Asi to ukončím

David Lynch už je trochu z formy, tak svůj poslední film nechal trochu překvapivě natočit Charlie Kaufmana...a Charlie i sem propašoval svůj leitmotiv - rozpad vztahu - rozpadl se mu u toho ale celý film... Jeho snímek je jako horečnaté blouznění, kdy realitu deformuje horečka přehřívající mozek, jenž horkotěžko zpracovává počitky a vjemy smyslů...rozpadá se chronologické vnímání času, mozek jako realitu vnímá i útržky vzpomínek, záblesky bdělého snění...dekonstrukce reality, do níž jsou zabudovány i představy, myšlenky, pocity, sny...potlačení racionality...někdo by tomu mohl říkat i surrealismus... (02.10.2020)

Viem si to predstaviť, že ako filozofická kniha plná úvah o živote, zmysle existencie to môže byť naozaj dobré. Pretože tých myšlienok v hlave Jessie Buckley tu počujeme strašne veľa (niekedy aj jej frajer vyplodí čosi zaujímavého) a keby sme sa nad každou z nich mali zamyslieť, tak máme robotu na celé mesiace. Lenže tu sa k tomu pripájajú aj dialógy a okrem monológov hlavnej predstaviteľky sa tu nachádzajú aj prázdna výplň, taká nutná vata, ktorá natiahla film na skoro 2 a pol hodiny. A takýto štýl môže mnohých divákov umučiť k smrti. Takže ako kniha by to mohlo byť aj za plný počet, ale ako road filozofický film s pár slušnými zábermi na zasneženú krajinu to vystačí na priemer. (07.09.2020)

Pouhé řetězící se výstřednosti, téměř bez příběhu, u nichž čekáte, že se v závěru (alespoň částečně) vysvětlí a začnou dávat smysl. Ale nestane se tak. I'm Thinking of Ending Things je tak jenom dlouhá, nudná, samoúčelná blbost, která je i na první shlédnutí od poloviny stopáže skoro nesnesitelná. 1*. (29.09.2020)

Charlie Kaufman si vybral veľmi slabú chvíľu alebo príliš veľa umeleckej slobody vie byť kontraproduktívne. Má to celkom peknú kameru (ak nepočítam tie nekonečné ukecané scény z auta, kde nie je skoro nič vidieť), ale inak to bolo úplné utrpenie pozerať. Každopádne klobúk dole pred tým, kto to zostrihal do tak skvelého traileru. (19.09.2020)

Do příjezdu ke střední škole se jednalo o film roku s jednou z nejděsivějších hororových scén, co jsem za dlouhou dobu viděl, čímž mám na mysli celou návštěvu na statku u rodičů. Tato sekvence působí jako v loopu puštěná konkrétní scéna z Mulholland Drive, kde se protagonistky vrátí domů z divadla s nalezeným klíčkem od modré krabičky a je opravdu velmi nepříjemně nasnímaná (zdálo se mi to, nebo některé pohyby postav byly schválně zrychlené?). Se vstupem do prázdných chodeb školy se pak bohužel film promění už v čistou alegorii o tanci a zpěvech, čímž se z dosavadní americana nightmare odbočí někam do světa obligátní ironie (čemuž se alespoň dle wiki synopse kniha vyhne a já jí tím pádem chci a hned), což je přeškoda, nicméně v rámci Netflixu se jedná o fakt jetej úlet, kterýho si je třeba vážit. Navíc stejně jako doposud téměř všechny Kaufmanovy filmy se i tento odehrává v cyklickém surreálném světě sestaveném z neuróz, fóbií, masek, frustrací a vyčerpání, se kterým mluvíme celkem podobnou řečí. (15.09.2020)