Dva papežové

No vida. Koukám, že nejsem jediný, komu po zvolení Františka proběhlo hlavou, že se strašně podobá Jonathanu Prycovi alias Nejvyššímu vrabčákovi alias bondovskému padouchovi Carterovi. Pro tu roli byl jako stvořený. Jedna z nejpůsobivějších věcí na celém snímku je především přirozený styl, díky kterému do sebe tvůrci hravě prolínají vtipné a milé momenty společně s těmi závažnějšími a hlubšími. Není to jen dobře napsaná kecačka mezi dvěma muži víry, kteří se v mnoha názorech liší, je to i skvělá demonstrace toho, že i když se mohou papežové zdát jako staří podivíni, kteří nedokáží mluvit o ničem jiném než o bohu, jsou to stále jen lidé. Lidé, co mají své preference v jídle, hudbě (ta ABBA mi vykouzlila úsměv na tváři) nebo i fotbalovém mužstvu. Když už je řeč o hudbě, její výběr je zde senzační. V mnoha momentech působí, jako kdyby do dané scény vůbec neseděla, ale zároveň se ta bizarnost divákovi bude vlastně zamlouvat. Nemuselo to být tak sentimentální, plus některé scény z Bergogliovo minulosti postrádaly švih a nějakou silnější emocionální dávku. Chemie mezi oběma papeži ale skvělá, své na tom dělají ty opravdu dobře napsané dialogy. Hezký film. Akorát si říkám, že by bylo vtipný, kdyby Benedikta místo Hopkinse hrál Ian McDiarmid. Benedikt totiž zase trochu vypadá jako císař Palpatine. A to nic proti němu! Má prý rád kočky, takže u mě má plusové body! Průměrné 4* (28.01.2020)

Vynikající konverzačka v podání dvou famózních bardů, kteří mě osobně na dvě hodiny přesvědčili, že jsou skuteční papežové. Film, který určitě stojí za vidění, scénář, který se bude vyjímat skvěle i na divadle, ačkoli téma ŘKC je pro našince povětšinou neatraktivní. Papež František mě jako osobnost, která mimo jiné nedávno pleskla po ruce nějakou zfanatizovanou, nevychovanou ženštinu, zajímá a sleduji jeho působení tak nějak automaticky, přestože osobně mám k římskokatolické církvi jako takové nemalé výhrady. Příčí se mi její arogance, autoritářský systém, zkostnatělé názory hodné středověku, popichování davů vůči menšinám, pokrytectví, kážou vodu, chlastají víno a žerou si jak prasata v žitě, dále vyžadují nesmyslný a nelidský celibát, který beztak ani nedodržují, finanční a politické machinace, svinstva, kterých se její členové za celá staletí dosud takřka beztrestně dopustili a o zneužitých dětech se asi nemusím ani zmiňovat. Zastávám názor, že za každým činem stojí jednotlivci a církvi mám velmi za zlé, že nejenže nekonala, aby se shnilých jablek zbavila a vydávala je k řádnému potrestání dle regulérního trestního práva, navíc se dosud zarytě brání reformám, které se měly provést v lepším případě před sto lety. Tím se, dle mého názoru, dopustili, že se církevní skutky dobré, za těmi špatnými ztratily. Aspoň takto to vnímám já. Víra je věcí a právem každého jednotlivce, respekt, s tím nemám absolutně problém. Však ŘK církev ve své aktuální podobě je téma k velké debatě, nejlépe uvnitř Vatikánu. A přesně o tom, je tento vydařený film. Jasně, také se mi tají dech, když stojím v katedrálách, poslouchám varhanní koncerty nebo když zírám na Michelangelovu Pietu. Také jsem rozsekaná z toho, co všechno nádherného se pro oslavu Ježíše a Boha po světě vytvořilo. Jen mě vždycky napadne, čím vším to asi muselo být vykoupeno… Jestli ten umučený Kristus nebyl náhodou jen taková ta nepatrná kapka v oceánu, který není ohraničen pevninou. Ale konec filosofování, mějte šťastný rok 2020! (03.01.2020)

Kupodivu příjemné konverzační drama okořeněné humorem a hlavně charakterní osobností Anthonyho Hopkinse, jemuž výborně sekunduje vrabčák Jonathan Pryce. Excelentní casting zde zajistil všechny čtyři slunce. Netflix zde v podstatě vsadil na jistotu a scénář na zajímavé konverzační témata. Výsledek je titul, který patří k topce toho, co se v roce 2019 urodilo, než přišla doba filmového temna pro kinofilmy. A úsvit VOD éry. 80% (04.01.2021)

Herecká epopej dvou stárnoucích bardů, citlivě naroubovaná na nejdůležitější muže církve, řešící všechny starosti, radosti i smutky s tím související. Tím vším je snímek The Two Popes režiséra Fernanda Mierellese, jenž nás zavede do hlubin fungování Vatikánu, procesu volby papeže a minulosti toho současného – papeže Františka. A i když se jedná o krystalicky čistou konverzačku, vězte, že se nebude nudit téměř vůbec. Všechny dialogy jsou břitké a krásně vypointované, pročež nemáte skoro žádný problém se dokonale ponořit do verbálního šachového turnaje mezi oběma muži a celé si to královsky užít. Je zde tedy jasné, že tento úspěch by byl poloviční bez Anthonyho Hopkinse a Jonathana Pryce, kteří zde předvádí jedny z nejlepších hereckých výkonů své dosavadní kariéry. Věříte jim totiž každé slovo, mimiku i emoci, takže to výsledný dojem z celého snímku ještě více prohloubí. Co tedy dodat na závěr? The Two Popes je nádherně nasnímanou poctou dvou papežům i hercům, na níž se až na pár drobných detailů výtečně kouká. Je totiž nádherně staromilská, upřímná a především ojedinělá. Tohle zkrátka musíte vidět. Skvělá práce! (Netflix) „It's not easy to entrust oneself to God's mercy. I know He has a very special capacity for forgetting our mistakes. God forgets, but I don't.“ (06.01.2020)

Od Dr. Hannibala (Kanibala) Lectera až po Pápeža Benedikta XVI. , občianskym menom Jozef Ratzinger, to len vypovedá o hereckej rozmanitosti, rôznorodosti legendárneho Walesana Sira Anthonyho Hopkinsa, ktorý naprosto bravúrnym spôsobom stvárnil nemeckého duchovného onedlho už v čisto čírej, pápežskej funkcii, ale zároveň veľká pozornosť je taktiež kladená i jeho nástupcovi, Argentínčanovi Jorgeovi Bergoglioovi, z ktorého bude neskôr nový pápež František, čo zastáva svoj úrad až doteraz. Jonathan Pryce, ďalší rodák z Walesu, mu prepožičal svoju tvár, ktorý sa už dávnejšie zaskvel v dystopickom science-fiction Brazil pod taktovkou Terryho Gilliama, kde si zahral postavu Sama Lowryho, pričom obidvaja hereckí velikáni sa navzájom medzi sebou vkusne dopĺňali, t. j. neustále si vymieňali múdre názory, filozofovali, premýšľali, diskutovali na vysokej úrovni, vtedy pomerne často som mával normálne taký pocit, akoby som sa pozeral na skutočné predobrazy, čomu napomáhali nielen pôvodné jazyky všetkých zúčastnených, kde väčšinou bolo počuť - taliančinu, španielčinu, nemčinu, došlo samozrejme i na svetový jazyk angličtinu, aby nedajbože anglosaské publikum nemuselo zakaždým čítať titulky, ale aj by som chcel zároveň ešte poznamenať, podotknúť, že výpravou si dali tvorcovia extra veľmi záležať na nesmiernej autenticite, kedy som bol, akoby vo Vatikáne na vlastnej koži, aj zábery na davy na Svätopetrovskom námestí sú realistické+výzdoba a dekorácie tomu len napomáhali, alebo s Jorgeom bývam vo vzácnych návštevách v minulosti, v typicky strhujúcich flashbackoch, ktoré sú miestami trochu rušivé, ale zase vytvárajú pôsobivú atmosféru, ktorá je tak potrebná ! Snímok je šikovný i prostredníctvom strihovej skladby Fernanda Stutza, ktorá mi občas pripomínala štýl Mesta bohov, ale ten bol dovedený ešte do väčšej krajnosti ! Scenárista McCarten so slušnými filmovými zárezmi na konte pre zmenu ošperkoval tento počin mnohými vedľajšími odbočkami, ktoré môžu byť pre niekoho dostatočne interesantné, no pre ostatných (a tých bude určite viacero) budú zase uspávajúce, zívajúce, skrátka nezaujímavé. Dvaja pápeži ma nadchli predovšetkým hereckými výkonmi oboch pánov, ktorých citujem o pár riadkov vyššie, ale i réžia Brazílčana Fernanda Meirellesa má čo ponúknuť, a tak som konečne zhliadol ďalší film (po Kráľovi) z dielne Netflix, ktorý ma veľmi očaril, ale nazačaroval ! (29.12.2019)