Poslední tango v Paříži

(1001) Nechápu, o čem ten film je. Kdybych se měla za takového předpokladu pokusit ho přece jenom pochopit, tak mi přijde veskrze špatný. Při prvním setkání hlavních postav se oba pohybují v jedné polovině plátna a skrz celou druhou půlku projíždí auto. Proč? Proč je zabírá z takového úhlu? Při detailech se Marlon šourá pomalu co noha nohu mine, při navazujícím velkém celku jde přes most rychle a bez zastavování. Proč jsou všechny záběry na "prázdné" ulice Paříže tak náhodné a nic neznamenající, jako by je vybíral někdo, kdo to město vůbec nezná a nemá k němu žádný vztah? Proč hraje Maria hlavní roli, když není schopna slovy ani bez nich vyjádřit jednotlivé emoce, natož přechod mezi nimi? Co bylo smyslem její dějové linky s režisérem - mně připadala jenom směšná. Co vůbec znamenal ten konec, opravdu měl být její dějový oblouk o tom, že je hloupá bezcitná sobecká bestie, nebo jsem si to jen špatně vyložila? Měli jsme jí fandit? Ale cítím, že už se dostávám do hodně negativních otáček, což nějak úplně nechci. Nechám film těm, pro které něco znamená, a sama se půjdu znovu podívat na Tramvaj do stanice Touha. Ale nedá mi to, abych nevynesla poslední soud: Tango mi jedním slovem přijde nepřipravené. Scénář působí jako první nástřel, většina dialogů jako improvizace, nic jako by nemělo své místo nebo důvod. Prostě tomu filmu nerozumím. (25.11.2016)

Réžia Bernarda Bertolluciho, kamera Vittoria Storara, chameleonske herectvo Marlona Branda, tak to sú dôvody prečo prijať túto ponuku. Menu je oplzlé, perverzné, pikantné, ostré, Chilli paprička spočíva v scenári, ktorý si NIKDY nedáva servítku pred ústa, až som sa občas usmieval popod fúz. Trebárs kontroverzný, alebo škandalózny sa môže javiť film Posledné tango v Paríži. Ja ho v prvom rade vnímam ako príbeh dvoch stratených existencií, ktorí na seba natrafia náhodou, odvtedy splanula iskra vášne, jeho Američana ťaží minulosť na srdci, lebo nedávno spáchala jeho žena samovraždu, bola pobehlica, čo mu zahýbala. Nerad rozpráva o minulosti a už vôbec nechce používať mená, ktorými by sa oslovovali. Ona je Francúzska, mladá, pekná žena, ktorá nevie, čo so životom, má nápadníka, ktorý si zahral v slávnom Truffautovom snímku : Nikto ma nemá rád. Volá sa Jean-Pierre Léaud, je trochu naivný a nakrúca o nej film. Telesnej rozkoši sa náramne oddávajú v hoteli, ktorý má na starosti, filozofujú ako zmysle života, zatvorení v byte. Aj si výjdu von, konkrétne majú chuť si zatancovať TANGO, ale víťazné páry tancujú sami, ich nikto nepozval, akoby tam nemali čo robiť. Jeanne má už toho všetkého dosť, po krk, povie mu, že je KONIEC, začne ju prenasledovať do jej bytu, kde vytiahne revolver a zastrelí ho, ešte sa chvíľu potáca na balkóne, ale čoskoro je všetkému koniec, definitívny ! Určite zaujímavý film, ktorý obsahuje nahé scény, ale len Marie Schneider od hlavy po päty, Marlona nie je vidieť zpredu, maximálne zadnica. Umelecké PORNO, ktoré neškodí, prospieva zdraviu. Na svoju dobu provokatívny film, zakázaný, mne sa to páčilo, nevidel som v tom nič zlé, i keď zlovestnejší je scenár ako oddávanie sa radovánkam, ale tak to malo zrejme byť. Marlon je vo forme, tak najmä pre umenie brilantného herca je úplne ľahké navnadiť sa pozitívne na film, ktorý je docela pesimistický ! (11.09.2015)

„Quo vadis, baby?“ Ještě nejsem ve stádiu, kdy by mne utěšovala jenom vyhlídka análního sexu a rychlé smrti, čili nevím a ani toužebně netoužím zvědět, kdo si filmem/ve filmu léčí jaká traumata. Více než atmosféře rozkladu, více než Storarově lehce onanistické kameře a více než snaze zachytit bez příkras sexuální revoluci patřil můj úžas Brandově výkonu. Gesta, dikce, pohledy. Paula jsem nenáviděl, jeho společnost miloval. Apendix: Máslo mám stále rád. 75% Zajímavé komentáře: Pohrobek, murakamigirl, mortak (02.11.2011)

Asi bych netvrdil, že jde o kdovíjak kontroverzní a pobuřující záležitost. Ve své době, možná. Spíš jsem z toho cítil smutek, samotu a zoufalou vyprázdněnost lidské existence. Paříž tu v rozporu se všemi zamilovanými filmovými stereotypy nehraje načančanou krasavici, spíš je tu za špinavou děvku na heráku. Perverzní kocour Brando je mimořádně odpornej, zároveň ale fascinuje v každé vteřině. Nevím, kolik herců něco podobného dokáže/dokázalo. Žádná jména, jen sdílené tělesné otvory. Máslo a depka. Bolest duše i těla. Drsnější předobraz Shainbergovy Sekretářky. Lidská perverze a vzájemné porozumění mohou být dle Bertolucciho evidentně dvě strany téže mince. Moc tomu nerozumím, ale nedokážu to ignorovat. (09.01.2013)

Poslední tango v Paříži patří mezi oblíbené polarizační filmy, po kterých se vždycky ukáže, jestli z vás bude mladý cinefil nebo ne. Takže dokud vám nebylo dvacet, jen se dívejte, přidejte si Saló a Zrůdy a budete mít pocit revolučně rebelujícího intelektuála. Pak vám sice dojde, že stejný příběh se opakuje každou generaci, ale nevadí. Podstatné je, že máslo není dostatečně kvalitní lubrikant. (09.11.2014)