Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHrají:
Liv Ullmann, Erland Josephson, Bibi Andersson, Jan Malmsjö, Gunnel Lindblom, Barbro Hiort af Ornäs, Anita Wall, Wenche Foss, Bertil Norström, Ingmar Bergman (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Obraz rozpadu jednoho manželství a opětovného bouřlivého setkávání a vzdalování se obou protagonistů. Obraz dvojice lidí, kteří nemohou žít spolu ani bez sebe. Roli Marianny napsal Bergman pro Liv Ulmannovou po odeznění jejich hlubokého vztahu. V tomto filmu režisér do značné míry opustil svoji metodu "obrazů krajin duše" a složitý vztah dvou exmanželů vyjádřil civilnějšími prostředky, oproštěnými od přemíry symbolů a metafor. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (124)
Bergman a já jsme doteď vůbec nebyli kamarádi. Viděl jsem od něj všehovšudy dva filmy a nijak zvlášť mě nezaujaly. Scény z manželského života mě ale dost možná donutí názor přehodnotit - takhle silné drama se nevidí každý den a něco mi říká, že ho z hlavy jen tak nedostanu. Tohle je ten Bergman, o kterém se všude pěje chvála! ()
Zcela nečekaně můj emocionálně nejsilnější divácký zážitek za poslední dva nebo tři roky. Pokud člověk už v dosavadním životě zažil něco aspoň trochu podobného a nitky filmu se mu začnou napojovat na vlastní vzpomínky, je především sekvence manželovy zpovědi a odchodu doslova až fyzicky nepříjemná - a to tak, že velmi. První Bergmanův film, který mi připadá opravdu hluboký - a zároveň asi jeden s nejhlubších filmů vůbec. Divadelní mi kupodivu nepřišel - snad stavbou scén, ale jinak funguje na úplně jiných principech. ()
Taková sebestředná maloburžoazní zpověď bezohledná k divákovi... divadelní, variující Gertrudu od Dreyera, a zcela bez hudby. Až se zdá, že filmové médium si vybral Bergman hlavně proto, aby svoji konfesi zakonzervoval. Aby jeho dílo plnilo navěky poslání psychoanalytické a lidské. ____ Bergman má svoje postavy evidentně rád, když jim věnuje 167 minut, ovšem nezapomíná je vystavovat i utrpení. Noří se jako badatel napříč jejich stavem zvnějšku dovnitř – objektivně (lpí na povrchu a sleduje, co postavy říkají a jak jednají), percepčně subjektivně (co vnímají) a nakonec mentálně subjektivně (vzpomínky, představy, ale i sny a halucinace). ____ Při směňování verbálních znaků (rozuměje komunikaci postav) volí Bergman cestu neviditelného vkládání všemožných aforismů a mouder do jejich úst. Tím film ozvláštňuje, přidává mu na hloubce, potažmo trvanlivosti. A rovněž se odstřeďuje z dřívější polohy metafyzického režiséra, neboť rozhovory tu nejsou moc sofistikované, jelikož je mají na svědomí lidé životem ošlehaní, lidé zkušení. A je tam i jakýsi návod pro nás ostatní. Ostatně, Woody Allen koncipuje řadu dialogů ve svých filmech podobně. ____ Střih tu nehraje roli. Ne že by tu nebyl, nebo neměl být, on tu je, ale nezajímá nás, protože se ocitáme v divadelním prostoru, kde se celá scéna jede na jeden záběr. ()
Vyčerpávějící film, jedním dechem však nutno doplnit: vyčerpávějcí nejen tříhodinovou délkou konverzačního dramatu, ale rovněž v rovině psychologie postav, která se zde rovná doslova podrobné analýze lidského nitra a složitých pocitů během několika období manželského páru. To, s jakou hloubkou dokáže Bergman spolu se svými dvorními herci vykreslit a ztvárnit ponor do lidské psychiky až na dřeň včetně nejintimnějších míst, s tím, že veškeré intimní dění zde probíhá čistě v rovině dialogů, pokládám za obdivuhodné a raději si s úctou k mistrovi a jeho dílu odpustím bližší srovnání se současnou tvorbou. Film velmi zajímavě odkrývá dvě jakoby protichodné tváře manželství, u nichž postavy i divák postupně zjišťují, jak se i přes zdánlivou neslučitelnost obě střídají, doplňují a tak přes obrovskou vázanost silným citem k životnímu partnerovi pravidelně přichází touha po změně (mající za následek poměr s novým partnerem), kterou po čase zas vystřídá touha alespoň dočasného navrácení se zpátky k původnímu vztahu a nezlomnému citu. Sledovat charismatického Erlanda Josephsona a excelující půvabnou Liv Ullmann s precizním ztvárněním všech emocí, v společném hereckém koncertu je též silným požitkem. Víc, než dvě hodiny mi film v tom pohlcení rychle utíkal, pak mě už začal s příchodem vrcholné krizy začal vyčerpávat, ale těší mě, že jsem se dočkal na konci i osvobozující útěchy. Rozhodně nelituji podívání, neboť cítím, že Scény z manželského života mě měly čím obohatit přesto, že jsem je zatím viděl pouze coby mladý muž bez vlastních manželských zkušeností. [85%] ()
Epizodické hardcore drama ze života. Divadelní představení pro otrlého diváka. Dogma 95 v ryzí podobě, dávno před tím než přišlo do módy. Po téměř deseti letech v partnerském vztahu (a posledních čtyřech v chomoutu) nacházím v Bergmanových scénách mnoho styčných ploch a musím dát režisérovi za pravdu… většinou to nevnímáme, ale občas se opravdu chováme jako citoví analfabeti. Smutný, ale velmi poutavý dokument o životních osudech. ()
Galerie (53)
Photo © Cinematograph AB
Zajímavosti (14)
- Režisér Ingmar Bergman dal hercům i štábu možnost vybrat si mezi vyplacením smluvní odměny nebo podílu na zisku, který série utrží v televizi. Liv Ullmann (Marianne) si vybrala odměnu, protože předchozí film, který s Bergmanem točila, Šepoty a výkřiky, byl finančně neúspěšný. Erland Josephson (Johan) i celý štáb si zvolili podíl na zisku. Série se stala mezinárodně známou a finančně úspěšnou a Liv Ullmann později v rozhovoru přiznala, že její volba je jednou z věcí, kterých ve svém životě lituje. (novoten)
- Po odvysílání série ve švédské televizi vzrostla v zemi rozvodovost a zdvojnásobil se počet manželských párů vyhledávajících pomoc poradny. (novoten)
- Jeden z nejúspěšnějších počinů švédské televize všech dob údajně posloužil jako předobraz amerických soap oper. (Letní filmová škola)
Reklama