na jednu stranu je to zajímavé a krapet výpravné, na stranu druhou nudné, zdlouhavé a místy stupidní. Herci v tomto filmu vypadali, jako by si z toho všeho dělali jen srandu. Příběh byl takový chudý, někdy i dost předvídatelný. A jak tu říká více lídí, tak s neustálými souložemi se skvělý snímek nenatočí. (02.05.2010)

Pestrá zmes zo starého Orientu na motívy nesmrteľnej knižnej klasiky. Ústredný je príbeh lásky krásnej otrokyne a jej milenca (a majiteľa) popretkávaný množstvom vedľajších príbehov, v ktorých sa zároveň odohrávajú ďalšie príbehy. Spočiatku veľmi naivné, ozvláštňované odhalenými mužmi. Film ale s pribúdajúcimi minútami začne naberať grády. Zložitejšou štruktúrou, zaujímavejším dejom, myšlienkami, fantastickými motívmi a kvetnato básnivou rečou. Použití neherci mixnutí s hercami, pestrá zmeska najrôznejších tvárí, pôsobivé exteriéry (Maroko, Jemen, Nepál), spústa smiechu v často krutých príbehoch, naivné triky, veľa nahoty. Nezameniteľný pasoliniovský štýl. A čo sa týka niekedy priraďovanej nálepky erotického filmu: aká kniha taký film ! Kto čítal necenzurované príbehy v starostlivom českom, či slovenskom preklade, vie o čom píšem. Ak nie, nuž čo dodať: chytrému napovedz a sprostého kopni. (01.02.2005)