Polojasno

Na televizní film to není špatné, ale nelíbilo se mi až příliš okaté a nezdařené vykrádání JFK Olivera Stonea. Herecky velmi rozporupné, zatímco Postránecký zazářil, představitelé hlavní role jakoby neusnesli břímě povalené na ústřední hrdiny. Střídání dokuemtárních a hranných záběrů není příliš šťastnou volbou a také některé záběry jsou zbytečně předramatozované. Ale jinak dobré. (28.11.2008)

Deník studenta a pozdějšího člena vyšetřovací komise Václava Bartušky je jedna ze zásadních zpráv o průběhu událostí ze 17. 11. 1989. Vágní a nicneříkající výpovědi tehdejších příslušníků SNB a StB jsou postaveny do kontrastu s osobními zkušenostmi těch, kteří byli na Národní třídě vystaveni brutálnímu útoku. Bohužel, Renčova režie je jakoby nepřítomná, vřazování autentických záběrů postrádá vlastní dramatický účin a vlastně jen kopíruje hrané pasáže. Někteří herci jsou ale přesvědčiví (vynikající Postránecký, Vinklář, oba Hrušínští, Ľubo Roman v roli generála Lorence) a díky nim vzniká před kamerou patřičné napětí. Určitě ale platí, že v tomto případě je mnohem lepší přečíst si stejnojmennou knihu. (17.11.2021)

"Já jsem ti přece říkala, Vašíčku, že je všechno úplně jinak." V době "Sametový revoluce" jsem byl studentem vysoký školy, ale nedostal jsem pendrekem, takže nejsem hrdina. Zato jsem měl možnost nahlédnout dění pod pokličku, takže souhlasím - všechno bylo jinak. A jelikož jsem nikomu nechtěl dělat užitečnýho idiota, tak jsem si ani klíči nezacinkal. Komunisti prostě v poklidu předali moc Komunistům v dresech "demokratických" partají, zásadní svazky STB se urychleně skartovaly a svět se točí dál. Přesto je "naivní" pohled Václava Bartušky poměrně zajímavej a mě v něm nejvíc pobavil pan Záhadný a výtahová proměna Drahomíry Dražské. A pokud někoho zajímá, jak to nejpravděpodobněji bylo, tak mým životním zkušenostem je nejbližší analýza bývalýho disidenta Dolejšího. (18.11.2018)

Filip Renč měl velmi blízko studentským vůdcům a není divu, že mu téma revolučních dnů leželo v hlavě. Když po deseti letech uzrálo, natočil podle vlastního scénáře dokumentární hraný film, který patří mezi nejlepší v jeho tvorbě. Z představitele Aloise Lorence jde ještě větší strach, než ze šedé eminence samotné a předehra k sebevraždě politruka Stb - to je silný tabák. Film je zařazován jen v rámci výročí listopadových dní a proto není tolik známý. To je podle mne jediný důvod proč tady není v červeném hávu. (29.05.2008)

Obsah poráža formu nie na body, ale rovno KO. Každý druhý záber je detail na oko a ak náhodou nie, tak na oko a spotené čelo. Do toho čiernbiele zábery akože priemyslenou kamerou sprevádzené "nepostrádetaľným" bzučaním zoomu, roztrasené a spomalené zábery, atď. Príliš veľa strihu, príliš málo filmu. (20.11.2004)