Scény z manželského života

Som rád, že v dobe, keď som pomaly nad Bergmanovými filmami lámal palicu, lebo som nenapočítal viac ako päť filmov, ktoré pokladám za výnimočné, sa mi podarilo vidieť jeho ďalšie skvostné dielo. O jeho kvalitách vypovedá najmä to, že som celých 169 minút dokázal sledovať herecký koncert dvoch vynikajúcich hercov, majstrovsky napísané dialógy, peripetie manželského i mimomanželského vzťah a, neľútostné odhaľovanie temné zákutia ľudskej psychiky, ktorá príliš nepraje párovému spolužitiu. Určite to nie je film pre každého. Mladších divákov pravdepodobne odradí jeho dĺžka, ale ostatní, ktorých manželstvo sa počíta na desiatky rokov, si prídu na svoje. Vo filme nepočuť hudbu, ďalší herci sa vyskytujú iba zriedkakedy, scény sa odohrávajú v niekoľkých miestnostiach a napriek týmto handicapom divák, ktorému je film adresovaný, nepocíti potrebu pozrieť sa na hodinky. A možno aj preto, že ide o vzťahový film, bol aktuálny pred štyridsiatimi rokmi, je aktuálny dnes a bude aktuálny do doby, pokiaľ bude existovať inštitút manželstva v tej podobe, ktorú poznáme. (25.02.2016)

Zcela nečekaně můj emocionálně nejsilnější divácký zážitek za poslední dva nebo tři roky. Pokud člověk už v dosavadním životě zažil něco aspoň trochu podobného a nitky filmu se mu začnou napojovat na vlastní vzpomínky, je především sekvence manželovy zpovědi a odchodu doslova až fyzicky nepříjemná - a to tak, že velmi. První Bergmanův film, který mi připadá opravdu hluboký - a zároveň asi jeden s nejhlubších filmů vůbec. Divadelní mi kupodivu nepřišel - snad stavbou scén, ale jinak funguje na úplně jiných principech. (05.04.2009)

DVDčko sedělo uvelebené mezi Fellinim, Szabóem, Kurosawou a devíti dalšími bratříčky z Bergmanovy dílny a vyčítavě se na mě dívalo. Vyčítavě, protože na ně už rok sedal prach a já se na ně nechtěl podívat. A věděl jsem proč. Už po prvních deseti minutách mi bylo jasné, že je něco špatně. Přiznám se, vydržel jsem to ještě dalších devadesát minut a pak byl vděčný za to, že můj přehrávač je vybaven dvaatřicetinásobným posuvem. Ne, tenhle film není pro mně. Nemá vůbec nic z toho, co mám na Bergmanových filmech rád. K jeho pochopení je asi potřeba přežít dvacetileté manželství, jinak vážně nevím. Tohle se mě nedotýká. Jedna hvězdička za to, že je to Bergman, a druhá... sakra, zrovna nic mě nenapadá - aha, za to, že jsem si ten den uvařil moc dobré rizoto. Hm, asi si popáté pustím Sedmou pečeť... (20.09.2007)

Epizodické hardcore drama ze života. Divadelní představení pro otrlého diváka. Dogma 95 v ryzí podobě, dávno před tím než přišlo do módy. Po téměř deseti letech v partnerském vztahu (a posledních čtyřech v chomoutu) nacházím v Bergmanových scénách mnoho styčných ploch a musím dát režisérovi za pravdu… většinou to nevnímáme, ale občas se opravdu chováme jako citoví analfabeti. Smutný, ale velmi poutavý dokument o životních osudech. (20.02.2015)

Nic pro mě. Nikoli proto, že s podobným hlubokým a složitým vztahem mezi dvěma lidmi nemám zatím zkušenosti, ale zdejším postavám jsem jednoduše nevěřil a nechápal je - divadelní charaktery mi ostatně nepřipadají stvořené k tomu, aby s nimi člověk soucítil, ale spíše aby obdivoval duševní hloubku jejich dialogů, monologů a symbolického utrpení. Ale ani toho Bergman tentokrát nedosáhl, z jeho komorního vyprávění jsem cítil odcizenost, každá scéna je neúměrně protahovaná navzdory minimálnímu rozsahu jejího sdělení a nedostal jsem jediný pádný důvod, proč se o osud těch bláhových jedinců hlouběji zajímat a ztotožnit se s nimi. Herci možná perfektní, dialogy sofistikované a výpovědní hodnota nestárnoucí, ale když mě tak moc nebaví to celé sledovat, k čemu to vlastně je....? (25.02.2016)