Intimní osvětlení

Intimní osvětlení je bezdějové, autentické a mrazivě komické. Ivan Passer, Jaroslav Papoušek a Václav Šašek dokázali scénář napěchovat mikrosituacemi, které jsou nevtíravým způsobem vtipné, zajímavé a strašidelným způsobem reálné. Vztahy mezi muži a ženami, únavné každodenní hádky o zbytečnosti, pocit, že vám život utíká mezi prsty, že byste nejraději podpálili chalupu, kde žijete, utekli někam daleko a začali znovu. Film je nasnímán ve zvláštním vesnickém bezčasí a mohl by se odehrávat kdykoli. I dnes se na vesnici dá narazit na místního idiota, který kvůli svému postižení bude lidi oslovovat špatným jménem, i dnes je rozpor mezi uměleckými ideály a životní realitou aktuální. Právě zastavení času skvěle symbolizuje finální scéna, kdy si všichni dospělí chtějí připít "dobrým vaječným koňakem", který je ale ztuhlý a neteče, a tak nehnutě stojí se zakloněnými hlavami a sledují skleničky dnem vzhůru. A hlavně: děsivá rezignace, jejímž symbolem je hlavní hrdina Bambas - nadaný hudebník, který skončil v jedné rozestavěné vilce společně s dětmi, manželkou a jejími rodiči, stal se ředitelem vesnické lidušky a hraje už jenom na pohřbech. Tváří se, že je to v pohodě, ale stejně z něj v opilosti vypadne, jak moc by toužil po něčem jiném, jenže s partnerkou bez fantazie to prostě nejde... Ti prostší mají jednodušší filozofii. Řídí se hláškou "já si tady sedím, poslouchám a žeru". Existuje jednodušší metafora pro smysl jejich bytí? (11.03.2018)

Miluju divné filmy, které navenek působí, jako by byly o hovně, ale uvnitř mě pohladí po duši a zasytí mé hladové oko. Intimní osvětlení určitě takovým snímkem je. Zaujala mne jeho autentičnost a vynikajícím způsobem zachycená atmosféra všedního života, kdy se s hlavními hrdiny jednoduše musíte ztotožnit. Pověstnou šlehačku na dortu tvoří dokonale vypointované humorné situace, kterých zde je sice poskrovnu, ale to je ta nejmenší chyba. Intimní osvětlení ve vás nevyvolá salvy smíchu, ani depresi, ale spíše lehký úsměv na tváři a dobrý pocit z toho, že i u nás se kdysi točily dobré filmy. (25.09.2008)

Desítky veselých, trapných i tragikomických a zdánlivě bezvýznamných výstupů a dialogů do sebe postupně zapadají, aby v závěrečné scéně stvořily obraz rezignace zúčastněných na jakýkoli pokus o změnu životů směřujících k prázdné marnosti. Zručně vytvořená mozaika bezchybně funguje hlavně díky režisérově tvůrčí práci s postavami a dialogy a výkonům herců i neherců. (15.11.2006)

Jan Vostrčil byl geniální (ne)herec (škoda, že ho ve filmu není víc, je neskutečně zábavný a autentický) a některé scény jsou typicky "novovlňácky" silné a vtipné (finální přípitek je vynikající). Ale "formanovky" a (minimálně) první díl eskapád Homolkovic famílie mi přišly filmově "plnější"... 70 % (13.03.2017)

Obecně mám trochu problém s filmy, které byly natočeny dle scénáře Jaroslava Papouška, protože jsou takřka o ničem a málokdy na nich vidím něco kouzelného. Ale v případě Intimního osvětlení jsem byl vcelku mile překvapen. Snesitelná civilnost snímku a několik scén k zasmání (včetně milého konce) povyšují film v mých očích do 4* kategorie. "Dědo, cis!" - "Kde?" - "Tam, kde si hrál to cé." - "Jo!" (15.01.2011)