Koně se také střílejí

Horace McCoy předpověděl, že vznikne veřejný prostor pro každýho troubu instantně zbohatnout na úkor naprosté ztráty hrdosti a Sydney Pollack zase naznačil, jak to bude přibližně vypadat. O lidech, kteří raději přijmou pravidla hry, ve které nemají šanci zvítězit, než aby se je pokusili změnit. Sadistický horor, kde jsou na vině všichni. (24.08.2020)

Zajímavý, svým způsobem dystopický námět převedl Sydney Pollack s až znepokojivou nezúčastněností. Svět venku v podstatě neexistuje, vše rámuje pouze prostředí nelidské soutěže, které samo ztělesňuje kritizovanou náturu společnosti - unavení lidé plahočící se za stereotypními povinnostmi, trpící hlady v krizí zmítané době a sloužící nabubřelé a senzacechtivé buržoazní elitě. Hůře uchopitelný než většina tehdejších hollywoodských produkcí, směřuje film k jednostranné depresi a neposkytuje žádná vodítka, která by mohla strnulého diváka duševně osvobodit. Škoda jen, že přes všechny filmařské klady tak činí stále až příliš uhlazeně a nepřekvapivě - místy tomu zkrátka schází silnější autorství a citelnější dílčí konflikty, které by svět s vnitřně rozkládanými osobnostmi průběžně lépe vyhrotily. Vyznění je však velmi silné a lví podíl má také Jane Fonda, která už přesvědčivěji možná nikdy nezahrála. Silný film do nepohody. 85% (23.09.2020)

Drsná ukázka jedné z nejhlouběji zakořeněných lidských vlastností – touha „vidět trochu mizérie, aby se cítili lépe“. Zničující taneční maraton je obdobou gladiátorských her, jen v hledišti jsou pohodlnější sedačky. Obecenstvo zírá na zoufalce, bojující v aréně o život a odměnu se stejně zvrhlou lačností, jako jejich předci ve starověkém Římě. A uspokojení z utrpení druhých úspěšně přežívá dodnes. Proč asi jsou nejprodávanějšími novinami ty bulvární, plné násilí, zrůd a všelijaké špíny? Musím říct, že mě tenhle film vyčerpal nejen psychicky, ale i fyzicky. (29.04.2016)

(Pozor, může obsahovat SPOILER...) Tento mistrovský kousek Sydneyho Pollacka je metaforickou hříčkou, jež sice historicky sahá k hospodářské krizi v 30. letech, nicméně její podstata je nadčasová; tu a tam totiž někdo z nás zakusí onu bezvýchodnost situace do takové míry, že je ochoten podstoupit lobotomii vlastní hrdosti. Únavný taneční maraton jako metafora zoufalého života? Koně se také střílejí je především existenciální příběh, jenž zobrazuje osud jako ozubené soukolí, které člověka drtí mezi svými evolventami tak nemilosrdně, že občas nemá jinou možnost úniku, než jaký zvolila Gloria Beatty v podání skvělé Jane Fondové. Koně se také střílejí nabízí také fascinující přesah do dnešní doby, kdy lidé z existenciální beznaděje (nebo ještě častěji nudy) vstupují na křehký led pseudoreality šou, v niž se podrobují podobnému martýriu jako účastníci onoho nešťastného maratonu (i když oni si to tak asi nepřipouštějí). V konečném důsledku stejně nikdo z pokušitelů štěstěny nevyhrává a v tom je ten výsměch, který nahání hrůzu... (15.01.2007)

Sydney Pollack podpořený geniální knižní předlohou se v reáliích dost šíleného tanečního maratonu pustil do zžíravé kritiky nešvarů tehdejší společnosti tak zdrcujícím způsobem, že z toho nutně musí zamrznout úsměv každému jen trochu soudnému člověku ještě i dnes. Jde o vpravdě nadčasový snímek, ve kterém naplno zazářila Jane Fonda. Trpká symbolika těch několika umně poskládaných slov Koně se také střílejí diváka naplno zasáhne až v posledních minutách filmu. (95%) (13.12.2020)