Šípková Růženka

Příjemné převapení zejména z hlediska hereckého, příběhová náprava bohužel ke konci značně ztrácí na nosnosti a na úplném konci se vlastně doslova zhroutí. Zamrzí solidně rozjetá příběhová linka s nezaměstaným Václavem Vydrou, která je po pár dílech nekompromisně uťata a ke konci trestuhodně ubita snahou o jakousi uvěřitelnost. V porovnání s Četnickými humoreskami či Životem na zámku dostává Růženka z hlediska dávek zábavy povážlivé KO, nic to však nemění na tom, že česká produkce díky ní alespoň zčásti nabrala nový dech. A dostala Veroniku Žilkovou definitivně na výsluní. (04.05.2003)

Jako asi drtivá většina současných seriálů nemají záplatka ani jednotlivé scény s realitou nic společnýho. Vydry mi tam přišlo líto, protože v době, kdy musel před kamerou ztvárnit zkrachovalýho manažera, zažíval v soukromým životě krach ve svým podnikání. Mimochodem doposud mě mrzí, že jsem neviděl legendární scénu, kdy ožralej Vydra přivede do školy do výuky hospodský kumpány s harmonikou, to muselo bejt něco. Výtku mám k výše uvedenému roku 2001, seriál se musel vysílat dřív. (02.01.2012)

Opravdu otřesné. Co dokázalo na tomto skvostu zaumout ? Ani nevím. No, určitě trošičku herci. Žilková teda moc ne, ale spíše Václav Vydra, kterého mám rád a celkem pár vtipných scén zde měl. Jinač to bylo velmi ubohé. I ten název ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA je otřesný, jak parodie na pohádku. :-) Takže odpad nedám, ale jen 13% = * (21.01.2013)

Trocha feminismu na našich obrazovkách neuškodí. Václav Vydra jako metař? Super! Seriál jako takový by nebyl úplně špatný, základy příběhů postav jsou i celkem reálné (i když mi přijde, že by se trochu více hodily do devadesátek), ale rozvinutí jejich osudů už snad až příliš šustí papírem a jsou čím dál tím méně uvěřitelné. (17.01.2012)

Do seriálových rozměrů rozepsaná historka, která nezapře inspiraci Mužem na radnici a Okresem na severu a která v nových politických poměrech přináší nenápadnou ale důslednou masáž podnikatelsko-živnostnickým duchem jako vystřiženou z politicko-marketingových agitačních projevů předchozích 50 let (bez ohledu na aktuální poměry). Ve výsledné realizaci sled nedůvěryhodných scén, který by bez Veroničina těžiště klesal daleko níž, a to je pořád patrné, že i ona celý projekt bere jako snadný úlovek. "Velké" chvíle hereckého podzimu R.Brzobohatého. Hudba je pak už naprostý žert. (01.11.2015)