Hraje skupina Spinal Tap

Je dost zajímavé, že když se Petr Zelenka tímhle filmem inspiroval, tak v případě Mňágy ho dokonce dokázal překonat a v případě Roku ďábla ho zase dokázal viditelně vykrádat. Originál bych tedy řadil někam doprostřed, ale určitě mě to víc bavilo než naopak a to i přes to, že ze songů, které zde zazní, mě nějak zaujaly snad jen dva. Nebylo to teda úplně dokonalé a nemá to vychytané všechny mouchy, ale dobře jsem se bavil i tak, rychle mi to utíkalo, dobrých nápadů tu bylo dost a obecně mi je žánr mockumentary sympatický, když je dobře podán a to tady určitě je. Je to taková docela chytrá parodie, jaké už vlastně nevznikají, jen mi tedy je stále sympatičtější Zelenkova Mňága, kde byl tenhle styl využit na reálně existující kapele. Slabé 4* (07.05.2023)

Něco jako Zoolander v (death) metalovém hippie hávu. Totální ujetost, která se tváří smrtelně vážně (Volume! Mimové! Kompromis! Kokony! Nájezd hlavního DVD menu! Závěrečné titulky!). Navíc jde zřejmě o jedinou filmovou mystifikaci, která to dotáhla až ve skutečnost. Takže - Spinal Tap´s not dead! (20.02.2009)

V roce 1966 jsem vyrazil do Greenwich Village do rockového klubu The Electric Banana........... Hodně zajímavý "rockument" hudební skupiny Spinal Tap. Musím poděkovat osobě, která dělala k filmu České titulky, díky překladu písní se stal dokument stoprocentně docenitelný. Je pravda, že příběh samotný není tak šokující, aby si zasloužil 100=, ale těch 80 mu právoplatně patří. CITÁT - Udělej mrtvého ptáka......... Scéna s kokonama nebo, chcete-li vajíčkama je originální a píseň "Zrod Rock"n"Rollu" je parádní. CITÁT - Když byla temnota a prázdnota byla král........ (04.07.2014)

Ten hudební styl úplně nebyl mým šálkem kávy a nad texty písní jsem víc kroutil hlavou, než že by mě rozesmály, ale to by mi ani nevadilo, když jsem během více hudebních vystoupení dokázal patřičně zpozornět. Nemám problém věřit, že tato mystifikační komedie mohla být v americkém mainstreamu v oné době menším zjevením, že spustila podobný typ dokumentárně laděných filmů s fiktivním příběhem různých kapel a mohla inspirovat další tvůrce po celém světě včetně Petra Zelenky, jehož Mňága – Happy End mě nesmírně pobavil. Tady jsem se pákrát zasmál, u dvou scén i nahlas, ale těch povedených vtípků zas tak moc nebylo a víc, než humorem (o který spolu s mystifikací režisérovi zřejmě šlo nejvíc) mě film upoutal autentickou atmosférou hudebních zkoušek a zákulisního pohledu do chodu hudební kapely. Ta iluze hudebního dokumentu, jenž je tady coby žánr parodován, se povedla a funguje, jen prostě na celovečerní stopáž sama o sobě už po letech nevystačí. Souhlasit musím s těmi, kteří píší, že na Spinal Tap už mezitím napadl kus prachu. Zbyla přelomová vlašťovka subžánru, která možná byla jedna z prvních, často se zmiňuje v různých filmových přehledech, ale u níž mám zároveň pocit, že stihla být již překonána daleko lépe a vtipněji zpracovaným prvotním nápadem, třeba pro našince zmíněným Zelenkou. [60%] (01.04.2023)

Myslel som, že najnebezpečnejšie povolanie na svete je rybár na aljaške. Ale kdeže, byť bubeníkom v kapele Spinal tap zaručuje 100% úmrtnosť. Ale aspoň si užijete zopár dobrých koncertov a nedožijete sa jej úpadku. Našťastie majú v Japonsku radi sex na farmách. Mám pocit, že sa po pozretí tohto mystifikačného dokumentu poučili Bon Jovi, Kiss, Europe, Poison, alebo Van Halen, akou cestou sa hudobne neuberať, ako trafiť včas na pódium, ako vychytať technické muchy na pódiu a ako sa vyhnúť ponorkovým problémom s ostatnými členmi kapely. Pokiaľ máte kapelu, na ktorú kedysi chodilo 150 ľudí a dnes je to už iba 15 v pondelok v Randali, neznamená to, že strácate popularitu, ale že je vaše publikum viac selektívne. Takže hlavu hore, určite to nie je váš koniec, pretože vesmír je nekonečný! (18.12.2012)