Režie:
Bernardo BertolucciScénář:
Bernardo BertolucciKamera:
Vittorio StoraroHudba:
Georges DelerueHrají:
Jean-Louis Trintignant, Stefania Sandrelli, Gastone Moschin, Fosco Giachetti, Dominique Sanda, Yvonne Sanson, Carlo Gaddi, Umberto Silvestri (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V roce 1969 přikročil Bernardo Bertolucci ke zfilmování románu Alberta Moravii „Konformista“, který transponoval v jedno z nejlepších děl italského filmu. Konformistický „hrdina“ si z rodinného prostředí a svých mladistvých prožitků odnesl rozporuplné komplexy, pocity viny kombinované se stavy výlučnosti. Usilovná snaha překonat takové vnitřní založení jej přivede k maximální přizpůsobivosti, k odhodlání zařadit se do běhu společenských událostí za každou cenu. Ocitáme se v Itálii třicátých let, jejíž vládnoucí ideologií je fašismus. (NFA)
(více)Videa (2)
Recenze (86)
Výborný politický thriller, který má až děsivé postavy, a to i v hlavní roli, kterou skvěle ztvárnil geniální Jean-Louis Trintignant. Je to film, který je napínavý, je krutý, je psychologický, za každou cenu se snaží jít k meritu věci, a to i v případě, pokud se nám to nebude líbit. Kdo jsme? Jaké je naše přesvědčení? A jak je možné jej změnit, pokud je to možné. Zajímavé otázky napadnou člověka při sledování. ()
Příběh k tématu konformismu nic moc nového nepřinesl a nepůsobil nijak zvlášť vzrušivě (až na poměrně otevřený a apelativní závěr), ale naopak samotné jeho podání a stylizace byla více než vzrušující a v mých očích ho velmi pozvedla. Bertolucci se zde nevyznačuje jednotným stylem, ale hýřivým střídáním kamerových, střihových a osvětlovacích postupů dle momentální nálady diktované předlohou - nabízí tak vášnivou scénu z pokoje snoubenky ozvlášťnovanou obřími stíny žaluzií, chladným a zveličeným pohledem do nitra institucionální budovy, silně romantizovanou milostnou scénou z vlaku v záři zapadajícího slunce, elegantní momentky z Paříže vrcholící dráždivým tancem dvou žen a k závěru náhle nabídne mrazivou a ruční kamerou dynamicky ztvárněnou scénu smrtící lesní štvanice. Překvapilo mě, že vedle Červených střevíčků a několika dalších snímků existuje další, ne tak citovaný technicolorový opus. Konformista ještě na konci šedesátých let, kdy již vládla zcela jiná estetika skládá poctu tomuto opouštěnému systému a čerpá z něj maximální estetický účinek, jako by šlo o vášnivou obhajobu. ()
Průšvih. Nemůžu si pomoct, ale opět zde v plné "kráse" vylézají všechny chorobné inspirace italským neorealismem. Bertolucci má nesnesitelný sklon k rozvláčnosti a ukecanosti, zesílený tragickým vedením herců - podobně jako v Posledním císaři i u Konformisty jsem se někdy cítil trapně, když jsem sledoval bolestivě natahované "drásavé" scény (viz. žena na skle auta). Plus neschopnost dojít k jakékoliv pointě. Tyto neduhy sice trochu pomáhají tlumit netradiční úhly záběrů a obecně velmi ladná kamera, ale celkově jsem ty dvě hodiny stejně víceméně protrpěl. ()
Žiť čo najkonformnejšie a najkonvenčnejšie. Zaradiť sa do priemeru a splynúť s davom, prispôsobiť sa hocičomu a hocikomu. Robiť bežné veci, žiť bežný život, mať bežné túžby a len také obyčajné sny. Hlavný hrdina má skvelý poker face a na rolu Konformistu bol podľa mňa predurčený. Talianska noblesa v časoch fašistických z Bertolucciho podania pôsobí veľmi chladne, vyprahnuto. Veľmi ma oslovila hudba, neskutočná kamera, zábery, ktoré vytvárali šteklivé napätie a hrali aj bez slov. Na svoje si príde každý, kto ocení originálny záber, vizuálnu hru línií a oblúkov, v prepojení s architektúrou či krivkami ženského tela. Obsahovo aj formálne veľmi výživné dielo. ()
Šel jsem po tématu a vůbec nečekal, jaké vizuální žrádlo mě čeká. Vidět v roce 1970 bayovské kamerové nájezdy bere dech. Práce se světlem i mizanscénou je sice místy šíleně scénická a manýristická, ale nad ruhou stranu fakt vynalézavá a dodává každé scéně na důležitosti. Souzním s pozicí filmu, ve které člověk bez idejí je přirozeným služebníkem zla a docela by mě zajímalo její další rozvinutí k současné éře pozdního kapitalismu, kdy se zase ideje komodifikují a vytváří se tak nová varianta konformismu. ()
Galerie (93)
Zajímavosti (6)
- Poézia, ktorú recituje Marcello (Jean-Louis Trintignant) v scéne z vlaku je od Gabriele D'Annunzio a má názov "La pioggia nel pineto" (1903). (jaklee)
- Po premiéře filmu čekal Bertolucci před kinem na svého přítele režiséra Godarda a na jeho reakci na svůj film. Godard mu podal kus papíru a beze slova odešel. Na papíru byla kresba Mao Ce-tunga a pod ní věta: „Bojuj proti individualismu a kapitalismu.“ (raininface)
- "Tento román Alberta Moraviu ma veľmi upútal, ale úloha, ktorú mi dal Bertolucci, sa mi príliš nepáčila. Moraviu som trochu poznal, lačnel po intenzívnom živote. Raz som s ním a s jeho priateľmi večeral. Moravia večeral každý deň dva razy, toto bola druhá večera. Keď sme odchádzali z Bertolucciho filmu, povedal nám, že je to lepšie ako jeho román." (Zdroj: Jean-Louis Trintignant: Pokojná vášeň: v rozhovoroch s André Asséom, 2002) (Rosamunde)
Reklama