Režie:
Ivan PasserHrají:
Jan Tožička, Kamila Turková, Leopold Smolík, Miloš Končický, Josef Vaništa, Ota Hurych, Bohumil HrabalObsahy(1)
Filmová anekdota o hospodě a fotbalu podle povídky Bohumila Hrabala... Režijní debut Formanova spolupracovníka Ivana Passera z roku 1964, natočený podle povídky Bohumila Hrabala, byl zamýšlen do povídkového hrabalovského filmu Perličky na dně. V distribuci však byl promítán jako samostatný krátký film. Zachycuje obyčejné, vskutku fádní nedělní odpoledne v předměstské hospodě, v době kdy většina štamgastů odešla fandit svému mužstvu na fotbalový stadion. Zatímco pár staříků mudruje o fotbale, neznámý mladík provokuje hospodského tím, že si ničeho nevšímá a zaníceně čte jakousi knížku. A z elegantní dámy, která se prochází před lokálem a na někoho čeká, se možná vyklube samotná Smrt… Film byl promítán v soutěži XIV. mezinárodního filmového týdne v Mannheimu v roce 1965 a získal Zlatý dukát v kategorii krátkých filmů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (82)
Platí totéž, co jsem psal u Perliček, duchem do nich Passer jednoznačně patří, na druhou stranu je otázka, jestli by s další čtvrthodinou držely pohromadě stejně dobře. Fantasticky přesná atmosféra s geniálně využitou melancholií ženských trojhlasů, které mě neomylně vracejí do dětství – když jsem byl malý kluk (70. léta), o fádních odpolednách tetky u nás doma opravdu takhle zpívávaly. Inu tak, holt už leccos pamatujem. Škoda, že z české nové vlny přežil hlavně homolkovsko-papouškovský trapnohumor, tyhle jemnější odstíny měly taky hodně, hodně do sebe. Zamačkávám slzu a sázím plný počet. ()
Naprosto nechápu smysl(asi to bude tím, že nemám v oblibě Bohumila Hrabala a jeho styl psaní). Pochopila jsem to tím způsobem, že se člověk vlastně díval na hospodské životy lidí co mají jako druhý domov hospodu. Nelíbilo se mi krákání důchodkyň a ani kecy o fotbale a o neschopné mladé generaci jak tu duchny mají ve zvyku. Nesnáším filmy u kterých není na první či druhý pohled jasné jaký měli smysl..Tady vidím smysl nulový.Jedna hvězda za to, že existují i horší věci. ()
Hospoda, fotbal, ženský... - a karty jsou rozdány. Nervozitu z toho, jak hrají ti naši, to si dovedu představit, ale ty pokuřující babky, které mastí karty a přitom pějí jakousi pohřební píseň, to je další nepochopitelný kousek z Hrabalových pábitelských schopností. To kvarteto karbanic je jak vystřižené z večerního draní peří. Um, jak hospodský a ostatní štamgasti pojmenovávají v poklidu si čtoucího "hejska", je uchulahodící. Škoda rychlého, useknutého konce. ()
Fádní odpoledne. Staré ženské co zpívají písničky a hrají karty, skupinka zbytečných kmetů, kteří nudně popíjejí pivo, tlachají hovadiny o fotbale a sborově nadávají na mladíka, který se jim výborně hodí na buzeraci (vlastně jakoby se dnes nic nezměnilo, snad jen ty stařeny jsou tu trochu navíc). Pak chlápek, co se mu ještě pořád zapalují lýtka (s těmi koníky už to tvůrci trochu přestylizovali) a jiný, kterému ne, neboť mu je už vše jedno...Alespoň ten kluk, co měl starší "moudrou" generaci totálně u vy-víte-čeho, je trochu zajímavější postava, ale ani on nevytrhne tenhle kraťas z průměru. ()
Hospoda, v níž se celý snímek odehrává, téměř zeje prázdnotou. Zůstal pouze fanoušek Bohemians, který se kvůli slabému srdci na stadion neodvážil, prozpěvující si babičky hrající kanastu, místní podnapilý hejsek, hospodský, dva hráči karambolu a do knajpy se přišourá i kibic s kysaným zelím. Jen smrt ve slušivých šatech a klobouku obchází po ulici a čeká. Jednoduché, naprosto čisté a geniální. Pro mě asi nejlepší novovlnný film. "A nejlepší centforvard, Karel Koželuh, protože já jsem s ním hrál na pravým flígru." ()
Galerie (1)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (2)
- Ceny: MFF Locarno 1966: Velká cena za krátký film; MFF Mannheim 1965: Zlatý dukát za krátký film. [LFŠ 2010] (Krouťák)
- V úvodní scéně, kdy vycházejí chlapi z hospody, je mezi nimi i autor předlohy Bohumil Hrabal. (Skladatel)
Reklama