Lesní jahody

Zajímavá road-movie mistra Bergmanna. Cesta šestasedmdesátiletého profesora Borga přináší spoustu otázek i (často zdrcujících) odpovědí. Bát se smrti nebo spíš prožitého života? Lesní jahody jsou poutavým pohledem do psychiky a minulosti člověka (nelehké ale provoněné jahůdkami a jinými sladkými vzpomínkami). Působí na diváka nejen sílou a nadčasovostí námětu, ale také skvělými hereckými výkony. Vyniká především Victor Sjöström v roli Borga. Mimochodem to byla jeho role poslední. (01.11.2005)

Ingmar Bergman v příjemné a podle mě docela čitelném rozpoložením, které by nemuselo být těžké a složité pro většinu diváků jako některé jeho ostatní filmy. Tajemství uvědomění si vlastní smrtelnost, snahy objevit a uvědomit si svou minulost a přijmout ji stejně jako všechny svoje špatné stránky a zkusit něco změnit než odejdete do jiného světa. Beergman je režisérsky mistr, který se špatně komentuje, protože nedělá chyby. Občas mě zamrzela nějaká ta drobnost například jak může hlavní postava vzpomínat na děj, kterého nebyla svědkem. Na takováhle ulehčení při vyprávění jsem však zvyklí, takže to není žádný velký mínus. Ve srovnání s mou milovanou Sedmou pečetí však nedochází k žádnému silnějšímu závěru ani mé pocity a emoce nejsou natolik použité, jak bych očekával. Shlédnout tuto cestu muže po jeho životě, k jeho diplomu a k jeho změně je povinnost, která bude pro většinu diváků velmi příjemná. (29.07.2007)

Tak v tomto případě jsme se s Bergmanem neplavili na stejných vlnách. Nedokážu říct, zda na tom měla svůj podíl sedmička Neuburgu, která se mi proháněla krví, nebo můj nízký (takřka až chlapecký věk). Čekal jsem záplavu životních pravd a mouder, jak to bývá u Bergmana zvykem, ale dostal jsem pouze rekapitulujícího staříčka, který měl divný sen a na své cestě potkával divné lidi. Nemám pocit, že bych se za celou stopáž dozvěděl něco objevného. Kromě toho forma filmu byla těžce uspávající. Dnes si tedy nebude skládat hold, nýbrž se holt poplave proti proudu. Jeden kus! (26.08.2018)

Bergman tentokrát trochu slevil a místo hardcore psychologického vztahového porna pozval diváky na sentimentální roadmovie o cestě, během které si jeden starý mrzout probere několik věcí o sobě i o svých blízkých. I když mám raději tu ostřejší Bergmanovu polohu, nakonec jsem pokorně složil zbraně - jsem nadšen a okouzlen. Precizní scénář dává bohatý prostor všem hercům (nemyslím tím jen tradičně uhrančivou Ingrid Thulinovou, sám Sjöström předvádí vynikající, přesvědčivý výkon), za vrchol snímku ale považuju snové sekvence (muž bez tváře a rakev) a profesorovy průhledy do dětství. Krásně smutný film. (30.09.2012)

Krásně pomalý, citlivě odvyprávěný příběh, sledující starého muže již před prahem smrti. opět klasický Bergman, který nabízí mnoho otázek, nezapomenutelné obrazy a snad tu nejlepší Bergmanovu sondu do lidského myšlení. Vřele doporučuji a prosím o trpělivost, protože tempo je pomalé a mnohý divák zvyklý na moderní svižné tempo může být vykolejen... Stačí otevřenost....a ono to přijde... (07.09.2006)