Hercule Poirot - Season 7 (2000) (série)
The Murder of Roger Ackroyd
Vražda Rogera Ackroyda
Režie:
Andrew GrieveScénář:
Clive ExtonKamera:
Chris O'DellHudba:
Christopher GunningHrají:
David Suchet, Philip Jackson, Oliver Ford Davies, Malcolm Terris, Selina Cadell, Daisy Beaumont, Flora Montgomery, Nigel Cooke, Jamie Bamber, Roger Frost (více)Obsahy(1)
Víc jak třicet let strávil Poirot honbou za zločinci všeho druhu. Kolik vražd za svůj život viděl, s kolika nepravostmi se utkal, to by asi těžko někdo spočítal. Jenomže to vše je teď minulost. Teď žije už rok v malém, vlídném městečku King´s Abbott, kam utekl před podlostí a ruchem města, má svou zahradu, květiny, svůj klid, je mu dobře. Nebo že by ne? Možná mu ten jeho minulý rušný život přece jen maličko schází, i když by to pochopitelně nepřiznal ani sám sobě. Brzy se má ovšem přesvědčit, že i zdánlivě tak poklidná hladina venkovského života pod sebou skrývá netušené, tajné proudy, že i tady bují vášně, lásky a nenávisti, které mohou vyústit ve zločin největší – ve vraždu. Poirot by se mohl zase chvíli cítit jako ryba ve vodě. A možná by se tak i cítil, kdyby jej netrápilo vědomí, že tentokrát neudělal vše, co mohl. Že prostě a obyčejně lidsky selhal. (Česká televize)
(více)Recenze (73)
45 % --- [TV] --- Nemám nic proti filmům o Poirotovi s Davidem Suchetem. Bohužel "Vražda Rogera Akroyda" je napsána tak (nebudu říkat jak, protože bych potencionální čtenáře připravil o to nejlepší), že filmařům případnou adaptaci trošku komplikuje. Tvůrci této adaptace se bohužel s touhle překážkou vypořádali po svém (rozuměj, nevypořádali) a "Vražda Rogera Akroyda" je jen "dalším tuctovým případem" do počtu. Škoda. ()
Serie a epizoda: S07E01. Tato serie je dalobyserict prelomova. Minimalne v DVD rade, ktera u nas vychazela od Amercomu. Nevim, jak v TV, ale zde se poprve meni dabing a to primo razantne (az to trha usi). Kostka je tak strasne jiny nez puvodni Meduna, ze z toho az beha mraz po zadech. Bohuzel. O dabingu Jappa ani nemluve. Samozrejme, ze kdo kouka s titulky, zadne potize nepociti, ale clovek byl zvykly, ze dabing Poirota byl velmi povedeny, a to se v tomhle dile bohuzel meni. Pozitivni zmenou je, ze je poprve Poirot sirokouhly, coz dnesnim obrazovkam vizuelne sedi mnohem lip. Take film jako takovy je trosku jiny, jelikoz od 6. rady ho deli dlouhe 4 roky. Tezko rict, proc byla takova pauza, ale je pochopitelne, ze hrat tolik let stejnou postavu zkratka prestavku vyzaduje. Autori to reflektuji zcela jinym vypravenim, kdy Poirot vlastne cte denik vraha a zpetne tak vypravi pribeh. Uz je v te dobe v duchodu na venkove, kde ho mel cekat blazeny klid, ovsem tak jako doktor pritahuje pacienty, i detektiva na odpocinku si nakonec vrazda najde. A dokonce nejen jedna. Je to jeden z tech vice psychologickych dilu, kde je hodne zakerny a pretvarujici se pachatel. Docela me prekvapilo, ze se tu objevuje pomerne moderni pristroj - diktafon, tedy ne jak ho zname dnes, ale spise neco jako Edisonuv fonograf, ale kazdopadne zajimava pomucka v teto dobove detektivce. ()
Dost možná nejsrdcovější díl ze všech - zejména díky nepřekonatelnému dabingu dvojice Kostka (Poirot) a Fišer (Japp), ale i stavbou příběhu, kdy je vyprávěn z pozice vrahova deníku, také Poirotova marná snaha zabydlet se na venkově, přestože je naprosto městský typ toužící po ruchu a shonu se mi líbí, protože sám jsem úplně stejný :) ()
„A teď už toho mám dost! Už mě nebudeš ničit! Já tě snad zabiju...!" Tímto provoláním vražedným počata jest další episoda slavného detektiva, toho času na penzi. A letící tykev pruhovaná rozpleskne se u nohou návštěvníka právě přišedšího. „Člověk si myslí, že uteče před podlostí města, když se přestěhuje na venkov. Zelená pole, zpěv ptáků, usmívající se přátelské obličeje... Ta zelená pole jsou tajnými hroby obětí těch nejzáludnějších vražd. Ptáci zpívají jen chvíli, než je nějaký idiot ve tvídovém obleku zastřelí. A všechny ty usmívající se přátelské obličeje, co asi skrývají?...“ A to ještě nenavštívil Midsomer, kdež se už všici navzájem povraždili... ()
Tenhle díl mě zaujal nejen zapeklitým případem, ale hlavně poirotovou osobní rovinou. Navíc vždycky jsem považovala inspektora Jappa za ňoumu, ale zde mi připadal skutečně milý a dobrosrdečný a že má Poirota vlastně hodně rád a že to s ním myslí vážně dobře - z jiných dílů to na mě tak nepůsobilo. Ocenila jsem motiv deníku a funkcionalistický vzhled vily, kde bydlel pan Ackroyd. ()
Reklama