Divoká holubice

Na první pohled je to film o chlapci Ivanovi, jenž uloví bílou holubici, považovanou za vzácnost mezi místními chovateli, kteří by ji rádi měli ve své kleci. Za touto hlavní zápletkou se však skrývá řada dalších dějových zauzlení, vytvářejících kaleidoskop lidských osudů. Pozornost je při tom zaměřena na ruské obyvatele, kteří se ve střední Asii ocitli v důsledku válečných událostí a nebo tam byli z trestu internováni. Do malého města (natáčelo se hlavně v Akťjubinsku) si s sebou přivezli vlastní domov, s cizí – i když bratrskou – kulturou většina z nich nesplynula. Otevřená krajina, prázdné tovární haly, prosté příbytky, ale i městský park, hudební klub a divadlo, kde je možné si připomenout klasiky. Z barevných i černobílých obrazů (kamera Jurij Klimenko) sestavuje Solovjov dramatické leporelo, koncipované jako vzpomínka na dětství. K ní se dobírá na začátku a na konci filmu kosmonaut v lodi, vypuštěné do vesmíru z kazašského Bajkonuru. (NFA)