West Side Story

Nechápejte mě prosím špatně. Původní filmovou verzi slavného muzikálu z roku 1961 jsem dvakrát viděl na velkém plátně a vřele ji uctívám; právem jde o muzikálovou klasiku, která i dnes oslovuje početné divácké publikum. Přesto si dovolím hodnotit Spielbergovu verzi mnohem výše a pokládám ji za lepší film. Než se na mě za tahle kacířská slova vrhnete, dovolte mi to vysvětlit. Steven Spielberg nepochybně znal původní Wiseovu verzi více než dobře, jistě má v paměti každičký záběr a určitě je i jasným fanouškem jak původní inscenace, tak i filmové verze. Proč se tedy rozhodl společně s dramatikem Tonym Kushnerem vytvořit novou filmovou verzi? Nejedná se o předem jasně zbytečný snímek? To si rozhodně nemyslím, naopak. Samozřejmě Spielbergova verze bude vždycky srovnávána s původní verzi a bude mít těžkou pozici při své obhajobě. Pojďme tedy konečně k tomu, proč pokládám novější verzi za lepší. Rozhodně nejde o stejný snímek jako z roku 1961, který by Spielberg přetočil záběr po záběru za použití tehdejších postupů. Zatímco Wiseova verze je výrazně divadelně stylizovaná a byla natočena především v interiérech za použití kulis a malované oblohy (včetně venkovních scén) - jinými slovy šlo de facto o zfilmované divadelní představení -, Spielberg natáčel v reálném prostředí, což sice ubere na stylu, ale ve skutečnosti přidá na civilnosti, která je mi bližší. S tím souvisí i herecké a taneční projevy, které u Spielberga působí naprosto přirozeně a uvěřitelně (porovnejte si píseň America a výmluvnější rozdíl být nemůže). Zatímco v původní verzi byli herci v pěveckých partech nahrazeni profesionálními zpěváky (tehdy běžná praxe), u Spielberga si aktéři písně nazpívali sami. I díky tomu jsou herecké a pěvecké výkony velmi komplexní, zvláště u postav Tonyho s Maríou a Anity s Bernardem. Sledovat chemii těchto dvojic je úžasný divácký zážitek. Dvorní Spielbergův kameraman Janusz Kaminski opět čaruje, ale naštěstí v souladu s tvůrčím pojetím je kamera krásně civilní, barvy jsou tlumené, a přesto je jeden záběr lepší než druhý. Bernsteinovy písně v nových a velmi citlivých aranžích nijak nezestárly a do jednotlivých melodií jsem se zaposlouchal s radostí. O Spielbergově perfektním řemesle nemá smysl mluvit, požehnaný věk 75 let se tu nijak nepojevuje. West Side Story patří mezi ty filmové unikáty, jejichž obě filmové verze patří mezi filmové trvalky, byť to Spielbergova verze bude mít ze začátku logicky ztížené. Rozhodně nejde o marnění tvůrčího času, nová West Side Story má určitě co nabídnout.___________Po přímém srovnání s původní verzí, 2023: Při přímém srovnání vychází Spielbergova verze z mého pohledu tisíckrát lépe, nemůžu jinak. Ten civilismus a exteriéry tomu filmu zkrátka pomáhají. V původním filmu chybí kompars, je to celé do sebe uzavřené. Kde je to možné, Spielberg spoustu scén natáčí v reálných ulicích a osazuje dalšími obyvateli New Yorku. Díku tomu jeho West Side Story dýchá životem, což je nejlépe vidět u písničky America. Dramatik a scénárista Tony Kushner doplňuje chybějící motivace postav (platí to hlavně u Tonyho), mnohé scény se odehrávají zcela v jiném prostředí, což prospělo hlavně písničce One day, one heart), některé písně znějí v jiném pořadí a zpívají je jiné postavy (Cool, Somewhere). Chemie mezi Tonym a Maríou je zde naprosto úžasná od prvních sekund a především ženské postavy jsou výraznější. Velké poděkování si Tony Kushner zaslouží za emancipaci otevřeně trans* postavy Anybodys. Ten/ta má zde více prostoru a více zasahuje do děje. Hudba a písničky zde mají další rozměr, jsou dalšími postavami. Spielbergova precizní režie drží West Side Story mnohem více pohromadě a sevřeněji, dvorní kameraman Janusz Kaminski opět čaruje a jeho kamera je po celou dobu krásně dynamická. West Side Story patří k nejlepším muzikálům všech dob a teprve Steven Spielberg mu dal skutečnou slávu, kterou pravděpodobně docení až další generace. Rád u toho budu. (10.03.2022) (méně) (více)

West Side Story patří mezi nejslavnější muzikály všech dob, kdy jeho popularitě výrazně pomohla i filmová adaptace z roku 1961. Ta získala celkem 10 Oscarů a vstoupila do historie jako jeden z nejoceňovanějších filmových muzikálů všech dob. Jejím fanouškem se stal i Steven Spielberg, který chtěl 40 let natočit muzikál a to právě nové zpracování West Side Story. Píše se rok 2021 a jeho West Side Story se po odkladech způsobené pandemií konečně dočkává svého uvedení. Nová verze West Side Story se přitom kvalitami zcela vyrovná původní adaptaci.   Steven Spielberg za svou kariéru vyzkoušel praktický každý žánr (chybí mu pouze western, který by měl přijít na řadu již brzy). Válečné filmy, horory, dobrodružné filmy, sci-fi i životopisná dramata. Za ta léta přitom nepřišel o své mistrovské audiovizuální vypravěčské schopnosti, což platí i u nového zpracování West Side Story. Ta se zásadními změnami v zápletce nepřichází a nejvýraznější změnou je fakt, že postava doktora je zde nahrazena jeho ženou Valentinou, kterou ztvárnila Rita Moreno, která se již objevila v roce 1961 v roli Anity a získala za ní Oscara. Příběh je ovšem jinak zcela věrný původnímu muzikálu a Spielberg jednoduše natočil muzikál, který v mnoha ohledech dokáže evokovat původní adaptaci, jde ovšem pořád o moderní a i díky tomu energičtější zpracování. Spielbergovi sice při jeho aktuálních 74 letech táhne na 80 let, o svou energii ovšem očividně nadále nepřišel.   Spielbergovo West Side Story skutečně působí jako vysněný projekt. Projekt, který si jeho tvůrce neskutečně hýčkal a snažil se ho dovézt k dokonalosti. Jde o mistrovské dílo, které Spielbergova dvorního kameramana Janusze Kamińskiho předvádí v největší formě za poslední roky. Jakmile totiž Spielbergovo West Side Story započne, začnou znít známé hudební motivy Leonarda Bernsteina a do toho se v průběhu objeví všechna ta překrásná práce s barvami a osvícením, je jasné, že diváka čeká neskutečný vjemový zážitek, který od začátku zaujme i dobovou výpravou, kostýmy a především tím, že se ukáže, že je díky rasismu či násilí West Side Story zcela aktuálním dílem i pro 21. století. A i proto nové zpracování zbytečným filmem.   Už původní West Side Story přenáší příběh Romea a Julie z italské Verony do ulic New Yorku 50. let. Spielbergovo uchopení je poté plné energie, v těch správných momentech ovšem jeho West Side Story dokáže fungovat i jako shakespearovská tragédie. West Side Story z roku 1961 má dodnes neskutečné kouzlo, přeci jen ovšem nevyhnutelně působí trochu zastarale a nové Spielberovo zpracování bude pro moderního diváka v podstatě vděčnější. Má výhodu i v tom, že je její 100-milinový rozpočet rozhodně vidět a v podstatě komorní příběh dvou znesvářených gangů a prokleté lásky díky tomu působí velkolepě. Klíčové je ovšem to, že zde je Spielberg jako tvůrce v největší formě za posledních 20 let a do svého vysněného projektu dává naprosto vše.   V muzikálových vodách nezkušený Spielberg se postará o několik povedených hudebních čísel. Celé Spielberogo West Side Story je v podstatě složené z perfektních záběrů/sekvencí, které fungují díky Kamińskiho schopnostem za kamerou a pochopitelně i díky schopnostem samotného Spielberga. Skvělá dobová výprava, parádní střih dvojice Michael Kahn a Sarah Broshar. Jednotlivé momenty mají parádní gradaci, neskutečnou energii a vyvolávají pocit, že líp to prostě nešlo.  Jakmile dojde na hudební čísla v tělocvičně či na policejní stanici, nemůže být pochyb o tom, že Spielberg se v neobydlených muzikálových vodách zabydlel solidně.   Skvěle přitom vypadají nejen velkolepá vystoupení, ale i osobní momenty. První osudové setkání Tonyho a Maríe má ten správný nádech toho, že se Země zastavila a v pohybu zůstal jen vyvolený člověk, který někomu padl do oka. Na jednu stranu je Kamińskiho dokonalost už v jistém ohledu nezajímavá, na druhou stranu ovšem Kamiński ovšem zkouší právě nové hrátky s osvícením či stíny a v součtu v zácpě všech těch nádherných filmů předvádí jeden ze svých nejpůsobivějších výkonů za delší dobu.    Spielberg si ovšem pochopitelně klasicky ohlídal i casting. Především obsazení Rachel Zegler, která nejen, že skvěle zpívá, ale i výtečně hraje a do svého výkonu v roli Marie dává naprosto všechno. Tahle debutující herečka má před sebou velikou kariéru a má na to se jednoho stát velkou hollywoodskou hvězdou. Ansel Elgort je poté velmi fajn, krom dvou stěžejních momentů ovšem nedostává příliš herecké příležitosti. Krom ústřední dvojice ovšem skvěle funguje i obsazení vedlejších rolí. Za role Bernarda a Anity v adaptaci z roku 1961 získali George Chakiris a Rita Moreno herecké Oscary, jejich náhradníci David Alvarez a Ariana DeBose jsou ovšem též skvělí. Především DeBose předvádí ve stěžejních momentech až vyloženě děsivý herecký výkon a předvádí pověstná šťastná rozhodnutí v případě Spielbergových castingů. Těch pamětihodných výkonů je ve filmu ještě víc a Rita Moreno je ve své nové roli též výtečná, Zegler a DeBose si ovšem celý film kradou pro sebe. Důležité je ovšem to, že všichni ovládají zpěv i tanec.   Realizace moderního zpracování ovšem dává smysl i proto, že některá témata West Side Story dokáží reflektovat současné problémy, West Side Story pořád nepřišlo o onu klasickou muzikálovou nadsázku, témata o rasismu a přeci jen zbytečném násilí ovšem přeci jen dokážou nejspíš s aktuální společností rezonovat. I proto West Side Story nemusí fungovat jen jako splněný sen jednoho tvůrce, ale právě i jako film, který vzniká v ideálním čase. Spielbergovo West Side Story není jen Spielbergovým splněným snem, ale naprosto funkčním novým zpracováním muzikálové legendy v tom nejlepším audiovizuálním kabátě. Spielberg a Kamiński spolu vytvořili audiovizuálně obsahově i obrazově silný zážitek, který má skvělé obsazení, famózní hudební čísla, dechberoucí vizuální zpracování a především nadále výtečného audiovizuálního vypravěče Spielberga za kamerou. Kvalitami se nové West Side Story může zcela rovnat verzi z roku 1961, pozici jednoho z nejlepších filmů roku a jednoho z nejsilnějších kandidátů na Oscara mu asi už nic jen tak nesebere...... (08.12.2021) (méně) (více)