Houpačka

Film je sestříhanej dost zmatečně, takže ze začátku jsem se v tom vůbec neorientoval a nechápal různý skoky v čase. Postupně se to teda začne vysvětlovat, o co tam vlastně jde, a někde od půlky už to celkem dává smysl, ale ten příběh je celkově vyprávěnej strašně kostrbatě. Holka si tak trochu zkomplikuje život, pak jde pracovat do textilní továrny a tam ji začne balit nějakej legrační aviatik. Nakonec se rozhodne k poněkud zoufalýmu činu, ale nekončí to vlastně nijak. Z dnešního pohledu je asi zajímavý vidět, jak náš průmysl tenkrát měli zachraňovat pracovníci ze spřátelené Kuby, který tam mistr Pavel Nový pohání se slovy "trabajar, trabajar!". Ostatně třeba na Mladoboleslavsku a Jičínsku člověk potkává potomky těchto gastarbeiterů dodnes. Začínající Lenka Vlasáková asi víc zaujme tim, že ukáže kozy, než tim jak hraje. Nejvíc ze všeho mě tak zaujala asi půlminutová role Romana Skamene, kterej se tam rve někde na zábavě. Jinak se jedná o takovej ten typickej případ filmu, kterej vzniknul v dobách sametový revoluce. Evidentně se natáčelo ještě před listopadem 1989, jenže než se z toho sestříhal finální produkt, tak už si doba žádala něco úplně jinýho. Nenadchne, neurazí, pár scén je dobrejch, ale asi nic, co by člověk musel vidět znovu. 50% (02.11.2023)

Tvorbu paní Plívové Šimkové vlastně neznám (s výjimkou úžasného snímku "Páni kluci"), a tak jsem to chtěl trochu napravit. Byl jsem hodně překvapen, protože poněkud náročný a "zmatečný" způsob vyprávění jsem vůbec nečekal. Klidně bych věřil, že film režíroval třeba Jaromil Jireš nebo někdo podobný. Mladá Lenka Vlasáková tu dokonce ukáže svá prsa v celé jejich kráse, ale přece jen nemohu hodnotit výše, neboť jsem se ve snímku přece jen trochu ztrácel a třeba na toho Jireše paní režisérce přece jen něco chybí. (09.12.2021)

Přestože snímek disponuje celou řadou nesporných kvalit (kamera, casting, ne úplně triviální narace) a místy se vyznačuje až kachyňovským feelingem, nedá se zakrýt, že jde o skrz naskrz tendenční počin, jehož myšlenkový obsah je obrazem televizního zpravodajství za časů normalizace: Neplánované početí je špatné, popíjení po práci je špatné, pauzírování v práci je špatné (v české kinematografii myslím poměrně ojedinělou kuriozitu představuje tematizace pracovního nasazení praktikantů z Kuby, dnešní publikum z tohoto prvku asi bude lehce dezorientované :), vysokoškolské studium není vyloženě špatné, ale důležitější je samozřejmě práce v továrně. A emigrace? Emigrace je ze všeho nejhorší a každý, kdo se jí dopustí, musí být zákonitě hajzl. V tomto světle vnímám i ony odhalené scény Lenky Vlasákové spíš jako vějičku pro tehdejší mládež, aby přišla do kina a mohlo se jí dostat správné ideologické nalejvárny. Je škoda, že se po revoluci nepodařilo film od ideologické nálože trochu oprostit, na druhou stranu by to vůbec nebylo snadné, jelikož je na prorežimní agitce přímo postaven. Muselo by se to tedy pojmout značně experimentálně (doba ovšem byla pro takové experimenty relativně příhodná). (10.12.2014)

Zajímavý film na závažné téma, který však strhává výkon tehdy mlaďoučké Vlasákové. Ta ve filmu kuňká a svým herectvím mne nepřesvědčila. Hraje zde matku, která poté co se vzdá svého dítěte po narození, jej posléze začne chtít zpět. Bohužel to už je adoptováno jinou rodinou, která jej přijala je za své. Vlasáková se tak několikrát za ním vypraví až do jeho nového domova, čímž dojde k několika nepříjemným konfrontacím. Nakonec se rozhodne dítě ukrást... Jedná se o velmi smutný film poukazující na určitou nedospělost hlavní hrdinky, ale také na ne zcela funkční rodinu a řekněme si to rocnou i psychologickou podporu tehdejších lékařů. Věřím, že dnes by taková dívka měla podporu mnohem větší a k ponechání dítěte by byla tlačena i lékaři obžvláště když se dobře ví, jak může mít žena v rámci těhotenství a porodu rozházené hormony... * * (21.06.2014)

Neprávem zapomenutý film! Je znát, že snímek natočila velmi zkušená režisérka, která si uměla vybrat štáb a pracovat s herci, líbí se mi záběry do krajiny, na Jičín, škoda jen že jich nebylo víc. Lenka Vlasáková tehdy byla moc hezká jak ve tváři tak po těle a její první role je velmi chvályhodná. Ty tři spolubydlící byly na pěst, kapela hrající na zábavě kde se to popralo, mno, tehdy se tak hrálo, tvrdá kytara, saxík, flétna, afektovaný "zpěv", neříkám že jsem zastánce Pokakáčů a Ztracených existencí ale tohle byla vážně zvláštní doba co se hudby týče. A ten příběh? Inu, potvrzuje se jen to jak to v životě bývá, osudy a úděly se dědí... Studentka pár měsíců před maturitou zjišťuje že je těhotná s milovaným přítelem, který mezitím odjel do Švédska, nejprve prý na tři týdny... Děvče neví co má dělat, dokonce se pokusí o sebevraždu. Po porodu se v jejím životě objevuje nový mládenec, je jím... Vlasta Redl. (28.10.2022)