Můj nepřítel

Daleká budoucnost, vesmírné putování, zlověstní mimozemšťané a meziplanetární válka jsou osvědčené dílky na složení spaceoperního puzzle. Petersen nám vypálil mlhovinu a složil z nich nenápadný příběh o dvou příslušnících znepřátelených stran, nucených v zájmu přežití složit zbraně a překonat vzájemné rozdíly, aby během té mnohokrát oboustranně prokleté snahy zjistili, že k překonávání toho zase tak moc není. I když je jeden z nich člověk a druhému byl přisouzen vzhled přerostlé latexové ještěrky s orientálním životním postojem a schopností partenogeneze, což jejímu/jeho lidskému společníkovi řádně zamotá hlavu a divákům se postará o citovější náplň příběhu, nejsou nám problémy, které řeší, nikterak cizí. Protože když se jeden tak dívá, jak se s cizím elementem na cizí planetě hledá společná řeč, nacházejí první malé skulinky v hradbě nenávisti a předsudků, postupně se ty skuliny zvětšují a za nimi se objevuje schopnost porozumění, přátelství a soucitu a mluví se o domově, který je po letech v cizím a studeném bitevním vesmírném poli už jen mlhavým pojmem, nedá mu to a zavzpomíná si na všechny války našich dějin a proklamace národních vůdců, že ti lidé, které jsme v životě neviděli, jsou naši smrtelní nepřátelé. A tiše zadoufá, že se v každé z nich našli nějací Willis a Jeriba, kteří aspoň pomyslně kopli ty rádoby státníky přímo do jejich nafouklé... megalomanie. (19.12.2007)

Príbehom ma to určite zaujalo, mám rád sci-fi, vizuálna stránka je celkom fajn, masky mimozemšťanov a Dennis Quaid tiež. Trošku mi tam ale nesedelo tempo filmu, prišlo mi to dosť pomalé. Wolfgang Peterson natočil fajn film, ale tu mi to prišlo ako keby točil iba trošku dospelejšiu verziu nekonečného príbehu. Na papieri to vyzeralo určite pekne, ale vo filme žiadna akcia nestrhne. Chápem, že na tu dobu to muselo byť celkom fajn, ale keď si to porovnám s druhými Votrelcami alebo Predatorom, ktorý sú iba o rok, dva mladší tak sú na tom oveľa lepšie. Nepotrebujem k tomu krv, aby sme si rozumeli, hovorím o tom ako je to natočené a zatiaľ čo Camerov Aliens a McTiernanov Predator sú dodnes výborné filmy, ktoré takmer vôbec nezostarli, Mine Enemy zostarol. 65% - 3* (09.03.2020)

Čas je nelítostná bestie. Nezdráhá se vzít do prádla filmový nadprůměr své doby a nenechá na něm nitku suchou. Když jsem "Enemy Mine" viděla jako mládě, do podprsenky ještě nedorostlé, vnímala jsem, že to není stejná liga jako "Vetřelci" nebo série "Terminátorů". Ovšem snad od embrya jsem tíhla ke sci-fi a líbil se mi Dennis Quaid, byla jsem tedy s filmem spokojená. Možná mě už tehdy dráždil kreténský dabing, kdy divák vidí 20-letého sopla, ale slyší mluvit padesátníka. Podobně alergická jsem na případy, kdy děti dabují zprzněným hláskem dospělé ženy. Ústřední dvojice, která byla na plátně většinu stopáže, se naštěstí dala většinou poslouchat bez skřípění zubů. Uběhlo nějakých 20 let a já jsem se s "Mým nepřítelem" potkala znovu. Bohužel se za tu dobu cosi pomrvilo v mém mozku: dialogy mi zněly směšně a nepřirozeně, Dennisovy americky drsné hlášky mi přišly trapné a taky jsem si kladla spoustu otázek. Jako třeba: proč spící ještěrku nevzbudí bouře meteorů, kdy šutry vybuchují všude okolo, ale lidský hlas jako budíček funguje? Proč stavět na prostranství "zaručeně meteoritům odolnou" chýši z krunýřů pseudoželv, když je pár desítek kroků vedle jeskyně? Proč vojenského pilota, co ztroskotal na planetě (neobydlené, pusté, s vyhovující atmosférou), nikdo nehledal a pak se najednou ocitne na mateřské lodi po třech letech, náhodou právě se smrtí na jazyku? Podobné blbé otázky přicházely jedna za druhou a zuřivě se dožadovaly pozornosti, jak diskriminovaní spoluobčané na sociálním úřadě. Nějak mi to kazilo zážitek ze sledování této sci-fi pohádky o lidskosti (mimozemskosti?), o dobru vítězícím nad zlem. Nostalgie ke mně tentokrát promlouvá pouze skomírajícím šepotem, přesto ponechám hodnocení v mírném nadprůměru... jakkoliv z "Enemy Mine" zbylo něco jako epizoda "Krajních mezí" (popravdě jsem čekala, kdy se mezi skalami vyloupne plukovník O'Neill, následovaný major Carterovou, Teal'cem a tím brýlatým hňupem). Budu hodná, ten film za to nemůže, že čas běží a děti dospívají. 59% (11.07.2011)

Wolfgang Peterson a poslední z jeho debutního trojlístku Ponorka-Nekonečný příběh a Můj nepřítel. Z Německa do Ameriky s udržením vysoké kvality. Můj nepřítel není jednoduchý film, ale Peterson se s ním dokázal skvěle poprat. Člověk a drak ztroskotají na opuštěné planetě a vybudují si zde vztah, který předčí jejich očekávání. Skoro až pohádkový příběh o nenávisti, která se změní v přátelství a oddanost nepůsobí vůbec dětinsky ani nesmyslně. Právě naopak. Vše skvěle funguje, stejně jako epické záběry na neznámý svět a kvalitně vypracované kulisy světa techniky mezi hvězdami. Je skvělé, že film neupadá do vztahové dramatu a v závěru opět mění tvář, aby se celý cyklus přeměny dovršil. Pro milovníky sci-fi jasná volba. Mimochodem hudbu složil Maurice Jarre, slavný skladatel filmové hudby (Lawrence z Arábie, Dr. Živágo, Cesta do Indie) a otec neméně slavného Jean Michela Jarreho, přední osobnosti elektrické hudby. PS: od první chvíle mi přišlo, že drak musí být černoch:)a teď čtu, že byl... nepřehlédnutelné a má to i nějaký vedlejší smysl?:) (09.02.2010)

Autora předlohy Barry Longyeara mám rád, ale bohužel se mi tuhle povídku nepovedlo nikde sehnat, takže ten konec srovnat nemůžu, ale taky mi to přišlo hodně nečekaný, spíš ale až to, jak Davidge odvede Zammise před tu radu. Ta akce mi ani tak moc nevadila, ale je škoda, že ten konec trošku hlouběji nepromysleli. myslím, že by to ani nebylo tak těžký, vymyslet duchaplnější konec. ale jinak ten film stojí za to vidět. dennis quaid jako člověk je tak lidskej, až je to neuvěřitelný. A musím říct, že drakova filozofie se mi taky dost líbila. přišlo mi to něco jako buddhismus. Film je vlastně příběhem velkého přátelství, přátelství, které přesahuje prostor, čas i lidský život. Přátelství na život a na smrt, které ale ve skutečnosti možné není. A od toho tu je fantazie a fantaskní svět, aby nám tyto nemožné věci a těžko postižitelné lidské hodnoty, jako je pravá láska, přátelství nebo oddanost ukázal tak, jak bysme si to přáli ve skutečnosti. (13.12.2005)