Konformista

Mozaikovitě sledujeme stopu politického chameleóna, jehož schopnost dokonalé asimilace neplyne z vlastního přesvědčení ani obohacení, nýbrž ze strachu a zbabělosti. Údajné sémě, kořenící v traumatické příhodě v dětství je jen laciná zástěrka pro vrozenou ubohost charakteru. Tento příkladný konformista si to mašíruje přes mrtvoly dál a dál a hravě se přizpůsobuje těm, kteří zrovna drží opratě moci. Nalézá v tom jakési životní poslání, ale zároveň si uvědomuje, že se pomalu propadá do duševní izolace, neschopný pocítit lásku nebo štěstí. Zato já jsem pocítila zcela zřetelně, že mě mnohem více než osud toho podlého křiváka zaujaly virtuózní obrazové kompozice, zachycené mistrovskou kamerou Vittoria Storaro. Ostatně jako tomu bylo u většiny Bertolucciho filmů. (19.05.2012)

Nevěřím svým očím, když vidím zdejší hodnocení. Dle mého názoru patří Konformista někde do první stovky nejlepších filmů. Už dlouho se mi totiž nestalo, že bych u filmu zažíval čirou fascinaci a nadšení z dokonalé režie v souhře s nádhernou kamerou a rozmanitou padnoucí hudbou. Není to však jenom povrchní pozlátko co zdobí tento skvost. Tritignant zahrál svého bezpáteřního a chladného konformistu naprosto fantasticky a jedná se zcela určitě o jeho životní roli. Tohle byl můj první Bertolucci, ale jestli jsou i jeho další filmy takhle bezchybné, tak u jednoho určitě dlouho nezůstane! (18.03.2011)

Alberto Moravia a Bertolucci, jak by mohlo vzniknout nêco nezajímavého? Fašistická Itálie...ten jejich temperament je vždycky nutí dělat vše naplno, pro pochybovače tu není místo, tatíček Mussolini to vždy vysvětlí. Ale co když je člověk přesvědčen, že bude líp, co když je slepý a pak procitá, za těžkou cenu, za úkol vraždy, za připomenutí ošklivých chvil z dětství? Chvíli jde s proudem....probudí se? Očistí se? To světlo v očích Trintignanta, úsměv i tvrdost, rozhodná chůze i nalomený muž...krásné scény v tančírně, závěr, kdy starověké ruiny jsou svědkem dalších změn, které se dějí uvnitř jejich zdí i po tisíciletí...proto je Řím věčný. A tenhle film skvělý. (20.06.2014)

To, čo dokáže Vittorio Stotaro a ako rôznorodo poňať sprostredkovaný momentum a aké techniky na zádumčivú atmosféru deja minulého vie použiť, by mali prednášať na vedeckých konferenciách. Bertolucciho odkaz o morálne skazenom konformistovi režimov, ktorému prinášajú donášania a hanebný charakter osoh a kde môže vybíjať svoju frustráciu už nedokáže tak ulahodiť striedmosti chladu a vyvážiť náladový balans. Nebyť Storara, tak ho i Herz v tejto tematike schová do kapsy. Ale je to stále v prvom rade art jak vyšitý a miestami veľmi mrazivý portrét o ľudskej prispôsobivosti, ktorá vo vás bude doznievať. (23.10.2016)

Kamera a farebnosť vťahujú do deja. To je obrovské pozitívum. Storaro sa hrá s farbami, s atmosférou a vytvára pôsobivé vizuálne dielo. Bertolucci ešte nie taký silný v rámci výpovednej hodnoty, ale rozhodne s ňou v niektorých scénach koketuje. Viacej ako o význam mi v tomto filme lahodili kompozičné a režijne nápady. Bohužiaľ téma si aj vďaka hlavnej postave Trintignanta, ktorý mi vždy prišiel nesympatický, nevyslúžila takú pozornosť, aby som sa nad morálnymi otázkami mohol zamyslieť. Je to jeden z tých filmov, ktoré vznikli z nutnosti vyjadrenia sa k problematike fašizmu ako takého. A majú aj formálnu a historickú hodnotu. Ale ako divák, ktorý prahne po príbehu by som sa k tomuto filmu už asi nevrátil. Bertolucci má lepšie filmy. Aj také čo sa venujú podobnej tématike. (11.07.2018)