Režie:
Jules DassinScénář:
René WheelerKamera:
Philippe AgostiniHudba:
Georges AuricHrají:
Jean Servais, Carl Möhner, Robert Manuel, Jules Dassin, Janine Darcey, Pierre Grasset, Robert Hossein, Marcel Lupovici, Dominique Maurin, Magali Noël (více)Obsahy(1)
Dnes již klasické dílo Rvačka mezi muži patří mezi nejlepší tzv. Film noir nebo-li žánru černého filmu a stal se vzorem pro mnohé filmy natočené v tomto duchu během dalších desetiletí, a to nejen ve Francii. Režisér Jules Dassin nepotřebuje k vyjádření napětí mnoho slov, černobílý obraz dodává dílu nevšední poezii a syrovost zároveň. Dassin vychází z autentického popisu prostředí pařížského podsvětí. O filmu lze směle říci, že je to vloupání zapsané do filmových dějin. Tony se po pěti letech vrací z vězení a pečlivě naplánuje poslední velkou loupež svého života. Samotné vyloupení klenotnictví proběhne podle plánu, ale pak do hry vstoupí náhoda a nepřátelský gang, který se pokusí všemi prostředky kořist ukrást. Neúprosná válka gangů si vyžádá krvavé oběti. Režisér Jules Dassin, který za svůj film získal v Cannes cenu za režii, si sám zahrál jednoho z gangsterů. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (113)
Rififi není tak skvělým snímkem, jak jsem očekával, ale přesto má nepopiratelnou kvalitu. Nejde jen o obsazení velmi dobrými herci, slušnou příběhovou linií, která plyne poměrně rychle, ale i celkovým režijním uměním Julese Dassina, který dokáže 15náct minut nenechat jediného herce promluvit a divák stejně z filmu nespustí oči. Možná v závěru je film trochu klišé a dá se s přehledem odhadnout, ale proč si kazit tak příjemnou podívanou? Dvě hodiny je stopáž možná o trochu delší než by měla, ale film to dobře maskuje několika velmi silnými okamžiky (např. samotná loupež). ()
Klasika filmu noir, kde Francouzi ukazují, že pochopili, o čem tenhle žánr skutečně je, a využili černobílou naprosto jedinečným způsobem. V některých chvílích minimalistické, skoro až prosté, ale celou dobu atmosférické, kdy máte pocit, že se něco musí stát, něco se musí pokazit, někdo musí umřít. Vizuálně krásné. ()
Za všetkým hľadaj ženu, alebo tiež o tom, aké nešťastie dokáže privolať jeden nerozumne venovaný darček... Táto svižná krimi gangsterka, zabalená do temnej film-noir atmosféry, má veru čo divákovi ponúknuť. Dejová linka nenudila ani chvíľu a čo je zaujímavé, nenašla sa tu ani jedna postava, ktorá by nemala v sebe aspoň kúsok charizmy. Udalosti okolo krádeže a hlavne po krádeži boli dostatočnou zárukou napätia v energickom tempe. Tiež sa mi páčilo ako sa to nakoniec uzavrelo. Skrátka nadčasová, temná gangsterka, ktorá dala vo svojom žánri základ mnohému. 85/100 ()
Jak prosté, jak účinné. Tématicky nijak vyčnívající noirová gangsterka, která ale srazí do kolen vybroušeným scénářem s minimem pochybných zvratů a hutnou atmosférou, za níž by se nemusel stydět ani případný film kooperující s talenty Hitchcocka a Michaela Manna. Vše obsažené v úvodní části už jsme pravda viděli někde jinde (a mnohdy lépe), ale vše od naprosto famózní "tiché" loupeže až po závěrečný krvavý střet naopak v mých očích aspiruje na hlavní cenu mé zážitkové asociace v oblasti syrové a inteligentní kriminální klasiky. Scénárista si vykradl svou zlatou chvilku, režisér by mohl se svou precizností brousit diamanty do tvarů střelných zbraní, ženám to sluší, zlí chlapi jdou proti ještě horším a pořád je komu fandit a o koho se bát.... Čekal jsem moc, dostal jsem moc, kéž by to tak bylo pokaždé. ()
Evropské (už vůbec ne francouzské a ke všemu tím méně ty s podobným letopočtem vzniku) příliš nevyhledávám. Tento snímek mě zlákal svou pověstí a relativní "neznámostí". Jsem rád, že jsem mu dal šanci, protože mě připoutal k obrazovce a nedovolil mi ani odskočit si na WC (ČT2 totiž opravdu pauznout neumím :) ). Pro mě jako milovníka neo-noir filmů, krimi thrillerů a heist filmů bylo skvělým zážitkem poznat jak vypadal skutečný (a dokonalý) noir film, navíc z Evropy před více než půl stoletím. ()
Galerie (24)
Zajímavosti (39)
- Zlatý věk, klub ve filmu, byl pojmenován podle stejnojmenného filmu režiséra Luise Buňuela z roku 1930. (Kulmon)
- Paralely k zrovnávaniu s dielom Asfaltová džungle (1950) sa natískajú aj skrz postavu Joa (Carl Möhner), ktorého správanie je podobne ako u Dixa motivované „americkým snom“ po lepších zajtrajškoch. Jo vyrastal v skromných pomeroch, a preto najviac túži, aby svojmu synovi mohol dať všetko, o čo jeho detstvo bolo ukrátené. Dixovo súznenie s Docem, spolu s ich vzájomným rešpektom, zodpovedá otcovsko-synovskej väzbe medzi Tonym (Jean Servais) a Joom. Taktiež Cesarova (Jules Dassin) sebadeštruktívna slabosť pre ženy je badateľná i pre postavy Doca a Emmericha, ktorí však majú slabosť na mladé dievčatá. (Biopler)
- Film disponuje prívlastkami "archetypálny francúzsky film noir", "jediný autentický film zo série francúzskych noirov" alebo "učebnicový príklad caper filmu", ktoré mu pripísali filmoví historici a teoretici. (Biopler)
Reklama