Among Us – In the Land of Our Shadows
Recenze (2)
FILMOVÝ SCI-FI MARATON 2023 – země č. 39: GRÓNSKO: Existují žánrové filmy, jejichž rozehraný děj mi přijde nesmyslný, místy v rámci fantastické záplekty snad i zbaven logiky, že ho nepobírám, nechápu smysl fungování nepříliš propracovaného světa a „akceptoval“ bych ho leda tak v čistě amatérském úletu typu Sharkula, jenže ty filmy jsou natočené (i přes komediální rámec) jako seriózní a profesionální žánrový film. Takový dojem jsem z velké části měl u slavných Krotitelů duchů, ale i francouzských Návštěvníků. A mám ho znovu i v případě tohoto grónského mytologicko-superhrdinského čehosi, co začne jako pěkná sci-fi o setkání se záhadným mužem z dávného mýtického kmenu angakkoqů, nabízí nejdřív mysteriózní děj s jemným humorem a poetickou kamerou snímající dechberoucí zasněžené scenérie Grónska, ale postupně vyvrcholí šílenými akčními scénami, kde mezi sebou bojují postavy tím, že ze svých rukou vrhají z dálky na protivníka nejrůznější divoká kouzla a během těchto bitev snad i proplouvají mezi dvěma paralelními světy! Jak mě zpočátku film dost chytl, podmanil si mě sněhovou atmosférou a pár scénami (např. první rozhovor mezi klukem a angakkoqem :D ) i hodně pobavil, s přidávanými superhrdinskými jevy mě zas v tom pomalém tempu na chvíli otrávil tak, že jsem plánoval nízké hodnocení. Jenže přišla závěrečná dvacetiminutovka, kde jsem se naplno dočkal té neuvěřitelné akční fantasy slátaniny na sněhu, natočené ovšem s tak silnou atmosférou a tak nekonvenčními (přitom pořád kvalitními) vizuálními efekty a triky, že to byl fakt zážitek. Což o dvou výše jmenovaných kultovních sci-fi komediích říct úplně nedokážu. *** Co jsem to zase viděl? Zatím mám jasno, že v rámci Grónska určitě kultovní záležitost, protože za 4 roky vznikla k této podivuhodnosti i dvojka!! V tomto grónském nezávislém blockbusteru (už tohle je kombinace!) vnímám jasné kvality, jen pochází pro mě z tak naprosto cizí dimenze, že mě zároveň provokuje svým těžkým uchopením a fascinuje mě skrze konstelaci svých prvků i samotnou nemožností srovnat s téměř čímkoliv doposud viděným. [60%] ()
Grónská verze superhrdinských filmů. Ano, čtete správně. A vypadá to zhruba tak, jak si člověk při tomhle spojení představí (pokud si při něm vůbec něco představí). Není to ale ani žádné šílené céčko, jen takový víceméně příjemný pokus, který buď bude akceptovat, nebo ne. A já žánrové filmy malých zemí docela můžu, protože v nich tvůrci musí z ničeho udělat velkou podívanou, i když se jim to nikdy nemůže povést dokonale. Tohle má sympatickou ústřední dvojici, funkční vtipné scény (a to prolomení čtvrté stěny v jedné scéně mě dostalo), zajímavou mytologii, dobře vymyšlené střídání paralelních světů a překvapivě ucházející efekty. Horší je to ale s atmosférou a gradací děje, protože je nesmyslně pomalá ve chvílích, kde by potřebovala zrychlit a urychlená v místech, kde by naopak potřebovala zkrátit a vše víc propracovat. Nejhorší na tom je, že díky tomu si mě to nedokázalo nikdy plně získat, některá místa mi přišla opravdu zbytečně utahaná a děj na hodinu a půl v tomhle podání opravdu nevystačí, vzhledem k tomu, že se tam toho tolik nestane. Stále mi to je spíš sympatické, ale na vyšší hodnocení to taktéž nevidím. To by to muselo předvést víc a ne jen pracovat s lehce načrtnutým. Dvojce bych ale šanci stejně dal, jen doufám, že tam bude víc jak pět herců. Natočené je to totiž dobře, jen by to chtělo nějaký menší komparz, aby to aspoň vypadalo, že v tom městě žije i někdo jiný. 3* ()