Reklama

Reklama

Konformista

  • Itálie Il conformista (více)
Trailer 1

VOD (1)

Obsahy(1)

V roce 1969 přikročil Bernardo Bertolucci ke zfilmování románu Alberta Moravii „Konformista“, který transponoval v jedno z nejlepších děl italského filmu. Konformistický „hrdina“ si z rodinného prostředí a svých mladistvých prožitků odnesl rozporuplné komplexy, pocity viny kombinované se stavy výlučnosti. Usilovná snaha překonat takové vnitřní založení jej přivede k maximální přizpůsobivosti, k odhodlání zařadit se do běhu společenských událostí za každou cenu. Ocitáme se v Itálii třicátých let, jejíž vládnoucí ideologií je fašismus. (NFA)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (86)

nascendi 

všechny recenze uživatele

Po dvoch dobrých skúsenostiach s Bertoluccim som sa nazdával, že i Konformista mi prinesie obdobný zážitok. Nestalo sa. Zažil som zdĺhavú a ťarbavú transkripciu Moraviovej predlohy, herecké výkony limitované ich nositeľmi, dej trhaný ako chod motora pred zadrením a Bertolucciho fascináciu obrovskými prázdnymi priestormi. Aj keď moje rozladenie nedosiahlo úroveň dvoch hviezdičiek, titulky po chvatnom závere ma potešili. ()

Fabienne 

všechny recenze uživatele

Konformista byl pro mě více než jen příjemným překvapením - je to film, který mi ještě dlouhou dobu bude plout myslí. Bertolucci diváka nemilosrdně hodí do komplexního příběhu bez jakékoli expozice, a proto chvíli trvá nutné zorientování ve směsici flashbaců a flashforwardů. Postupně se ale vyprávění ustálí na jedné časové lince - fašistická Itálie 30.let. Marcello touží po jediném - přizpůsobit se, stát se normálním. Nejprve se přizpůsobuje fašistické ideologii, po sňatku s maloměstkou dívkou je dostatečně přizpůsoben normám společenským. Bertolucci vypráví dynamicky, bez zbytečných výplní klasické narace. I přes vážnost tématu se neubrání mnoha cynickým komentářům, které se dotýkají především maloměšťácké povrchnosti. Největší mistroství filmu ale tkví v mizanscéně, rámování obrazu a práci s kamerou. Současné hollywoodské filmy by se zde mohly poučit - nestačí totiž jen bezhlavé spojení úžasných kostýmů, lokalit a známých hereckých tváří. Konformista jde v tomto ohledu mnohem dál - vizuální stránka není jen povrchní pozlátko, podle kterého poznáte vysokorozpočtový film - hra světel a stínů, řeč barev a vůbec celková kompozice uvnitř obrazu plní i narativní funkci. ()

Reklama

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

Itálie, 1970, režie: Bernardo Bertolucci. Adaptace románu Alberta Moraviu je portrétem muže, který svou duši zaprodal fašistickému režimu a pod jeho dohledem se vydal na temnou cestu. Konformista je filmem s antihrdinou v hlavní roli a vyloženě se ani nesnaží chování svého protagonisty obhájit. Jeho snaha tkví totiž především v tom, aby ukázal jak víceméně funguje klasické vymývání mozku a jak tragické dětství dokáže člověka ovlivnit v jeho pozdějším životě. Konformista tak pracuje s hlavní postavou, která je do jisté míry sobecká, nebojí se ušpinit si ruce a přesto se s jeho hlavním hrdinou dá do velké míry ztotožnit. O to ale filmu opravdu nejde. Bertolucci se především snažil předvést jak silný vliv může mít na člověka fašistická mentalita a též jak se člověk snaží aktuálnímu politickému systému co nejvíce přiblížit. Bertolucci to prodává i skrze silný scénář (právem si došel pro nominaci na Oscara), který zcela prodává aktuální rozpoložení hlavního ´´hrdiny´´. Zasazením do předválečné Itálie, kde tou dobou zrovna je hlavní heslo ´´ Jedinec není nic, všechno je stát´´ se prodává zcela očividná myšlenka, která je ovšem prodaná skrz nechronologické vyprávění a v tomhle ohledu se vlastně nemůžu rozhodnout, zda by nakonec přece jen nebylo lepší postupovat chronologicky posloupně. Série flashbacků je dost tučná a místo věčného přeskakování by možná bylo chronologické vyprávění přece jen trochu divácky vděčnější a vstřícnější. Zas tak zásadní problém to ale ve finále není. Konformista je dost možná jeden z nejkrásněji nasnímaných filmů všech dob a v mnoha ohledech se zde předvádí ideální představa o tom jak vlastně vyprávět samotným obrazem. Vittorio Storaro je naprosto fenomenální kameraman, který se následně kvůli své genialitě právem dostal i do Hollywoodu a stojí například za kamerou k legendární Apokalypse Francise Forda Coppoly. Storaro má v malíku barevnou kompozici, pracuje s netypickými úhly záběrů a především výborně pracuje s nasvícením. Je tak velmi snadné si tenhle film po vizuální stránce strašně zamilovat. Hudba Georgese Delerua má jinak v sobě neskutečný italský nádech a velmi krásně se poslouchá. Jean Louis-Trintignant je v roli Marcella Clericiho naprosto fenomenální a těžce uchopitelný charakter je díky němu naprosto skvěle prodán. Opět platí, že je víceméně těžké Clericihovi přijít v oblasti jeho činů na chuť, postupem děje se ale čím dál tím víc ukazuje, že Marcello skutečně neměl lehký život. Je to člověk na úrovni, zároveň je ale pro snahu o normální život schopný udělat velice odpudivé věci. Vlastně mě mrzí, že je celý příběh utnutý ve chvíli, kdy by se ideálně dalo nadále pokračovat a Clericiho charakter šlo ještě více zajímavě prokreslit a definitivně rozuzlit. Takhle je tak jen Clerici skutečně těžce uchopitelnou postavou, nad kterou se vlastně závěrečný verdikt ve finále dělá hodně těžko. Konformista je výbornou ukázkou toho, že většina Italů má prostě očividně filmový řemeslo v malíku. Jde o jeden z těch filmů, který vypraví doslova obrazem, zároveň má ale pořád i dobrý scénář, který pracuje s arogantním, ovšem těžce zaškatulkovaným protagonistou a vlivem, který na něj má fašizmus. Je to velmi zajímavá podívaná, která těží ze své chladnosti a odměřenosti. Možná by tomu skutečně prospělo chronologické sestavení a rozkreslení některých načrtnutých myšlenek, jejichž rozkreslení jsem nakonec ve filmu nezaregistroval, už jenom kvůli té mistrovské kameře a vlastně celkově vysoké kvalitě se to dá celé přece jen odpustit...... () (méně) (více)

Matty 

všechny recenze uživatele

Ano, Bertolucci to fašistům pěkně natřel, jenže sledování Konformisty může být stejně nepříjemné pro nepřipraveného diváka. Nechronologicky vyprávěný film si od něj po celou dobu drží chladný odstup, neusiluje o jeho sympatie a důležitější než forma (ač bohatá na pěkné kamerové záběry, četně využívající různé barevné tónování) je pro něj samotná myšlenka. Nadčasová a v širším kontextu uplatnitelná také na dnešní dobu, protože se vždy najdou lidé, jež raději splynou s davem, než aby si klestili vlastní cestu. Otázkou je, jak daleko budou ve vlastním odosobňování ochotni zajít. Nevím, jak na tom byla co do plynulosti vyprávění kniha, film totiž nedokázal na delší dobu upoutat mou pozornost a byly to jenom jednotlivé výseky, některé s lehkostí zakomponované symboly, které mi utkvěly v paměti. Ta nejlepší scéna, od které bych rád sledoval Clericiho osud třeba ještě celou další hodinu, přitom přichází až v samém závěru, kdy (anti)hrdina dojde trpkého procitnutí. V úplně posledním Trintignantově pohledu do kamery se zračí konfrontace všeho, čím si doposud prošel a toho mála, co tím získal. 75% Zajímavé komentáře: Fabienne, Lookass, sportovec ()

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Příběh k tématu konformismu nic moc nového nepřinesl a nepůsobil nijak zvlášť vzrušivě (až na poměrně otevřený a apelativní závěr), ale naopak samotné jeho podání a stylizace byla více než vzrušující a v mých očích ho velmi pozvedla. Bertolucci se zde nevyznačuje jednotným stylem, ale hýřivým střídáním kamerových, střihových a osvětlovacích postupů dle momentální nálady diktované předlohou - nabízí tak vášnivou scénu z pokoje snoubenky ozvlášťnovanou obřími stíny žaluzií, chladným a zveličeným pohledem do nitra institucionální budovy, silně romantizovanou milostnou scénou z vlaku v záři zapadajícího slunce, elegantní momentky z Paříže vrcholící dráždivým tancem dvou žen a k závěru náhle nabídne mrazivou a ruční kamerou dynamicky ztvárněnou scénu smrtící lesní štvanice. Překvapilo mě, že vedle Červených střevíčků a několika dalších snímků existuje další, ne tak citovaný technicolorový opus. Konformista ještě na konci šedesátých let, kdy již vládla zcela jiná estetika skládá poctu tomuto opouštěnému systému a čerpá z něj maximální estetický účinek, jako by šlo o vášnivou obhajobu. ()

Galerie (93)

Zajímavosti (6)

  • "Tento román Alberta Moraviu ma veľmi upútal, ale úloha, ktorú mi dal Bertolucci, sa mi príliš nepáčila. Moraviu som trochu poznal, lačnel po intenzívnom živote. Raz som s ním a s jeho priateľmi večeral. Moravia večeral každý deň dva razy, toto bola druhá večera. Keď sme odchádzali z Bertolucciho filmu, povedal nám, že je to lepšie ako jeho román." (Zdroj: Jean-Louis Trintignant: Pokojná vášeň: v rozhovoroch s André Asséom, 2002) (Rosamunde)
  • Po premiéře filmu čekal Bertolucci před kinem na svého přítele režiséra Godarda a na jeho reakci na svůj film. Godard mu podal kus papíru a beze slova odešel. Na papíru byla kresba Mao Ce-tunga a pod ní věta: „Bojuj proti individualismu a kapitalismu.“ (raininface)
  • Poézia, ktorú recituje Marcello (Jean-Louis Trintignant) v scéne z vlaku je od Gabriele D'Annunzio a má názov "La pioggia nel pineto" (1903). (jaklee)

Související novinky

Reklama

Reklama