Tragédie o třech jednáních (S12E01)

Něco ze starého dobrého Poirota mi tady chybělo, otravy nikotinem pomáhá řešit Doyle z Profesionálů a slečna Vajíčko, pěkný závěr v divadle: ...Slečna Willsová: "Napadá mě něco strašného, ten otrávený koktejl mohl vypít kdokoli, mohla jsem to být já." Poirot: "Hm, a je zde ještě mnohem strašlivější možnost. Mohl jsem to být já." (26.11.2014)

Tragédie o třech jednáních je velmi "teatrální" díl, nejen tím názvem a prostředím (jedna z hlavních postav je herec, rozuzlení se dočkáme na jevišti), ale i celým pojetím - postavy jsou představovány jedna po druhé, s dramatickým nájezdem kamery a nad každou mrtvolou, která přibyde, se rozsvítí kužel světla. Taky tu máme hned několik míst činu a mezi nimi desítky kilometrů (zdolávaných Poirotem opakovaně vlakem). Upřímně řečeno, celá ta snaha o přikrášlené drama je v podstatě zbytečná. Suchet sám o sobě dokáže vybudovat napětí až až, a první díly celé série se naprosto obešly bez berliček zpomalených záběrů a prostřihů na létající karty kolem Poirotovy hlavy. Na druhou stranu, pořád je to kvalitní detektivka podle geniální předlohy a to se nevidí dnes a denně. Takže i přes kritiku za pro mě minimální Poirotovské 4 hvězdy. (31.01.2012)

Dlouho jsem se rozhodoval mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, abych nakonec zvolil čtyři (ale nejsou to úplné čtyři hvězdičky, spíš takových 3,51 hvězdiček). Oproti předchozím Hodinám má však tento Poirot několik zásadních nevýhod, především v docela slabém příběhu. A pokud má podobnou zápletku i původní knížka od Agáty, tak musím přiznat, že tohle se jí nepovedlo. Tedy až na závěrečnou scénu v divadle, která je opravdu úžasná a nikdy jsem si nemyslel, že uvidím Poirota takhle vybuchnout. Suchet hraje opět skvěle a zdatně mu sekundují i ostatní herci, ovšem nemají příliš co hrát. A to je škoda. (22.12.2010)

S12E01. Priznam se, ze uz jsem to kdysi videl, a tak proste nedokazu posoudit sikovnost pointy - prekvapivost pri prvnim zhlednuti, nebot se mi vrah v pulce vybavil. Cele je to stylizovane od zacatku do konce jako divadelni predstaveni - mame oponu, divadlo, znameho herce jako Poirotova pritele, nekolik vrazd.... Dokonce i nasviceni protagonistu je bodove, podobne jako pri predstaveni - pri jejich portretech nebo rozhovorech s nimi se jakoby ztmavi pozadi, aby to cele pusobilo intimneji. Je to trochu zvlastni styl, ale mne nevadil, sedi k tematu. [spoilery!] Vrazdy samy o sobe jsou take pomerne netradicni - ve svych motivech. Sice to provedeni je podobne jako ve starsim dilu "Zluty Iris" (S05E03), takze nekdo muze uhadnout vraha, ale zajimave je, ze vlastne jen jedna z nich je podstatna. Zbyvajici jsou dalobyserict "funkcni", nebo dokonce jen k odvedeni pozornosti - to zas trochu evokuje slavne "Vrazdy podle abecedy" (S04E01). Zaverecna vysvelujici scena je ale perfektni a vse vysvetli, ba je i zvlastnim zpusobem dojemna a posledni Poirotova replika je sice ocekavatelna, ale trefna. Zavery u Poirota jsou proste dokonale. Ale pravda je, ze kdyz se nad tim vsim clovek zamysli, je to samo o sobe teatralni a naivni od vraha, mermomoci zatahovat nejslavnejsiho detektiva na svete tak moc do vysetrovani, aniz by tu byla nejaka vyraznejsi snaha to na nekoho svest. Strkat hlavu do lvi tlamy je pri zpetnem premitani docela podivne. Navic je tu ta zminena podobnost s jinymi dily, coz (nevim jestli zamerne nebo z lenosti) jeste podtrhuje prime pouziti nekterych zaberu z jinych epizod (viz Zajimavosti). (07.09.2016)

Poirotovky sa mi, napriek iným režisérom a miestami inovovaným režijným postupom, zlievajú do jednej. Pravidlá má pomerne jednoduché: 1. Na mieste, kde sa vyskytne guľatý Belgičan s francúzskym prízvukom bude vždy o jedného menej. Už to, samo osebe, malo byť varovaním pre všetkých zúčastnených. 2. Vyšetrovanie vedie tak, že nikomu nič podstatné nepovie. Často vie páchateľa v polovičke príbehu, no okrem neho a vraha sa nik nič nedozvie. V tejto situácii často pribudne ďalší mŕtvy. Tu je na zamyslenie, či by vďaka vedomosti ostatných o identite páchateľa a vďaka tomu aj istej ostražitosti, nebolo lepšie byť trošku ukecanejší. 3. Na záver sa zúčastnia všetci dotknutí, Poirot urobí morálne kázanie, počas ktorého upozorní na poklesky prítomných a v slovne exbicionistickej a emóciami podfarbenej dlhej reči odhalí páchateľa. 4. Vrahom je takmer vždy tá najneodhadnuteľnejšia osoba. Ak ju niektorý z divákov odhalí vopred, je celý šťastný a nezabudne sa tým následne pochváliť. 5. Toto už nie je pravidlo série, len obligátna poznámka na záver. Škoda, že Agatha Christieová neurobila aspoň raz páchateľom toho naozaj najneodhadnuteľnejšieho: samotného detektíva, ktorý by si takto vybavil svojpomocne nevybavený účet s niektorým grázlom. (23.11.2014)