Mlčení

Počas sledovania filmu som vychádzal z výroku Woodyho Allena, ktorý som si, možno nevhodne, prečítal už pred pozretím, a síce, že Ester a Anna predstavujú dve stránky jednej ženy. Sledujeme teda nereálne, psychologické tématizovanie procesu potláčania jednej stránky osobnosti, ktorá je stále viac nahradzovaná (pravdepodobne v dôsledku úmrtia otca) osobnosťou druhou, nespútanou, živočíšnou, nezodpovednou, ktorej je už všetko jedno. Prepojené s lynchovskou a felliniovskou atmosférou my Mlčanie dáva film, ktorý je ak nie najlepší, tak určite najzábavnejší, aký som dosiaľ od Bergmana videl. (20.08.2007)

Bergman má absolutní cit pro kompozici a jeho intimní záběry, které pronikají do nejužšího soukromí hlavních postav, mají skoro až nadpřirozený účinek. Přesto, že se zpočátku filmu téměř nemluví, získá divák maximální přehled o psychologii obou žen o tom jaké uvnitř jsou. Intelektuálka a živočišná žena. To vše je zde řečeno v náznacích. Díky metodě špičky ledovce, kdy režisér jen nazančuje a neříká konkrétně vše co je pod povrchem, tak dostaneme velice komplexní a neohraničený obraz, do kterého pak volně vkládáme nové poznatky o obou ženách. Geniální. Tím, že film sděluje tak, málo se dozvídáme, mnohem více. Postava syna je kapitolou sama pro sebe. Jeho intimní vztah k tetě, vztah k matce, její spatření s milencem, chlapcova nevyspělost, to vše vytváří podhoubí, náznak něčeho, z čeho by mohla ale nemusela v budoucnu vyrůst nepřiměřená fixace na matku, až oidipovský komplex. Interpretací se nabízí nespočet. Podle mého Bergmanovi psychologický film sedí nejvíce. (10.12.2008)

Dve ženy,sestry,Ester a Anna,Ingrid Thulin a Gunnel Lindblom,dve vzrušujúce ženy a syn jednej z nich v extrémne provokatívnom snímku Ingmara Bergmana,ktorý ich pozoruje pozoruhodným okom za kamerou,aby skúmal,kde až môže zájsť vzťah rodiny... Už úvodná scéna z vlaku v kupé mi takmer vyrazilo dych pomocou obrazov a zvukov,pri ktorých som sa cítil ako v tranze,keď z neho vystúpia,tak prichádzajú zrejme do fiktívneho hotela v neznámej krajine,kde postavy sa dohovárajú pomocou zvláštneho dialektu,v ktorom malý Johan(synátor Anny) objavuje veľkosť hotela a ľudí v ňom,zatiaľ tieto dve sestry praktizujú zaujímavé činnosti erotického,až takmer pornografického rázu,Ester je veľkou intelektuálkou,ktorú trápi nejaká duševná choroba,tak používa masturbáciu,stačí sa uspokojiť sama,jej sestra Anna je dobrodružnejším typom,ktorú sexualita vzrušuje iným spôsobom cez čašníka,s ktorým sa zoznamuje a sú vidieť explicitné zábery,kde ide v niektorých prípadoch o silnú kávu... Z komornej trilógie:Ako v zrkadle,Hostia večery Pána a záverečný diel Mlčanie,mňa najviac dostáva práve tento diel,ktorý vycibril vzťahy sestier,ktoré sebou navzájom pohŕdajú,nenávidia sa a uprostred toho je Johan,ktorý nepritakáva svojej mame,ale snaží sa byť v centre diania obidvoch,ktorým by rád vyšiel v ústrety,ale ani on,bohužiaľ nič nedokáže urobiť...Max von Sydow tu tentokrát nie je,a je to len v prospech,lebo som sa sústredil na dve ženy,ktoré ma neustále vzrušovali,ale ako sa správali jedna k druhej,tak vtedy som si pripadal,ako keď by mi niekto zabil klinec do hlavy,alebo zaťal sekerou do chrbta a pod. Strašne divne som prežíval jeden príbeh,ktorý svojou formou položí hocikoho na zem. (04.10.2014)

Bergman plný sexuality, zvrácenosti, liliputů, zlých emocí, umírání a to vše očima jednoho malého chlapce... Musím říct, že z tohoto Bergmana jsem skutečně nadšenej. Vizuální slast a myšlenkové utrpení v jedné cizí zemi, kde všichni mluví podivnou legrační cizinštinou. A já byl jen unešený tou tvůrčí potencí severského génia. (29.08.2010)

Svět jako absurdní noční můra, lidé jako absolutní cizinci, ale rovněž naděje a přetrvávání nejdůležitějších atributů ke sblížení pod tímto odstrašujícím povrchem. Film se dá brát jako velmi upřímné a komplexní ztvárnění Bergmanovy vize světa naplněné symboly, ale i jako intimní drama o selhání komunikace, lásky, pevných pout. I když velmi temný film, přesto má v sobě v závěru katarzní účinek, který nepůsobí křečovitě, Bergman tehdy ještě věřil a doufal, nesnažil se poskytnout nějakou falešnou útěchu, které sám nevěřil. Brzy to už pro něj bude krajně obtížné, díkybohu pouze na nějaký čas. (22.05.2009)