Obušku, z pytle ven!

Jak jsem viděl tuhle pohádku jako malý: Když mě maminka varovávala před zlými pány, co lákají děti na bonbóny, tak jsem si je představoval stejně jako Peška s tím jeho podivným účesem a úsměvem... Přesto mi ho bylo hrozně líto, jak k němu mohl být hostinský se svými hosty tak krutý?...Pešek jedl tu neviditelnou jitrnici tak přesvědčivě, že jsem myslel, že ji na talíři doopravdy má... Takže mi pak připadalo nehezké, že onomu stařečku na mezi dá pouze chleba a maso si schovává pro sebe... Obušek s obličejíkem vypadal tak roztomile, mi ho bylo líto, že musí trávit 99% svého života v tmavém pytli a užije si vzduchu jen tak zřídka...No a teď po zhlédnutí v dospělosti se přidávají další věci. Ta pohádka je prostě od základu špatně, učí děti pasivitě a, kdybych ten termín používal, řekl bych přizdisráčství (to slovo nemám rád, protože a) zní nechutně b) vykonávání potřeby u zdi mi naopak připadá velice fikané, alespoň na člověka nefouká a nepůsobí na okolí jako exhibicionista). To sakra nemohl Pešek vzít do ruky klacek, na sebe zodpovědnost, a tomu zlodějskému hostinskému napráskat sám? To si musel jít vyžebrat k dědovi do té doby nevídanou automatickou, nebo spíš robotickou zbraň a pak se za ni schovávat? Zajímavost: Na tuhle pohádku nemám špatné vzpomínky jen já, ale ani před takovým Fredem Zinnemannem její název nevyslovujte. Kvůli ní totiž platil tučnou pokutu a seděl dva dny ve vězení, protože při jejím promítání roztřískal zařízení kina, když si uvědomil, že je se svými maximálně deset minut dlouhými nudnými záběry ve filmu V pravé poledne v porovnání s Pleskotem ubohý břídil . (26.12.2014)

Pohádka, která se stala klasikou a její svítivé barvy každého dostanou. Sympatický a hodný stařík Ladislav Pešek si zpívá a dává za vyučenou každému kdo na něj udělá nějakou levárnu. Pěkná pohádka, která i v dnes v konkurenci s novinnými nebo dokonce animovanými pohádkami zůstává schopnou konkurencí. (31.08.2006)

Byly doby, kdo se dařilo lidu obzvláště těžko. A těžká doba se lépe snáší s humorem a zpěvem. V těžkých dobách hladu pak vznikají pověsti a pohádky o kouzelných ubrouscích, kouzelných dobrosrdečných dědečcích a zlatých oslících. Dětem pak, když rodiče vyprávěli takovou pohádku už tolik v žaludcích nekroukalo. Obzvlášť, když nenasytný hostinský dostal za vyučenou a spravedlnost zase jednou zvítězila (alespoň v té pohádce). No, ... v pohádce nemusí být vždycky nějaký král. No, ne? (20.10.2007)

„S písničkou jedu jako ptáček, hyjé, hyjé oslíčku. Už mě domů veze můj ušáček, pospěšme si trošičku.“ Starodávna rozprávka so skvelým hercom v hlavnej úlohe – pánom Ladislavom Peškom. Škoda, ale nikdy som si k nej nenašla vzťah. Pesničky boli pre mňa nepríjemne jednoduché a atmosféra okolo tancujúcich dedinčanov prehnane budovateľská. Ak si uvedomíme, kedy film vznikol, klobúk dole za dnes už úsmevné filmové triky (obušok, či lietajúci dáždnik). (27.12.2021)

Skutečně div, že v hloubi stalinismu a době budovatelských filmů vznikla tato pohádková satira o lakotě, poctivosti i životním optimismu (byť se symptomy zmíněného žánru), s bravurním Peškem v hlavní roli. ~ ~ Proč jsou lidi tak zlí? / Vidíš, vidíš. S každým nevyjdeš po dobrém. Někdo rozumí vlídnému slovu, na jiného platí jen obušek. (24.12.2012)