Otázka života a smrti

Vizionársky, nadčasový, týmito dvomi slovami by som charakterizoval film dvojice Michael Powell & Emeric Pressburger, ktorí boli zohratí, ako nikto pred nimi. Excelentný farebný, a la Technicolor + čiernobiely, dva štýly, ktoré spája snímok dohromady. Fenomenálny David Niven a krásna Kim Hunter, ešte pokiaľ sa z nej nestala Zira v Planéte Opíc, prosím, berte to s nadhľadom, samozrejme, nič proti nej nemám, je to kočka. Vynikajúca bola v spoločnosti Branda, Kazaňa a Leigh v : A Streetcar Named Desire, za ktorý zinkasovala cenu Akadémie, Oscar za najlepší ženský herecký výkon vo vedľajšej úlohe. Brilantne kryštalický a nápaditý scenár. Perfektná kamera Jacka Cardiffa, scéna s motorkou, čiže herec Roger Livesey, alias Doctor Reeves, mi nejakým spôsobom pripomenul KLENOT - LAWRENCE OF ARABIA, keď si to v úvode Peter O'Toole rozdal s vetrom o preteky. Načo ďalšie zbytočné slová. To treba vidieť ! (23.10.2016)

Pathos a limonáda (občas ředěná humorem) v technicky dokonalém provedení. Technicolor má kouzlo a jeho střídání s černobílým filmem je působivé. Představy byrokraticky vedeného nebe, kde má v nebeské kartotéce každý složku, a kde vstupy jsou asi rozlišeny profesně, neb zde uvidíme přijímací nebeskou kancelář pro padlé piloty, které přijímají sličné a korektní andělice v šik uniformách a kde každý musí nástup do ráje a vyfasování páru křídel stvrdit vlastnoručním podpisem, jsou zábavné. Nechtěný humor pak vyvolává americký žalobce nebeského soudu (za živa povstalec z bojů za nezávislost), který, chtěje dokázat, že nějaký Angličan to s poctivou americkou dívkou nemůže myslet vážně, obviňuje Angličany z imperialismu a válčení v cizích zemích. Dnes by musel na takový argument rezignovat. Nejzábavnější byl posel, v podobě zženštilého francouzského hejska z dob direktoria. (28.05.2011)

Žízeň po životě rovna žízni po Technicoloru. Výtvarně nejenom úchvatný, ale také pečlivě promyšlený film v sobě skrývá víc než naivní lobbing za anglo-americké přátelství. Zpochybňuje snahy racionalizovat smyslově nepostihnutelné jevy i neprůstřelnost uvažování ve striktně legislativních pojmech (love above the law). Platnost jeho humanistického poselství nevypršela s koncem druhé světové války také (a doslova) díky neochotě vidět záležitosti života a smrti černobíle. Není ozřejměné, zda jsou Peterovy vize „reálné“, nebo vše probíhá pouze v jeho poraněném mozku. Lékař je sice představen jako skeptik, pokud jde o jevy, které nedokážeme vědecky podchytit, na druhou stranu se mu však dostává výsady být protagonistovým obhájcem ve sporu se smrtí. Podobně dvojznačně se film staví k tradicím. Lpění na nich brzdí vývoj (přesněji brání lásce), myšlenek velkých mužů je nicméně při soudní při použito k prokázání vyspělosti civilizace, stojící na velmi solidním kulturním základu. Otázka života a smrti je ale právem oceňována především pro práci s barvou a prostorem, který působí i na zemi abstraktním, lehce pohádkovým dojmem (futurologický design druhého světa, v duchu Langovi Metropole, naopak vyvolává dojem vědecké strohosti, který ještě posilují četné symetrické kompozice). Barevné ladění scén nám dopředu napovídá, v jakém duchu se následující minuty ponesou. Červená v úvodu značí nebezpečí, ale také rodící se milostné pouto mezi Peterem a June (její sytě červené rty jsou připomínkou dominující barvy této scény později ve filmu). Žlutá po prvním probuzení na zemi může značit hrdinovu nejistotu, kde se octnul, ale také nově nabitou životní energii (barva slunce). Následná romantická scéna je vsazena mezi zelené rostliny s výraznými růžovými a červenými květy – milence se ocitají v pohádce, možná dokonce v ráji. Scény s přirozenými barvami bez jednoho dominujícího tónu jsou vyplněné snahou vědecky vysvětlit, co se Peterovi stalo. Obdobně funguje sterilně bílá barva nemocnice. Posléze, ve scéně z doktorova domu, se význam zelené (zastupované stolem na stolní tenis, rostlinami nad ním nebo Philidorovými šaty) mění. Je barvou něčeho nepřirozeného (jedovatého), co ohrožuje Peterův život. Kromě toho, že si Powell s Pressburgerem (a kameramanem Jackem Cardiffem) hlídají, aby jim záběry nerušily nežádoucí barvy, také si vtipně hrají s přechody mezi barevným a černobílým obrazem, které slouží jako sebereferenční vizuální metafora jiných přechodů (mezi životem a smrtí, americkou a britskou kulturou, racionálním a paranormálním). Na každý pád jde o snímek mnoha barev. Ve více významech, než byste od šedesátileté fantasy zřejmě čekali. 85% (02.01.2016)

Takové filmy se už dneska netočí - filmy s tak výrazným konceptem a svérázným námětem. Doba se jaksi uklidnila a ustálila, filmaři si míň "dovolují" a takovéhle hříčky chybí. Tím neříkám, že Otázka života a smrti je automaticky vynikající - na to mi to místy přišlo moc strojené a teatrálně provedené (i na rok 46). Ale rozhodně oceňuju tak výrazný film, který tak nezvykle pracuje se svým potenciálem válečného filmu, fantasy i morality. 3 a 1/2 (20.07.2017)

S vizuálom sa Powell s Presburgerom tentokrát obzvlášť pohrali. Síce je to obvykle ich zvykom, ale teraz museli proste vymyslieť nebo a výsledok je úchvatný. Ani nie tým, že to vyzerá úžasne, ale že sú v tom nápady. Ešte lepšie sú mŕtvolky v reálnom svete, podobnú situáciu sme videli ešte 20 rokov predtým v Paríž spí. Príbeh je chytľavý, má spád a ani nevadí jeho naivita. Vo vesmíre možno vládne právo, ale na zemi láska. Som rád, že mi to nejaký film znova pripomenul. (28.10.2015)