Pianista

Pianista začína nenápadne. Spolu s hlavnými postavami veríme, chceme veriť, že je to len hlúpy omyl. Že sa to skončí skôr, než sa to poriadne začne. No a potom Polański začne mrazivo, desivo a neohľaduplne priťahovať uzol. A zrazu, ani nevieme ako, nás má plne vo svojej moci. Vieme, že už sa mu z desivej pasce nevyvlečieme. Začína tiecť krv. Doslova. Pre Polańského bola adaptácia knihy osobnou záležitosťou, keďže ako poľský Žid zažil nemecké krvavé prenasledovanie v plnej dávke (v koncentračnom tábore okrem otca,  ktorý záhadne prežil a domov sa vrátil s novou manželkou, stratil všetkých). Našťastie mal renomovaný režisér k dispozícii adekvátny (na svoje skromné európske pomery) rozpočet, takže sa mu podarilo vytvoriť kvalitnou výpravou, retro atmosférou a kostýmami presvedčivé, realistické stvárnenie doby natoľko presvedčivo, až je pozeranie Pianistu (vyznačujúceho sa nezabudnuteľnou scénou s dobrým dôstojníkom wehrmachtu Wilmom Hosenfeldom, ktorého i na malom priestore výborne zahral Thomas Kretschmann, mimochodom súčasťou knihy je i jeho denník) vysiľujúce... ale i táto časť histórie k nám patrí. Rozpočet 35, celosvetová tržba 120, čo by za to dali mainstreamoví hollywoodski vysokorozpočtoví režiséri. (03.01.2005)

Na Pianistovi je dobře poznat, že snímek natáčel režisér, který osobně poznal hrůzy války a holokaustu. Výjimečně silná autentická výpověď o osudech Židů za 2. světové války. Narozdíl od Spielbergova oslavovaného Schindlerova seznamu není vykalkulovaný a učesaný, což se ovšem projevuje v poněkud nižším hodnocení. Narozdíl od Spielberga volí Polanski formu komorního dramatu jediného muže, nicméně jde o výjimečný dojemný a výborně zahraný film. Celkový dojem: 100 %. (14.06.2006)

Kedze mam slabost pre filmy z 2. svetovej vojny, a najma tie o Holocauste, je pre mna tento snimok urcitym mementom a stelesnenim (ne)ludskosti, nadeje, tuzob, ale zaroven aj zverstiev a toho, aki sme my ludia k sebe neuveritelne zli. Co viac dodat k tomu bravurnemu snimku. Asi nic, akurat len to, ze je to naozaj kus majstrovskeho diela, ktore nema slabe stranky a mali by ho povinne vidiet vsetci, ktori zabudaju a pripadne ti, ktori maju tendencie popierat bestialnost Herr Fuhrera... (12.09.2006)

Vzpomínka na jednu z největších krizí lidství v dějinách skrze přežívání židovského pianisty mě osobně ničím neohromila, ale její síla spočívá v náhledu do ulic válečné Varšavy, tvrdého survivalu od prvních známek nacistické čistky až po jejich úprk před rusy. Chladný, působivý. Téma holocaust podle mě ve filmech často propadá v samoúčelnost, toto je sice velmi jednostranný pohled, ale větší dojárnu jsem v něm nezaznamenal. (05.05.2015)

Polanského opus magnum, evropský koprodukční velkofilm Pianista, je v podstatě malé komorní drama - drama muže, výjimečného umělce, na jehož pohnutém osudu je symbolicky demonstrována zrůdnost běsnění, které rozpoutali Němci v průběhu svého opanování Evropy během druhé světové války. Není třeba emocionálně vypjatých záběrů (Schindlerův seznam) ani agresivně útočících scén válečné vřavy (vojín Ryan), nemluvě o patosu (Ryan) či naturalismu a syrovosti (Jdi a dívej se), Pianista si vystačí jen s prostým vylíčením jednoho obyčejného osudu neobyčejného člověka, umělce ve velmi neobyčejné a pohnuté době. Wladyslaw Szpilman (v podání skvělého a typově přesně zvoleného Adriena Brodyho) v podstatě jen prochází svým životem, nechává se unášet proudem doby, nesnaží se oponovat či plavat proti proudu, ale i tak to stačí na to, aby divák pochopil, proč byl holocaust tím, čím byl - selháním mravnosti, humanity, kulturnosti, ale hlavně koncertem běsů, tichým a téměř decentním a v podání nacistů zrůdně kultivovaným mávnutím křídel smrti... (18.09.2007)