Fádní odpoledne

Platí totéž, co jsem psal u Perliček, duchem do nich Passer jednoznačně patří, na druhou stranu je otázka, jestli by s další čtvrthodinou držely pohromadě stejně dobře. Fantasticky přesná atmosféra s geniálně využitou melancholií ženských trojhlasů, které mě neomylně vracejí do dětství – když jsem byl malý kluk (70. léta), o fádních odpolednách tetky u nás doma opravdu takhle zpívávaly. Inu tak, holt už leccos pamatujem. Škoda, že z české nové vlny přežil hlavně homolkovsko-papouškovský trapnohumor, tyhle jemnější odstíny měly taky hodně, hodně do sebe. Zamačkávám slzu a sázím plný počet. (23.06.2012)

Hospoda, fotbal, ženský... - a karty jsou rozdány. Nervozitu z toho, jak hrají ti naši, to si dovedu představit, ale ty pokuřující babky, které mastí karty a přitom pějí jakousi pohřební píseň, to je další nepochopitelný kousek z Hrabalových pábitelských schopností. To kvarteto karbanic je jak vystřižené z večerního draní peří. Um, jak hospodský a ostatní štamgasti pojmenovávají v poklidu si čtoucího "hejska", je uchulahodící. Škoda rychlého, useknutého konce. (04.03.2009)

Ve staré putyce si dědkové povídaj o fotbale, hospodskej nadává na nesympatického mládence a báby v rohu hrajou maryáš a zpívaj..nic víc. Abych řek pravdu, tak mě tenhle fádní mikrosnímek bavil...přeci jenom jak jde o hospodu, tak jsem doma :-) a ten zpěv těch bab tam dělá takovou zvláštní pohodovou atmosféru...no dobrý. Hrabal holt uměl (26.07.2009)

Ivan Passer se vypořádal s Hrabalem elegantně se ctí. Hrabalovská poetická atmosféra zakouřených lokálů a osobitých metafor moudrosti je věrně zachycena v obraze. Můžeme sice něco namítnout proti neohrabané strojenosti neherců, ale výsledek působnosti tím není snižován. Zaujme Jan Tožička v roli výčepního, sluneční kráska Kamila Turková, či vitální bývalý fotbalista Leopold Smolík. Fádní odpoledne je lehká a osvěžující filmová adaptace Bohumila Hrabala. (10.03.2018)

Je škoda, že tato povídka se do Perliček nevešla. Možná to není škoda, spíše chyba producentů. I tento kraťas má své kouzlo vyplývající z toho, že Passer kráně zachycuje to naznačuje název. Totiž zažitou stereotypní nudu, jíž si hlavní postavy tohoto příběhu záměrně budují, zřejmě jako azyl před okolním světem. A vše co by tuto nudu mohlo narušit je cizí a nepřátelské. V tomto snímku se málo mluví a přesto toho říká mnoho. (27.09.2010)