Chuzhaya belaya i ryaboi
Wild Pigeon
Obsahy(2)
Na první pohled je to film o chlapci Ivanovi, jenž uloví bílou holubici, považovanou za vzácnost mezi místními chovateli, kteří by ji rádi měli ve své kleci. Za touto hlavní zápletkou se však skrývá řada dalších dějových zauzlení, vytvářejících kaleidoskop lidských osudů. Pozornost je při tom zaměřena na ruské obyvatele, kteří se ve střední Asii ocitli v důsledku válečných událostí a nebo tam byli z trestu internováni. Do malého města (natáčelo se hlavně v Akťjubinsku) si s sebou přivezli vlastní domov, s cizí – i když bratrskou – kulturou většina z nich nesplynula. Otevřená krajina, prázdné tovární haly, prosté příbytky, ale i městský park, hudební klub a divadlo, kde je možné si připomenout klasiky. Z barevných i černobílých obrazů (kamera Jurij Klimenko) sestavuje Solovjov dramatické leporelo, koncipované jako vzpomínka na dětství. K ní se dobírá na začátku a na konci filmu kosmonaut v lodi, vypuštěné do vesmíru z kazašského Bajkonuru. (NFA)
(více)Zajímavosti (1)
- Impulsem k natočení Divoké holubice byla pro ruského režiséra Sergeje Solovjova povídka Borise Rjachovského, publikovaná roku 1978 v časopise Novyj mir, kde ji doprovázel pochvalný komentář Čingize Ajtmatova. Pod dojmem z četby Solovjov rychle napsal scénář, ale samotná realizace filmu se protahovala. Nejdříve se mělo točit v produkci Mosfilmu, později se výroba svěřila Kazachfilmu. Po osmi letech se dílo podařilo, a to doslova – na festivalu v Benátkách jej odměnili Velkou zvláštní cenou 1986. (NFA)