Kačenka a strašidla

Celkem příjemná pohádka ze současnosti (skoro:)) o tom jak jedno děvčátko dostalo od skoro pohádkového dědečka (skvělý Lubomír Kostelka) jednu opravdu povedenou hračku - pouťový dům hrůzy. Jenom by mě zajímalo, co by Robert Wiene říkal na Benešova dr. Caligariho:) Jinak čarodějnice Berta je skvělá i ve psí podobě:) (19.04.2004)

Kačenka a strašidla rozhodně patří mezi jeden z nejlepších dětských filmů, který kdy byl v ČR natočen, je to takový Casper z našeho prostředí, jestli se netuším i zápletka je velice podobná. Přesto tohle patří mezi top české filmy, který měli tu nevýhodu, že krátce po revoluci se hltala jen západní produkce a tak zapadl téměř bez povšimnutí. Film měl tři pokračování viděl jsem všechny. (14.01.2023)

Jako dítě jsem to zbožňovala a doteď se mi to stále líbí. Vždycky jsem toužila stát se Kačenkou, dostat Dům hrůzy a spřátelit se s takhle dokonalými strašidly. Nejraději jsem měla dr. Caligariho, ale Evíra a Berta byly samozřejmě také perfektní. Film nepostrádá vtip ani napětí a mile pobaví. P.S.: Skvělá úvodní znělka! (30.11.2008)

Moderní pojetí pohádky s mnohem silnějším morálně-výchovným vlivem, než mají mnohé pohádky klasické. Díky tomu, že si ji oblíbily naše děti, jsem oba díly viděl opravdu mnohokrát, a ani po páté či šesté se neomrzí. Vynikající L.Kostelka, solidní J.Schmitzer, J.Krausová nebo S.Beneš a naopak velmi toporný, až ochotnický Jan Jiráň. Atraktivní lokace videňského Prateru. Plus v Česku v té době nezvyklé zasazení drobných vtipů pro dospělé do dětské pohádky - dnes v tzv. rodinných filmech celkem běžné. Na rozdíl od jiných filmů sledovatelné s i odstupem dlouhých let. (12.10.2014)

Pomyslná trilogie byla tímhle dvojfilmem dokončena. Příběhy o Lucii a jejich panáčcích, chobotnice sourozenců Holanových a Kačenka se strašidly. A já se přiznávám, že dva filmy o Kačence a jejích strašidlech jsem miloval nejvíc. Možná kvůli krásné Elvíře, roztomilé Bertě nebo gentlemanovi dr. Caligarimu. Možná, že mi byla Kačenka z dětských hrdinů nejsympatičtější. A také možná proto, že závěrečnou píseň jsem znal nazpaměť. Strašidla, strašidla, co neznají pravidla... Dnes, v dospělém věku, si strašně rád tuhle krásnou - z dětského pohledu, pohádku odehrávající se v moderním světě, připomenu. A přestože i dnes si trvám na tom, že mě čistě z nápadového hlediska tohle dílo prostě baví víc než zmíněné dvě, spravedlivě řečeno prohrává s chobotnicemi a Lucií hlavně v (ne)kvalitě scénáře a humoru. Zde je ho podstatně méně. (01.05.2020)