Všichni možní sběrači a já

Natočiť dokumentárny film, ktorý by nezaujal iba tých správne "postihnutých" je skutočné umenie. Obsedieť hodinu a pol na filme, ktorý do nás cpe informácie, je asi ťažšie ako dve a pol na trikovom filme. Osobne ma nijak zvlášť nezaujala ani téma, takže som bol príjemne prekvapený, že som sa bavil a že som sa nepozrel počas filmu na hodinky. Film o nezdolnosti ducha, krásach umenia a kritiky konzumu trochu trpí oslavou ľudí na okraji spoločnosti, kde priamo nerieši, akým spôsobom sa k onomu statusu dostali, ale ich ťažkým prežívaním. Nie každý boháč je hajzlík, bohvie ako by títo ľudia bez ich nepriamej (politickej, charitatívnej) pomoci žili. Možno rovnako, nechcem nikoho súdiť.... (14.06.2012)

3,5  Cestopisný dokument, v ktorom režisérka Agnès Varda poeticky hravou formou pojednáva o paberkovaní, na ktoré nahliada z viacerých, veľmi rôznorodých pohľadov - z pohľadu sociálneho, ekologického, ale aj umeleckého, či gastronomického. Téma je to veľmi zaujímavá, netradične pojatá, nesie v sebe viaceré posolstvá, ktoré podnecujú diváka k zamysleniu. Korunu dokumentu nasadzuje výborná, originálna hudba. (18.12.2021)

Film Agnès Vardové - byť poskládán z jednak poetických, jednak reálných šotů - žánr dokumentu v mnohém překračuje. A to především jasným názorem, který musí nějak ovlivnit každého diváka. Od obrazu sběraček klasů (Jean-François Milleta), až po hodiny bez rafiček - paběrkování a sbírání jako nouze i umění i filosofie i způsob života. Dále jen pro otrlé: loni jsem napaběrkovat 3 kubíky dřeva, metrák brambor (obilí dostávám jako deputát), několik kil máku, hrachu... a nasbíral 2 horská kola, dvoje kožené sandály atd.... včera lehké pracovní oteplovací kalhoty vhodné na čundr. (30.07.2015)

(1001) Jestli je něco opravdu depresivní, tak je to téma, kterému se tady Agnes věnuje. Úplně nejdřív mi v hlavě naskočilo trochu ostudné "fuj, jak to můžou jíst, ti musí být na dně". A potom jsem se právě začala stydět a tváří v tvář lidem, které režisérka sbírá, jsem se dostala k přemýšlení. Rozohněný monolog muže, který se pasoval na městského údržbáře, sbírá po lidech odpadky a nejvíce mu záleží na ptácích, kteří bývají zasaženi ropnými skvrnami, mě odrovnal svou myšlenkou a upřímností. Ten člověk je v pozici, kterou by masová většina zavrhla jako absolutně podřadnou, a přece se ze všech sil snaží ze světa udělat lepší místo k žití. Dále se mého nitra velmi silně dotkl příběh vysokoškolsky vzdělaného biologa - vegetariána, který si obživu obstarává mezi zbytky zeleniny na trzích a v popelnicích naproti pekárnám. Dostala jsem se tak ve svých sedmnácti letech ke zjištění, že se souzením a odsuzováním ostatních to není tak jednoduché, jak jsem si do té doby myslela. (07.09.2008)

Rozhodně zajímavý dokument, tedy minimálně v tom, jaké téma si pro zpracování režisérka vybrala. Ale nakonec je přece jen ještě zajímavější to, jak obsáhle se jí téma podařilo pojmout, ukázat co všechno takové sbírání obnáší, a přitom zůstala věrna lidem, o kterých chtěla vyprávět, tedy na první pohled chudších, jakoby ztracených. I na nich najdete něco víc. (04.04.2016)